Mercedes-Benz E-Class Estate
V roce 1984 představil Mercedes-Benz řadu 124 – první rodinu vozů, která později dostala označení E-Class, ačkoli přejmenování proběhlo až v červnu 1993. Při uvedení, kdy se tradičně nejprve představoval pouze sedan, modelové označení odpovídalo klasickému vzoru. Historie řady 124 je poznamenána dosud nepřekonanou rozmanitostí modelů, karosářských variant a inovací. Významným krokem v tomto směru bylo představení kombi Estate v září 1985 na Mezinárodním autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem.
Druhá generace sportovně laděného lifestyle kombi od Mercedes-Benz v mnohém odpovídá sedanu po stránce techniky i designu: kromě odlišného tvaru zadní části, vyšší střechy a s tím souvisejících změn nejsou na karoserii žádné rozdíly. Hlavní komponenty, brzdový systém a podvozek byly pouze přizpůsobeny vyšší nosnosti, jinak převzaty téměř beze změn ze sedanu.
Bezpečnostní standard dosažený u sedanu byl konstruktéry co nejvíce přenesen i na modely Estate. Zejména do vývoje zadního převisu karoserie, který je u kombi obzvlášť kritickou oblastí, byly zapracovány nejnovější poznatky z bezpečnostního výzkumu. Příkladem je palivová nádrž, která je u Estate z konstrukčních důvodů zavěšena pod podlahou vozu. Má speciální tvar s šikmými plochami na horní straně nádrže i podlahy, což při nárazu zezadu s deformací podélníků zajistí, že nádrž se při nárazu posune dolů a pryč, ale je držena kontrolními popruhy, aby nedošlo k jejímu kontaktu s vozovkou.
Vysokopevnostní ocel a další lehké materiály byly již použity u kompaktních modelů řady 201. U řady 124 konstruktéři Mercedesu navzdory lehké konstrukci dále zlepšili bezpečnost vozu, přičemž jako měřítka sloužily řada 201 a třída S řady 126. Kabina řady 124 se vyznačuje vysokou odolností proti bočnímu nárazu a převrácení a je vybavena promyšlenými zónami deformace vpředu i vzadu. Kritérium asymetrické čelní kolize s 40% překrytím při rychlosti 55 km/h nyní splňovaly i sedany střední třídy. Navíc byly možné kontaktní plochy navrženy tak, aby při nárazu ustoupily a chránily chodce a cyklisty.
Individualista s rodinnými rysy
Design řady 124 vykazuje příbuznost s kompaktními modely. Celkově se však nová modelová řada prezentovala samostatnými designovými prvky s funkčním pozadím, které byly použity poprvé. Za tento design byli odpovědní Bruno Sacco, Joseph Gallitzendörfer a Peter Pfeiffer. Tvar zadní části sedanu i kombi měl zvlášť příznivý vliv na aerodynamický odpor a vznikl díky testům v aerodynamickém tunelu. Aerodynamické optimalizace vedly k výraznému snížení spotřeby paliva oproti předchůdci.
Podstatně nižší hodnota součinitele odporu vzduchu (Cd), dosažená díky designu karoserie ve srovnání s předchůdcem, znamenala především výrazné zlepšení spotřeby paliva. U modelu Estate s interním označením S 123 se Cd snížilo z 0,42 na hodnoty mezi 0,34 a 0,35 v závislosti na motoru.
Na první pohled nenápadným, ale pozoruhodně inovativním detailem je excentrický panoramatický stěrač čelního skla. Pokrývá 86 % plochy čelního skla – největší zametená plocha jakéhokoli vozu na světě v době uvedení řady 124. Díky zdvihovému pohybu navíc k rotačnímu pohybu bylo možné mnohem efektivněji stírat horní rohy skla než u běžného jednoramenného stěrače. Elektricky vyhřívané trysky ostřikovače čelního skla byly součástí standardní výbavy všech modelů řady.
