Ferrari představilo model F12tdf, který vzdává hold Tour de France, legendární vytrvalostní silniční soutěži, v níž Ferrari dominovalo v 50. a 60. letech, zejména s modelem 250 GT Berlinetta z roku 1956, který vyhrál čtyři ročníky v řadě. Šlo o závod, který oceňoval vozy kombinující maximální výkon s ovladatelností a snadným použitím, což umožňovalo závodníkům zdolávat stovky kilometrů denně po rychlých, klikatých silnicích i na okruzích. F12tdf je vrcholným vyjádřením konceptu extrémního silničního vozu, který je stejně doma na trati, a vznikne jich pouhých 799 kusů.
Ferrari F12tdf představuje soustředění technických inovací ve všech oblastech, které jsou jádrem DNA Ferrari: motor, aerodynamika a jízdní dynamika. Výsledkem je, že v akceleraci, držení stopy i obratnosti nemá nový berlinetta konkurenci.
Výkon Ferrari F12tdf zajišťuje 780koný atmosférický V12 přímo odvozený z oceňovaného motoru F12berlinetty. Dynamické chování vozu, zejména jeho příčné zrychlení v zatáčkách, je dáno 8% nárůstem poměru rozměrů předních pneumatik vůči zadním. Přirozená tendence vozu k přetáčivosti kvůli změně velikosti pneumatik je vyvážena inovativním systémem zadního řízení – známým jako Virtual Short Wheelbase, který je integrován s ostatními systémy řízení dynamiky vozu. Ten zaručuje reakční časy volantu a nájezd do zatáčky jako u závodního vozu a zároveň zvyšuje stabilitu při vysokých rychlostech. Rychlosti průjezdu zatáčkami jsou také vyšší díky výraznému nárůstu přítlaku o 87 %, což je u předem umístěného V12 berlinetty bezprecedentní hodnota.
Radikální přepracování karoserie, interiéru, motoru, převodovky a podvozku spolu s hojností karbonových prvků uvnitř i navenek snížilo celkovou hmotnost vozu o 110 kg.
Všechny tyto faktory dohromady přinášejí rekordní jízdní výkony: z 0 na 100 km/h za 2,9 sekundy a z 0 na 200 km/h za 7,9 sekundy, navíc s výrazným nárůstem příčného zrychlení. F12tdf zajíždí kolo na okruhu Fiorano za pouhých 1'21".
Výjimečné brzdné dráhy zajišťují nové jednocestné brzdové třmeny Extreme Design, které se již objevily u LaFerrari. Tento systém nové generace umožňuje zastavit z 100 km/h na nulu za pouhých 30,5 metru a z 200 km/h na nulu za 121 metrů.
Motor je 6262cm³ 65° V12 z F12berlinetty, na kterém inženýři Ferrari pracovali, aby zvýšili maximální výkon z 740 na 780 koní při 8 500 ot./min, což znamená specifický výkon 125 koní na litr. Sportovní reakci motoru zajišťuje maximální točivý moment 705 Nm (nárůst z 690 Nm) při 6 750 ot./min, přičemž 80 % je k dispozici už při 2 500 ot./min, což umožňuje bezkonkurenčně plynulý nástup výkonu až do červeného pole při 8 900 ot./min.
Pro tento motor bylo vyvinuto mnoho úprav, počínaje použitím závodních mechanických zdvihátek ventilů a sacích trubek s proměnnou geometrií, které se používají ve Formuli 1 a pomáhají zvyšovat plnicí účinnost při vysokých otáčkách.
Ferrari F12tdf je vybaveno specifickou verzí převodovky F1 DCT s o 6 % kratšími převody, která umožňuje o 30 % rychlejší řazení nahoru a o 40 % rychlejší řazení dolů.
Inženýři Ferrari chtěli vytvořit extrémně obratný a výkonný vůz, který by zároveň zvládli řídit i méně zkušení řidiči. Čerpali přitom z bohatých zkušeností získaných v programech XX, které jsou zaměřené na vývoj vysoce výkonných vozů řízených neprofesionálními jezdci.
Výjimečná dynamika podvozku, pokud jde o maximální příčné zrychlení a reakce, je částečně dosažena zvětšením rozměrů předních pneumatik z 255 na 275 a šířky ráfků z 9,5" na 10". Tato úprava zaručuje vyšší příčné zrychlení generované přední nápravou, ale sama o sobě by způsobila přetáčivost na hranici, což by vůz činilo náročnějším pro méně zkušené řidiče.
