Maximilian Edwin Hoffman strávil hodiny přesvědčováním představenstva Daimler-Benz, aby vyrobili cenově dostupné sportovní auto pro americký trh. Když konečně získal souhlas tehdejšího generálního ředitele Dr. Fritze Köneckera, elegantní Američan měl stále pocit, že nevyhrál. Důvodem bylo doporučení šéfa vývoje Dr. Fritze Nallingera, který navrhoval, aby malé sportovní auto, které Hoffman chtěl postavit, bylo založeno na platformě modelu 180 Saloon. Hoffmanova okamžitá odpověď zněla: „To z toho nic nebude.“ Později však automobilový nadšenec s úsměvem přiznal: „Prohrál jsem – výsledkem byl Mercedes-Benz 190 SL.“
Významné jednání představenstva ve Stuttgartu, které je považováno za okamžik zrodu slavného 190 SL, se konalo 2. září 1953. Odpovědní lidé v podniku pozvali Maxe Hoffmana, protože tento podnikavý Američan dovážel evropská auta do USA už od roku 1946 a prokázal neomylný instinkt a značnou předvídavost. Byl proto ideálním partnerem Mercedes-Benz při pronikání na americký trh.
Mercedes-Benz 190 SL, jehož šance na úspěch Hoffman po zklamání z jednání představenstva hodnotil velmi nízko, měl spolu s legendárním 300 SL Gullwing otevřít dveře americkému trhu nejstarší automobilové značce světa. Hoffmanovi bylo proto slíbeno, že na „International Motor Sports Show“ v New Yorku, konané od 6. do 14. února 1954, bude vystaven 300 SL. Jeho mladší bratr, 190 SL, měl mít vedle něj premiéru. Cílem bylo získat srdce a mysl americké veřejnosti elegantním sportovním autem renomované značky, které spojovalo vzrušující design s přijatelnou cenou.
To samozřejmě znamenalo, že inženýři měli na vývoj vozu pouhých pět měsíců. Vše muselo probíhat rychle a už dva týdny po schůzce s Hoffmanem zkoumali ředitelé Daimler-Benz první návrhy nového auta. O další dva týdny později hodnotili první model v měřítku 1:10 a o osm týdnů později byl připraven první model v měřítku 1:1 k jejich posouzení. Pak se tempo vývoje ještě zrychlilo. Podlaha modelu 180 musela být upravena podle nových návrhů a bylo třeba najít vhodný motor. Přísný harmonogram vyžadoval, aby tvary dřevěných forem, z nichž měla vzniknout karoserie, byly hotové nejpozději do 31. října 1953. Pod tlakem času provedl rozhodující změny ve tvaru karoserie Walter Häcker, čímž vznikl nezaměnitelný charakter 190 SL.
Zatímco designéři pracovali na novém sportovním voze s maximálním nasazením a nadšením, představenstvo přemýšlelo o budoucí modelové politice. Jeden z protokolů z těchto jednání uvádí, že Mercedes-Benz 190 SL by měl být vnímán spíše jako sportovní touring než jako závodní sportovní vůz.
Nakonec 6. února 1954 nadšeně přivítali newyorčané příchod 190 SL s typickou energií a stylem. Německý časopis „Automobil + Motorrad Chronik“ popsal „bouřlivý debut“. Další noviny a časopisy obdivovaly elegantní sportovní vůz ze Stuttgartu a informovaly čtenáře o nové „hvězdě automobilového nebe“, chválíc jeho „vkusnou eleganci“. Jiný německý časopis „Motorrundschau“ pak shrnul, co si mnozí o Mercedes-Benz 190 SL mysleli: „Svůdný sen pro tisíce lidí, pro které bude 300 SL vždy nedosažitelný.“
Přesto byl mladší bratr závodní hvězdy zpočátku pro kupující veřejnost stejně nedostupný, protože 190 SL, ačkoliv vyvolal takovou senzaci, nebyl hned uveden na trh. Designéři stále upozorňovali na řadu nedostatků: podle nich vůz stále neměl ten správný vzhled a nový motor, později použitý v sedanové verzi, se choval poněkud zvláštně. Celkově nebylo možné přehlédnout, že rychlý vývoj neumožnil důkladné zkoušky a testovací cykly. Mercedes-Benz za žádnou cenu nechtěl opustit přísný přístup k novému produktu.