Přední a zadní zavěšení známé z kompaktních modelů zajišťuje vynikající jízdní vlastnosti. Patří sem přední nezávislé zavěšení s tlumičem a funkcí proti ponoření při brzdění, umístěné na samostatných lichoběžníkových ramenech, a zadní víceprvkové nezávislé zavěšení, kde je každé zadní kolo uloženo pěti samostatnými rameny a vzpěrami. Zadní náprava modelů Estate má standardně hydropneumatickou úroveň světlé výšky.
Původní nabídka modelů Estate v řadě 124 zahrnovala sedm verzí s různými motory. Motor OM 601 o výkonu 53 kW z modelu 200 TD poháněl také kompaktní model 190 D se stejným výkonem. Dalšími diesely byly 250 TD (OM 602, 2,5 litru, 66 kW) a 300 TD se šestiválcem o objemu tří litrů (OM 603, 80 kW). V modelu 300 TD Turbo debutoval turbodiesel OM 603 A o výkonu 105 kW, který konstruktéři Mercedesu vyvinuli z atmosférického motoru sedanu. Benzínové Estate byly čtyřválcové modely 200 T (80 kW) a 230 TE (100 kW) a šestiválcový 300 TE (138 kW).
1985: 4MATIC znamená kulturu pohonu všech kol na úrovni Mercedes-Benz
Současně s modely Estate Stuttgart představil automaticky zapínaný pohon všech kol 4MATIC jako součást „Mercedes-Benz Driving Dynamics Concept“. Tento systém pohonu všech kol byl dostupný u šestiválcových modelů řady 124; v kategorii Estate šlo o 300 TE 4MATIC a 300 TD Turbo 4MATIC. Kromě složité řídicí elektroniky má 4MATIC kompletní přídavný přední pohon s rozvodovkou a diferenciálem, přičemž diferenciál je kvůli prostorovým omezením v motorovém prostoru integrován v olejové vaně.
Vysoká technická úroveň tohoto zdokonaleného systému trakční kontroly se odrazila i v ceně: modely 4MATIC, jejichž dodávky začaly v roce 1987, byly téměř o 12 000 německých marek dražší než jejich verze s pohonem zadních kol. Kromě automaticky zapínaného pohonu všech kol 4MATIC zahrnoval „Mercedes-Benz Driving Dynamics Concept“ také automatickou uzávěrku diferenciálu a kontrolu prokluzu ASR. Celkem tak Mercedes-Benz nabízel tři stupně elektronických automatických systémů řízení jízdní dynamiky, všechny využívající signály protiblokovacího brzdového systému.
1986: Katalyzátor jako standard ve všech vozech Mercedes
Již v září 1985 byla u všech benzinových modelů řady kromě karburátorového modelu 200 k dispozici jako volitelná výbava uzavřená emisní kontrola s třícestným katalyzátorem. Alternativně bylo možné pořídit tzv. katalyzátorovou retrofitovou verzi, kdy byl vůz dodán bez katalyzátoru a lambda sondy, ale s multifunkčním systémem přípravy směsi a zapalování (MF systém). To umožňovalo kdykoli a bez problémů dodatečně namontovat uzavřený katalyzátor. Tento přístup zákazníkovi poskytoval maximální flexibilitu při rozhodování o době přechodu. V 80. letech to bylo značnou výhodou, protože dostupnost bezolovnatého paliva nebyla všude zajištěna. Šestiválcové modely byly standardně dodávány v retrofitové verzi. Jejich výkon byl přechodem na MF systém mírně snížen. U modelů s dvoulitrovým motorem byla možnost retrofitové verze zpočátku nabízena pouze jako příplatek.
Od září 1986 byl emisní systém k dispozici i u karburátorového modelu. V té době se třícestný katalyzátor stal standardní výbavou všech benzinových vozů Mercedes-Benz. Retrofitové verze byly nyní k dispozici pouze jako volitelná výbava (za odpovídající snížení ceny). Tato nabídka byla ukončena v srpnu 1989.