Aby i „gentleman drivers“ mohli plně využít výkonu, Ferrari vyvinulo nový systém Virtual Short Wheelbase. Poprvé použitý u F12tdf, aktivní zadní náprava umožňuje zadním kolům otáčet se kolem vertikální osy.
Systém řízení zadní nápravy využívá modelově založenou řídicí logiku vyvinutou kompletně interně ve Ferrari a automaticky upravuje úhel natočení zadních kol podle úhlu natočení volantu, rychlosti jeho pohybů a rychlosti vozu.
Virtual Short Wheelbase zlepšuje reakce vozu, díky čemuž působí obratněji s okamžitou reakcí na nájezd do zatáčky, což oceníte zejména na klikatých silnicích a technicky náročnějších okruzích, a zároveň zvyšuje stabilitu při vysokých rychlostech.
Aerodynamický výkon Ferrari F12tdf je doslova rekordní – jeho koeficient aerodynamické účinnosti je 1,6, téměř dvojnásobek oproti F12berlinettě. Přítlak dosahuje 230 kg při 200 km/h, což je o 107 kg více.
Vývoj se dotkl každé části povrchu vozu a vytvořil výrazné prvky, které dodávají jeho tvarům jedinečnou elegantní sílu. Vepředu přispívá k tvorbě přítlaku vysoce složitý nárazník s radikálně vykrojenou spodní částí, který obsahuje splitter inspirovaný závodními vozy, přídavné křidélka, podlahové plochy a větrací otvory zvyšující účinnost bočních částí i podvozku.
Aerobridge na předním boku vozu byl přepracován tak, aby zvýšil energizující účinek proudění vzduchu podél horní části boků, zatímco vzadu větrací otvory na podbězích vytvářejí podtlak, který odsává vzduch z vnitřku podběhu a tím zvyšuje účinnost části podvozku, která obvykle přispívá k přítlaku jen málo.
Zadní spoiler je nyní o 60 mm delší a o 30 mm vyšší, zatímco sklon zadního okna byl více svislý, aby se zvětšila plocha, na které spoiler vytváří přítlak, a lépe se tak využily jeho výhody. Vypouklé zakřivení zadního víka zavazadlového prostoru po stranách zadního okna tento efekt ještě umocňuje.
Na aerodynamickém spodku vozu byly použity tři páry žeber převzatých z GT závodů, které přispívají k 30% nárůstu přítlaku oproti F12berlinettě. Zadní difuzor byl kompletně přepracován a nyní má systém tří aktivních klapek. Je rozdělen do tří kanálů a obsahuje zakřivené přepážky a vertikální děliče, které zesilují sílu vírů a zlepšují rozšíření proudění v horizontální rovině. Tento radikální aerodynamický vývoj v podstatě vytvořil zcela nový vůz, který zároveň znamená výrazný stylový odklon od F12berlinetty.
Nové F12tdf, navržené Ferrari Styling Centre, má obzvlášť impozantní a zároveň smyslné tvary, které jsou výsledkem neustálého úsilí Ferrari spojovat sochařskou krásu s funkčními požadavky.
Všechny panely karoserie, od ostře řezaného předku po záď, byly přepracovány. Širší rozchod předních i zadních kol dodává vozu ještě agresivnější postoj.
Co se týče formálního designového jazyka, cílem bylo vytvořit sofistikovaný dialog mezi sochařskými plochami F12berlinetty a výraznějším ztvárněním nových aerodynamických prvků. Nejlepším důkazem tohoto záměru je vývoj Aerobridge, jehož design je ještě zvýrazněn použitím holého karbonu. Tento technicky propracovaný prvek spolu s dalšími detaily vytváří ucelený estetický přístup k celému vozu.
Neústupná sportovnost vozu se projevuje srovnatelnou čistotou i v záměrně spartánském kokpitu. Obklopující efekt, který obepíná pozici řidiče, je umocněn použitím karbonových krytů budíků a satelitních modulů. Dveřní panely byly zredukovány na jedinou karbonovou skořepinu, zatímco přihrádka na rukavice zmizela a byla nahrazena jednoduchým polstrováním pro kolena. Pro čalounění interiéru byla zvolena Alcantara místo tradiční kůže, sedadla jsou potažena technickou tkaninou a na podlaze je vzorovaný hliník místo koberců, opět s cílem ušetřit každý gram hmotnosti.
Specifikaci Ferrari F12tdf doplňují lehké slitiny s pěti dvojitými paprsky, navržené tak, aby měly co nejužší průřez a tím snížily neodpruženou hmotnost.
