Renault 8 Major
Renault 8 (model R1130) byl uveden na trh v červnu 1962 a vycházel z modelu Renault Dauphine, se kterým sdílel základní architekturu a rozvor 2 270 mm (89,4 in). Styl vozu, který vycházel z prvního prototypu navrženého na poslední chvíli Philippem Charbonneauxem, byl módně hranatý; přestože byl Renault 8 o 30 mm (1,2 in) užší než Dauphine, výrobce dokázal osadit přední sedadla s tlustým polstrováním, která byla každé o 60 mm (2,4 in) širší, tedy 560 mm (22,0 in), než sedadla v Dauphine. Motor R8 následoval průkopnický příklad nedávno představeného Renaultu 4 a měl uzavřený chladicí systém bez nutnosti doplňování chladicí kapaliny. Výraznou inovací na francouzských vozech bylo osazení kotoučových brzd na všech čtyřech kolech, což bylo poprvé u sedanu této velikosti. Nicméně, když v roce 1965 španělská pobočka Renaultu představila vlastní verzi Renault 8 pro tehdy chráněný španělský trh, byla vybavena bubnovými brzdami.
Osmka byla poháněna zcela novým motorem Cléon-Fonte o objemu 956 cm³, který vyvíjel výkon 44 PS (32 kW; 43 hp).
Pro rok 1963 (zpočátku pouze ve Francii) Renault nabízel automatickou převodovku unikátní konstrukce, vyvinutou a vyráběnou firmou Jaeger. Poprvé byla představena na pařížském autosalonu v září 1962. Ačkoliv byla tehdy označována jako automatická převodovka, zpětně ji lze přesněji popsat jako automatickou spojku, inspirovanou německým zařízením Saxomat, které bylo v 50. a 60. letech nabízeno jako volitelná výbava u několika běžných německých vozů.
Spojka v systému byla nahrazena feromagnetickým spojovacím členem na práškové bázi, vyvinutým podle návrhu firmy Smiths. Převodovka samotná byla třírychlostní mechanická jednotka podobná té z Dauphine, ale v této verzi od začátku se synchronizací na všech rychlostech.
Systém používal ovládací panel s tlačítky na palubní desce, kde řidič mohl zvolit jízdu vpřed nebo vzad, a regulátor, který snímal rychlost vozidla a polohu plynového pedálu.
„Reléová skříňka“ obsahující elektromagnetické spínače přijímala signály z regulátoru a tlačítek a ovládala spojku, zpomalovač pro zavření plynu při řazení a elektromagnetický ventil pro výběr posunu mezi zpátečkou-první a druhou-třetí rychlostí, přičemž k zapojení rychlostí sloužil reverzibilní elektrický motor. Systém byl tedy zcela elektromechanický, bez hydrauliky, pneumatických prvků či elektroniky.
Výhodou byla spotřeba paliva srovnatelná s manuální převodovkou a snadná adaptace na vůz. Nevýhodou byla ztráta výkonu (pouze tři rychlosti) a poněkud trhavý chod při řazení.
Tato převodovka byla použita také v modelech Dauphine a Caravelle.
Výkonnější model 8 Major (model R1132) byl uveden v roce 1964 a měl motor o objemu 1108 cm³ s výkonem 50 PS (37 kW; 49 hp). Ve stejném roce byla představena ještě silnější verze 8 model R1134 Gordini, se stejným objemem motoru, ale naladěným na 90 PS (66 kW; 89 hp). Zvýšený výkon byl dosažen použitím křížové hlavy válců a dvojicí dvoukomorových 40mm karburátorů Solex s bočním přívodem vzduchu. Byla osazena čtyřstupňová manuální převodovka s těsnými převody, dvojité zadní tlumiče a vylepšené pružiny. Model R1134 Gordini byl původně dostupný pouze v modré barvě se dvěma bílými samolepkami. Odlišoval se od 8 Major také většími světlomety o průměru 200 mm. V roce 1965 byl uveden Renault 10 Major, luxusnější verze osmičky s odlišným předním a zadním designem, která nahradila model 8 Major.
V roce 1967 prošel R8 Gordini (model R1135) modernizací, která zahrnovala dva další světlomety (v podstatě dálkové světla Cibie Oscar) a motor byl zvětšen na 1255 cm³ s výkonem 100 PS (74 kW; 99 hp). Zachovala se konstrukce křížové hlavy z modelu R1134 Gordini a dvojice dvoukomorových 40mm karburátorů Weber s bočním přívodem. Modely 8 a 10 byly výrazně přepracovány v roce 1969. Některé prvky z modelu 10 byly přeneseny do osmičky, což vedlo k nové verzi 8 Major, která nahradila základní model. Současně byl představen model 8S, sportovnější verze s motorem 1108 cm³ o výkonu 60 PS (44 kW; 59 hp). Model 8S měl stejné dvojité světlomety jako R1135 Gordini – prostřední sloužily pouze pro dálková světla. Auto bylo dodáváno s černými pásky „RENAULT 8S“, určenými pro zadní blatníky, jejichž nalepení bylo ponecháno na zákazníkovi. Rumunská sportovní verze nesla název Dacia 1100 S.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License. Používá materiály z Wikipedie.