Jak bylo u střední třídy Mercedes-Benz zvykem po desetiletí, i v řadě 124 byly k dispozici částečně karosované podvozky. Ty byly přestavovány na sanitky, pohřební vozy nebo jiné speciální verze domácími i zahraničními karosáři. Novinkou bylo, že tyto podvozky poprvé vycházely z modelů Estate a byly vyráběny společně s nimi v Brémách. Kromě verze se standardním rozvorem, dostupné jako 250 D a 230 E, byla opět nabízena i verze s dlouhým rozvorem jako 250 D, 230 E a 260 E. Sanitní karoserie na těchto podvozcích pocházely především od firem Binz v Lorchu, Miesen v Bonnu a Visser v Leeuwardenu v Nizozemsku. Mezi nejznámější výrobce pohřebních vozů na bázi řady 124 patřili karosáři Pollmann v Brémách, Rappold ve Wülfrathu, Stolle v Hannoveru a Welsch v Mayenu.
Další model Estate následoval v září 1988 na autosalonu v Paříži – 200 TE (90 kW) s osvědčeným dvoulitrovým vstřikovacím motorem z modelu 190 E. Další změny u Estate od září 1988 se týkaly turbodieselového motoru modelů 300 TD Turbo a 300 TD Turbo 4MATIC a zdůrazňovaly snížení emisí pevných částic díky vylepšením spalovacího procesu. To bylo dosaženo použitím nově navržené předkomory s šikmým vstřikováním paliva, která zajistila efektivnější spalování. Příjemným vedlejším efektem nové dieselové technologie byl nárůst výkonu o 2,9 kW.
V září 1988 byla u všech modelů rozšířena standardní výbava. Nově zahrnovala protiblokovací brzdový systém ABS a vyhřívané vnější zrcátko na straně řidiče. Při této příležitosti byl systém ostřikování čelního skla převzatý z třídy S vybaven vyhřívanou nádržkou na kapalinu a vyhřívanými tryskami a hadicemi.
V rámci iniciativy „Diesel ’89“ byly v únoru 1989 vybaveny revidovanými motory i diesely bez turba a dostaly nové šikmé předkomory vstřikování. I u atmosférických motorů vedla nová dieselová technologie ke zvýšení výkonu – o 2,2 kW u modelu 200 TD a o 2,9 kW u 250 TD a 300 TD. Navíc všechny atmosférické dieselové motory dostaly korekční jednotku pro čerpání paliva podle nadmořské výšky, aby se minimalizovaly emise při provozu ve vyšších polohách. Vylepšené modely, jejichž emise pevných částic klesly o 40 %, splňovaly přísné limity emisí pevných částic platné v USA i bez filtru pevných částic a pracovaly téměř bez kouře. Emise škodlivin byly dále sníženy pomocí složitého emisního systému, v němž byl oxidační katalyzátor speciálně vyvinutý pro dieselové motory kombinován s pečlivě sladěnou funkcí recirkulace výfukových plynů. Tento velmi účinný systém byl od října 1990 k dispozici jako volitelná výbava u dieselů s atmosférickými motory a o šest měsíců později i u modelů s turbem.
1989: Facelift střední třídy
V září 1989 na Mezinárodním autosalonu ve Frankfurtu představil Mercedes-Benz kompletně přepracovanou modelovou řadu střední třídy. Úpravy se soustředily na změny designu karoserie a přepracování interiéru. Nejvýraznějším prvkem faceliftovaných modelů byly boční ochranné lišty s integrovanými bočními prahy, které coupé dostalo v podobné podobě již o dva a půl roku dříve. Na horních hranách bočních prahů byly navíc přidány úzké leštěné lišty z nerezové oceli, které pokračovaly podél horních hran předního a zadního nárazníku. Jemně tak navrátily často postrádaný lesk chromu po dlouhém období jeho absence. Doplňovaly je chromované prvky na klikách dveří a změněné kryty kol, kde byl Mercedesův hvězdicový znak a úzký lem na obvodu rovněž chromovaný. Další novinkou byla karoserie vnějších zrcátek lakovaná v barvě vozu. Interiér se představil v novém designu s vylepšenými předními i zadními sedadly a řadou detailních úprav.
