Renault 5 GTL pětidveřový
Renault 5 je malý automobil segmentu supermini vyráběný francouzskou automobilkou Renault ve dvou generacích v letech 1972 až 1996. V USA se v 70. a 80. letech prodával pod názvem Le Car.
Renault 5 byl představen v lednu 1972. Šlo o první vstup Renaultu na trh supermini a jeho nejvýraznějším rysem byl design od Michela Boue (který zemřel ještě před uvedením vozu), zahrnující strmě skloněnou zadní páté dveře a přední část karoserie. Boue původně chtěl, aby zadní světla vedla od nárazníku až nahoru do sloupku C, podobně jako u mnohem pozdějšího Volva V70, ale tento nápad nebyl realizován. Světla zůstala na konvenčnější úrovni.
Pod kapotou vycházel Renault 5 z modelu Renault 4, používal podélně uložený motor pohánějící přední kola a torzní pružiny v zavěšení. OHV motory byly převzaty z Renaultu 4, Renaultu 8 a Renaultu 12 a jejich objem se pohyboval od 850 do 1400 cm³.
První verze R5 měly typickou francouzskou řadicí páku umístěnou na palubní desce, což bylo později nahrazeno klasickou pákou na podlaze. Dalším charakteristickým prvkem byly kliky dveří, které byly tvořeny jednoduše výřezem v dveřním panelu a sloupku B. Mezi další varianty první generace patřily Renault 5 Alpine (v Británii známý jako Gordini), Alpine/Gordini Turbo a čtyřdveřový sedan nazvaný Renault 7, vyráběný španělskou firmou FASA-Renault.
Renault Le Car, který byl navržen výhradně pro severoamerický trh a prodáván společností American Motors, měl uvedení zpožděné až do roku 1976 kvůli vysoké poptávce v Evropě. Název Le Car byl mezi frankofony často terčem posměchu, protože doslova znamená „kočár“. Americká verze měla motor o objemu 1297 cm³ s výkonem 55 koní a řadicí páka na palubní desce byla nahrazena klasickou pákou na podlaze. Prodej pokračoval až do roku 1984.
Existovala také velmi úspěšná závodní verze pro rally, vyvinutá podle pravidel skupiny 4 (později skupiny B). Nesla název Renault 5 Turbo, ale díky středovému motoru a pohonu zadních kol měla s běžnou verzí jen málo společného. Tvar a celkový vzhled 5ky zůstal zachován, včetně stejných světel, a zajímavé je, že karoserie sdílela s běžným modelem pouze dveřní panely. Tento vůz, řízený Jeanem Ragnottim, vyhrál svůj první závod v mistrovství světa v rally – Rallye Monte Carlo.
Původní Renault 5 se vyráběl i v Íránu firmou Pars Khodro pod názvem Sepand. V roce 2002 byl Sepand nahrazen modelem P.K, který měl design připomínající druhou generaci, ale stále používal mírně upravenou původní karoserii.
V srpnu 2006 ukázal průzkum časopisu Auto Express, že z 216 699 registrovaných Renault 5 vyrobených před rokem 1984 je ve Velké Británii stále v provozu jen 317 kusů.
Druhá generace Renault 5, často označovaná jako Supercinq nebo Superfive, se objevila v roce 1985. Ačkoliv byla karoserie zcela nová (platforma vycházela z Renaultu 9/11), klasické designové prvky 5ky zůstaly zachovány a vůz navrhl Marcello Gandini. Největší změnou bylo přijetí příčně uloženého pohonného ústrojí převzatého přímo z modelů 9 a 11 a jednodušší konstrukce zavěšení s použitím McPhersonových vzpěr.
Druhá generace R5 také přinesla užitkovou verzi dodávky, známou jako Renault Extra (v UK a Irsku), Renault Express (ve Francii, Španělsku, Portugalsku, Itálii) nebo Renault Rapid (především v německy mluvících zemích jako Německo a Rakousko), která měla nahradit model R4 F6 ukončený v roce 1986.
Sportovní verze GT Turbo byla oblíbená mezi mladými řidiči v 80. a 90. letech. První fáze nabízela výkon 115 PS (85 kW/113 hp), pozdější fáze 2 přidala dalších 5 koní, mírně upravený průběh točivého momentu a vyšší spolehlivost. Vycházela z jednoduchého 1397 cm³ OHV motoru, což bylo považováno za slušný výkon. Kvůli přísným emisním normám v některých evropských zemích nebyl GT Turbo všude dostupný. Renault proto nabídl atmosférickou verzi s motorem 1,7 l z Renaultu 19 s vícebodovým vstřikováním paliva. Pod označením GTE měl výkon 95 PS (70 kW/94 hp). Ačkoliv nebyl tak rychlý jako turbo, měl stejný interiér, exteriér i zavěšení a brzdy.
Model začal v roce 1990 zastarávat a byl prakticky nahrazen modernějším a lépe zpracovaným Renaultem Clio, který se stal okamžitým prodejním hitem po celé Evropě. Výroba R5 byla po uvedení Clia přesunuta do továrny Revoz ve Slovinsku a vůz zůstal v nabídce jako levnější alternativa až do ukončení výroby v roce 1996 po 24 letech výroby.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
