Bugatti Veyron Jean-Pierre Wimille (2013)

Bugatti Veyron Jean-Pierre Wimille

Bugatti, značka s bohatou historií ojedinělou v automobilovém světě, vzdává hold svým hrdinům. Francouzská luxusní značka představí exkluzivní edici „Les Légendes de Bugatti“ (Bugatti Legends), která připomene slavná jména, jež sehrála klíčovou roli v její historii a pomohla vytvořit její mystiku. V roce, kdy si připomínáme 90. výročí závodu 24 Heures du Mans, je první Legend věnována osobnosti, která je ústřední postavou motoristického sportu a úzce spjata s firmou Bugatti: Jean-Pierre Wimille, který pro Bugatti vybojoval dvě vítězství v Le Mans.

Dr. Wolfgang Schreiber, prezident Bugatti Automobiles S.A.S., říká: „Tato značka byla do značné míry formována výjimečnými osobnostmi a historicky významnými okamžiky. Chceme vyprávět příběh značky skrze tyto Bugatti legendy a zároveň vytvořit spojení mezi její minulostí a současností.“

Bugatti Legend „Jean-Pierre Wimille“ odkazuje na úspěchy stejnojmenného závodníka, který přivezl Bugatti dvě vítězství v závodě 24 Heures du Mans: v roce 1937, kdy řídil Bugatti 57G Tank společně s Robertem Benoistem, a v roce 1939, kdy jej podporoval Pierre Veyron v modelu 57C Tank.

Vítězný závodní vůz z roku 1937 posloužil jako inspirace pro design Bugatti Legend „Jean-Pierre Wimille“. Pro historický závod se 57G Tank představil v závodní modři, která byla typická pro francouzské závodní vozy. Proto nyní Vitesse září v modrém lakovaném karbonu a světle modrém laku Wimille Bleu.

Barevné schéma pokračuje i v interiéru supersportu, jak vysvětluje Achim Anscheidt, hlavní designér Bugatti: „Použité materiály a barvy, stejně jako řada detailů, odkazují na podstatné rysy klasických modelů řízených osobnostmi, jimž naše edice vzdává hold. Vždy jsme tak vytvořili vozy, v nichž se autentická minulost snoubí s moderním designem, sportovními vrcholy a luxusním komfortem Bugatti jako ikony současnosti. S těmito Bugatti Legends dáváme historii nový, moderní kabát.“

Všechny šesti Bugatti Legends vycházejí z modelu Bugatti Veyron 16.4 Grand Sport Vitesse. Tento supersport, uvedený na trh na jaře 2012, je od dubna 2013 oficiálně nejrychlejším sériovým roadsterem na světě, když dosáhl rychlosti 408,84 km/h s otevřenou střechou. Srdcem vozu je osmilitrový motor W16 o výkonu 1 200 PS, který nabízí bezkonkurenční maximální točivý moment 1 500 Nm (při 3 000–5 000 ot./min) a zrychlení z 0 na 100 km/h za bleskových 2,6 sekundy.

Výroba Bugatti Legend „Jean-Pierre Wimille“ bude omezena na tři vozy.

Podobnost interiéru i exteriéru vozu s historickým závodním vozem Type 57G Tank je patrná na první pohled.

Exteriér. Karoserie Legendy „Jean-Pierre Wimille“ je celá z karbonu a vzdává hold Type 57G Tank svým modrým lakem, barvou typickou pro francouzské závodní vozy té doby. Rozdělení tmavě a světle modré barvy historického vozu bylo přeneseno i na Vitesse, často přes celé části karoserie – umělecký počin vyžadující vysokou technickou zručnost a řemeslné mistrovství. Dokonale zpracovaný tmavě modrý odhalený karbon vytváří harmonický kontrast se světle modrým lakem „Bleu Wimille“, který byl pro tento model speciálně vyvinut, aby co nejvěrněji odpovídal originální barvě 57G Tanku. Celá přední část vozu, boční dveře a část za nimi, tzv. „medaillon“ (francouzsky), jsou nalakovány v „Bleu Wimille“. Pouze horní část předních blatníků zůstává v tmavě modrém odhaleném karbonu, čímž odráží výrazný design historických „Wimille pruhů“ závodního vozu.

Světle modrý lak zdobí také spodní stranu charakteristického zadního křídla, na němž je výrazná stříbrná silueta závodního okruhu Le Mans připomínající Wimillovo první vítězství. Další odkazy na Wimilla zahrnují jeho podpis vyrytý laserem do tmavě modrých krytů nádrže a olejových víček.

Dvojbarevné schéma a důraz na detail se promítají i do interiéru. Stropní obložení, prostor pro nohy a vložky sedadel jsou potaženy „Bleu Wimille“, zatímco tmavě modré bočnice sedadel vytvářejí pocit tvarování. Tmavě modrá barva, známá jako „Lake Blue“, pokračuje na palubní desce, středové konzoli a dveřích a vytváří barevný dialog v interiéru vozu. Dekorativné prošívání v kontrastní světle modré přidává jemné akcenty.

Jako pocta Wimillovi, vozu i značce navrhli designéři Bugatti speciální dekorativní prošívání ve francouzských národních barvách modré, bílé a červené, které zdobí volant a řadicí páku a dodává oběma prvkům skutečnou eleganci.

Opěrky hlavy jsou ozdobeny vyšitým podpisem Jean-Pierra Wimilla, což představuje další výrazný detail v „Bleu Wimille“.

Odkazy na Le Mans najdeme i v interiéru Bugatti: silueta závodního okruhu se leskne jako frézovaný a leštěný hliníkový reliéf umístěný na prominentním místě pod logem EB na víku zadní středové schránky, která je sama vyrobena z tmavě modrého odhaleného karbonu.

Další prvky specifické pro Legendu zahrnují karbonové vsadky v prodloužení středové konzole s logem „Les Légendes de Bugatti“ a známým bugattiovským slonem, stejně jako prahy dveří zdobené portrétem a podpisem Jean-Pierra Wimilla.

Jean-Pierre Wimille byl jedním z nejdéle sloužících testovacích jezdců Bugatti. Syn novináře se narodil v Paříži 26. února 1908 a během své závodní kariéry jezdil téměř výhradně pro Bugatti. S řadou vítězství na kontě jej v roce 1933 pozval Ettore Bugatti na pozici oficiálního testovacího jezdce značky. Připojil se k Bugatti v době, kdy poslední velké závodní triumfy značky už byly pár let za námi, což činí řadu vítězství, která v následujících letech přivezl do Molsheimu, o to významnější. Již v prvním roce zvítězil na Grand Prix v Alžírsku, v roce 1935 pak získal titul na tehdy proslulém vrchařském závodě La Turbie u Nice s vozem T 59, následoval druhým místem na Grand Prix v Tunisu a čtvrtým místem ve Španělsku.

A právě Jean-Pierre Wimille přivezl Bugatti jeho poslední závodní jedničku v roce 1947 v Bois de Boulogne za volantem 4,7litrového monopostu Type 59/50 B. Wimille byl jezdec světové třídy, který sehrál klíčovou roli v Bugatti, zejména když závodní éra značky končila. Jeho největším závodním úspěchem byla bezpochyby dvojitá vítězství pro Bugatti v Le Mans. Zemřel při autonehodě v roce 1949 v Buenos Aires.