U všech modelů řady 124 s výjimkou variant 4MATIC byl od září k dispozici také známý paket Sportline, který byl již nabízen u modelů Kompaktní třídy, a to jako volitelná výbava. Exteriérové prvky zahrnovaly sportovní podvozek s širokými pneumatikami rozměru 205/60 R 15 na 7 J x 15 lehkých slitinových nebo ocelových discích a výrazně níže posazenou karoserii. Další součástí paketu byly tužší pružiny a tlumiče, stejně jako upravený interiér s koženým volantem a řadicí pákou a individuálními předními i zadními sedadly.
Technologie čtyř ventilů na válec v řadě 124
Upravená modelová řada 124 nabídla také pět zcela nových modelů, včetně 300 TE-24 s třílitrovým šestiválcem se čtyřmi ventily na válec a proměnným časováním sacího vačkového hřídele. Tento motor pocházel ze sportovního vozu 300 SL-24. Kvůli odlišným instalačním podmínkám však v meziserii nebylo možné použít stejný průřez katalyzátoru jako u SL. Z tohoto důvodu byla jmenovitý výkon 162 kW o 8,1 kW nižší než u sportovního vozu (170 kW).
V červnu 1992 sjelo z výrobní linky již 2 000 000 vozidel řady 124. O několik týdnů později prošla střední třída dalším výrazným faceliftem. Tentokrát se Mercedes-Benz zaměřil na motory a výbavu. Benzínové modely se představily s kompletně přepracovanou paletou motorů, plně převedenou na technologii čtyř ventilů na válec a u 2,2litrového motoru také s dvojitým vačkovým hřídelem v hlavě a proměnným časováním sacího vačkového hřídele. Čtyřválce o objemu 2,0 a 2,2 litru v modelech 200 TE (100 kW) a 220 TE (110 kW) pocházely z řady M 111. Nové motory se vyznačovaly vyšším výkonem a točivým momentem v celém rozsahu otáček, přičemž zároveň měly nižší spotřebu paliva. Díky zvětšenému objemu katalyzátoru došlo také ke snížení emisí škodlivin.
Jako nástupci dvouventilových šestiválců a třílitrových čtyřventilových motorů nyní poháněly modely 280 TE (145 kW) a 320 TE (162 kW) čtyřventilové motory o objemu 2,8 a 3,2 litru. Tyto motory, stejně jako starší třílitrový čtyřventil, patří do řady M 104, ale mají změněný poměr vrtání a zdvihu. Všechny čtyřválce i šestiválce nyní měly stejný vrtání, což usnadňovalo flexibilní a ekonomickou výrobu. Nový 2,8litrový motor překonal osvědčené dvouventilové motory řady M 103 v výkonu i točivém momentu, aniž by spotřeboval více paliva. U 3,2litrové varianty, která již sloužila v třídě S, byl jmenovitý výkon stejný jako u staršího třílitrového čtyřventilu, ale dosahoval se při nižších otáčkách. Navzdory zřejmým výhodám nového motoru zůstal třílitrový motor zatím v nabídce pro modely 4MATIC a Cabriolet.
Kromě nové palety benzínových motorů zahrnovaly úpravy modelů také výrazně vylepšenou standardní výbavu u všech vozů střední třídy. Od října 1992 patřily do základní výbavy airbag, centrální zamykání a elektricky nastavitelné vnější zpětné zrcátka na obou stranách. Navíc byly i čtyřválcové modely standardně vybaveny pětistupňovou převodovkou bez příplatku.
