Renault 8 Gordini 1300
Model R8 (R1130) byl uveden na trh v červnu 1962 a vycházel z Renault Dauphine, se kterým sdílel základní konstrukci a rozvor 2 270 mm (89,4 in). Design, který vycházel z prvního prototypu vytvořeného na poslední chvíli Philippem Charbonneauxem, byl módně hranatý; přestože byl Renault 8 o 30 mm (1,2 in) užší než Dauphine, výrobce dokázal osadit přední sedadla s tlustým polstrováním, která byla každé o 60 mm (2,4 in) širší, tedy 560 mm (22,0 in), než sedadla v Dauphine. Motor R8 následoval průkopnický příklad nedávno představeného Renault 4 a měl uzavřený chladicí systém bez nutnosti doplňování. Výraznou inovací u francouzských vozů bylo osazení kotoučových brzd na všech čtyřech kolech, což bylo poprvé u sedanu této velikosti. Nicméně, když v roce 1965 španělská pobočka Renaultu představila vlastní verzi Renault 8 pro tehdy chráněný španělský trh, byla vybavena bubnovými brzdami.
Renault 8 poháněl zcela nový motor Cléon-Fonte o objemu 956 cm³ s výkonem 44 PS (32 kW; 43 hp).
V roce 1963 (zpočátku jen ve Francii) Renault nabídl automatickou převodovku unikátní konstrukce, vyvinutou a vyráběnou firmou Jaeger. Poprvé byla představena na pařížském autosalonu v září 1962. Ačkoliv byla tehdy označována za automatickou převodovku, zpětně ji lze přesněji popsat jako automatickou spojku, inspirovanou německým zařízením Saxomat, které bylo v 50. a 60. letech volitelnou výbavou u několika běžných německých vozů.
Spojka v systému byla nahrazena práškovým feromagnetickým spojovačem, vyvinutým na základě konstrukce firmy Smiths. Převodovka byla třírychlostní mechanická jednotka podobná té z Dauphine, ale od počátku s synchronizací na všech rychlostech v této verzi.
Systém využíval ovládací panel s tlačítky na palubní desce, kde si řidič mohl zvolit jízdu vpřed nebo zpět, a regulátor, který snímal rychlost vozidla a polohu plynového pedálu.
„Reléová skříňka“ obsahující elektromagnetické spínače přijímala signály z regulátoru a tlačítek a ovládala spojovač, zpomalovač pro zavření plynu při řazení a solenoid, který vybíral provozní režim pro zpětný chod nebo posun mezi první a druhou, případně druhou a třetí rychlostí, pomocí reverzního elektrického motoru pro zapojení převodů. Systém byl tedy zcela elektromechanický, bez hydrauliky, pneumatických prvků či elektroniky.
Výhodou byla spotřeba paliva srovnatelná s manuální převodovkou a snadná přizpůsobitelnost vozu. Nevýhodou byl pokles výkonu (pouze tři rychlosti) a poněkud trhavý chod při řazení.
Tato převodovka byla použita také v modelech Dauphine a Caravelle.
Výkonnější model 8 Major (R1132) byl uveden v roce 1964 a měl motor o objemu 1108 cm³ s výkonem 50 PS (37 kW; 49 hp). Ve stejném roce byla představena ještě silnější verze 8 model R1134 Gordini, s vyladěným motorem stejného objemu, ale s výkonem 90 PS (66 kW; 89 hp). Zvýšení výkonu bylo dosaženo použitím průtokové hlavy a dvojice dvojitých 40mm karburátorů Solex s bočním přívodem vzduchu. Byla osazena čtyřstupňová manuální převodovka s krátkými převody, dvojité zadní tlumiče a vylepšené pružiny. Model R1134 Gordini byl původně dostupný pouze v modré barvě s dvěma bílými pruhy nalepenými na karoserii. Odlišoval se od 8 Major také většími světlomety o průměru 200 mm. V roce 1965 byl uveden Renault 10 Major, luxusnější verze 8 s odlišným předním a zadním designem, která nahradila 8 Major.
V roce 1967 prošel R8 Gordini (R1135) modernizací, která zahrnovala přidání dvou dalších světlometů (v podstatě dálkových světel Cibie Oscar) a motor byl zvětšen na 1255 cm³ s výkonem 100 PS (74 kW; 99 hp). Zachovala se konstrukce hlavy motoru s průtokem vzduchu z modelu R1134 Gordini a dvojice dvojitých 40mm karburátorů Weber s bočním přívodem vzduchu. Modely 8 a 10 byly v roce 1969 výrazně přepracovány. Některé prvky z modelu 10 byly přeneseny do 8, což vedlo k uvedení nového 8 Major, který nahradil základní verzi. Současně byl představen model 8S, sportovnější verze s motorem 1108 cm³ a výkonem 60 PS (44 kW; 59 hp). Model 8S měl stejné dvojité světlomety jako R1135 Gordini – prostřední světla sloužila pouze jako dálková. Auto bylo dodáváno s černými páskami „RENAULT 8S“, určenými pro zadní blatníky, jejichž upevnění bylo ponecháno na zákazníkovi. Rumunská sportovní verze nesla název Dacia 1100 S.