Jako světová novinka se v roce 1993 technologie čtyř ventilů na válec dostala i do dieselových motorů. Nová technologie zaručuje nejen vyšší točivý moment a výkon v podstatně širším rozsahu otáček, ale zároveň snižuje spotřebu paliva při plném zatížení až o osm procent. Navíc optimalizovaný spalovací proces snížil emise pevných částic ve výfukových plynech přibližně o 30 procent. Mercedes-Benz převedl na čtyřventilový systém pouze atmosférické pětiválce a šestiválce, zatímco dvoulitrový čtyřválec a dva přeplňované motory si ponechaly dvouventilovou konfiguraci. Přívod čerstvého vzduchu u čtyřventilových dieselů zajišťovalo pět lamel na pravém předním blatníku, stejně jako u přeplňovaných variant. Pro další zlepšení ekologické kompatibility byly od června 1993 všechny dieselové modely řady 124 standardně vybaveny recirkulací výfukových plynů a oxidačním katalyzátorem.
V rámci úprav modelů došlo také k drobným změnám u šestiválcového motoru 2,8 litru v modelu 280 TE. Tentokrát však nešlo především o novou technologii, ale o snížení jmenovitého výkonu o 3 kW na 142 kW, aby model získal v Německu příznivější zařazení pro povinné ručení.
Od června 1993 přepracovali designéři Mercedes-Benz karoserie všech modelů řady 124, aby je stylisticky přiblížili ostatním modelovým řadám. Nejvýraznějším prvkem upravených vozů byla maska chladiče, která byla přepracována podle vzoru třídy S. Tato tzv. integrovaná maska má mnohem užší chromovaný rámeček než předchozí provedení a hvězda Mercedesu byla umístěna na kapotu, stejně jako u sedanů třídy S. Změnily se také světelné skupiny: přední směrová světla dostala bezbarvé kryty a zadní světla dvoubarevné kryty.
Došlo také ke změnám tvaru víka zavazadlového prostoru, kol a nárazníků. Například ocelová kola dostala nové středové kryty se šesti otvory a ochranné lišty na náraznících byly nově lakovány v barvě ostatních odnímatelných dílů. Navíc byla ochranná lišta na zadním nárazníku prodloužena až k výřezům pro kola.
Ze střední třídy do třídy E
S uvedením přepracovaných modelů v červnu 1993 vstoupila v platnost nová nomenklatura pro řadu 124. Analogicky k třídě S a nové třídě C byla střední třída nyní přejmenována na třídu E. Označení modelů také následovalo upravený systém, v němž písmena dokumentovala příslušnost vozu k určité třídě. Za písmeny následovalo tříciferné číslo, které stále vycházelo z objemu motoru. Dříve obvyklé písmeno E jako přípona označující benzínový motor s vstřikováním paliva mohlo být vynecháno, protože v nabídce již nebyly karburátorové motory. Do budoucna Mercedes upustil od kódování karosářských variant jako kupé nebo kombi, které byly zřejmé samy o sobě.
U dieselových modelů nahradilo předchozí písmenkové označení příponou „Diesel“ nebo „Turbodiesel“. Podle nových pravidel tak například kombi 300 TD dostalo označení „E 300 Diesel“. Označení „DIESEL“ na pravé straně víka zavazadlového prostoru však bylo možné na přání vynechat, stejně jako obecně modelové štítky.
Nový kombík E 36 AMG, který „firemní tunery“ nabídli s šestiválcem M 104 o objemu 3,6 litru a který rovněž přišel na trh v roce 1993, dodával atmosféru větší sportovnosti. Jeho výkon činil 200 kW při 5750 ot./min.
V červnu 1995, dva roky po posledním rozsáhlém faceliftu, představila Mercedes-Benz sedany třídy E řady 210, nástupce řady 124. Výroba sedanů řady 124 skončila krátce poté, v období od června do srpna 1995 podle konkrétního modelu. Kombi se vyrábělo až do roku 1996. Celkem bylo během více než jedenáctileté výroby vyrobeno 340 503 kombi a 6398 podvozků pro speciální karoserie, tedy dohromady 346 901 vozidel – což není mnoho ve srovnání s 2 213 167 sedany, ale přesto to stačilo, aby si kombi verze střední třídy Mercedes-Benz vybudovala trvalé místo v automobilovém světě.