Inženýři se tedy pustili do zdokonalování motoru. Experimentovali s různými konfiguracemi karburátorů, upravovali uspořádání řadicí páky a karoserie představená v New Yorku prošla řadou úprav. Odstranili stylizovaný nasávací otvor na kapotě, přední hrana kapoty byla posunuta směrem k čelnímu sklu, změnily se nárazníky, blinkry a zadní světla a známé „kometové“ výstupky nad blatníky u modelů SL se objevily i nad zadními koly upraveného 190 SL. Tato finální verze byla poprvé představena obdivujícímu publiku na autosalonu v Ženevě v březnu 1955. Hromadná výroba začala v květnu 1955, jakmile vůz úspěšně absolvoval všechny technické zkoušky a byl připraven na běžný provoz.
V té době se Mercedes 190 SL objevil na scéně, kde v Německu vypadal v prvních letech poněkud nepatřičně. V roce 1955 totiž silniční provoz stále dominovaly dvoukolové dopravní prostředky. Většina Němců si nedokázala představit, že by někdy vlastnila něco většího než malý vůz – často jen upravený motocykl s pomocnými kolečky. Na druhou stranu stres a starosti s parkováním byly neznámé – tehdy sdílelo 1,6 milionu aut silniční síť o délce 129 238 kilometrů, z toho 2 174 kilometrů tvořily dálnice. Dnes, přestože délka silniční sítě téměř zdvojnásobila a délka dálnic se zvýšila pětinásobně, musí německé silnice pojmout téměř 45 milionů osobních aut.
Rok, kdy se zrodil Mercedes-Benz 190 SL, byl také rokem rozdělení Německa, kdy oba německé státy získaly samostatnou autonomii. Současně s vytvořením Varšavské smlouvy klesla politická teplota mezi Východem a Západem hluboko pod nulu – studená válka vyvolávala strach u mnoha lidí.
Přesto však ve vzduchu panoval optimismus. V Západním Německu se začaly objevovat první nejasné známky hospodářského zázraku, který přinesl tolik očekávaný obrat k lepšímu. Nedostatek pracovníků vedl k úvahám o příchodu italských gastarbeiterů. Současně se Itálie stala vysněnou destinací pro dovolené.
Zatímco titulní stránky novin informovaly o celosvětovém boji proti dětské obrně s novou vakcínou „Salk“, sportovní stránky nadšeně psaly o závodních úspěších vozů Mercedes-Benz. Vítězily na Grand Prix v Belgii, Velké Británii, Nizozemsku a Argentině. Mercedesův jezdec Juan Manuel Fangio se stal mistrem světa. Auta se znakem hvězdy dominovala i na nejnáročnějších dálkových závodech – Mille Miglia, Targa Florio a Tourist Trophy.
Mezitím časopisy a magazíny diskutovaly o Mercedes-Benz 190 SL. „Auto Motor und Sport“ jej označil za „elegantní, rychlý sportovní touring, který lze také používat jako zcela normální auto pro každodenní jízdu“ a popsal jej jako vůz s „nadprůměrnou přilnavostí“. Stejný časopis dále uvedl, že 190 SL „je známý tím, že prostě stále jede dál“. Chválil také měkkou střechu, která byla „vyrobena s takovou kvalitou, že mimo Sindelfingen by ji dokázalo napodobit jen velmi málo míst na světě. Rychlá a pohodlná obsluha sklápění a skládání střechy je velkou předností 190 SL.“
To znělo téměř prorocky. Tehdy si nikdo nedokázal představit, jak důležitou roli bude tato vlastnost hrát v úspěchu třídy SLK. „Das Automobil“ byl ještě nadšenější: „Takové auto můžete vlastnit jen srdcem – okouzlí svého majitele,“ zněla jeho chvála. Následovalo téměř stejně pozoruhodné přiznání: „Sám jsem pocítil, jak moc toto auto zvyšuje můj osobní kredit, nejen u hotelových vrátných a dam mladých i starých. Když si toto auto pořídíte, kupujete si víc než jen dopravní prostředek. Získáváte také uznání a kromě hodnoty samotného používání auta získáváte i štěstí, které naplňuje radostí dítě, jež v každém muži dřímá.“
Jiné publikace se soustředily spíše na technické detaily. Jeden z nich, „Automobil Revue“, radil čtenářům: „Z hlediska bezpečnosti na silnici je Mercedes 190 SL jedním z nejlepších vozů vyráběných v té době.“ „Sports-Cars Illustrated“ pak v klidném, věcném tónu vyjmenoval dlouhý seznam pozitivních vlastností Mercedes-Benz 190 SL: „Synchronizace funguje vždy a převodovka je idiotuvzdorná. Pokud chcete, můžete jezdit ekonomicky.“ Nakonec autor „Sports-Cars Illustrated“ propadl nadšení a přiznal: „Kde šasi 190 SL opravdu vyniká, je v zatáčkách a při jízdě vysokou rychlostí po přímce. To není jen potěšení, je to skutečný zážitek formující charakter.“
Na rozdíl od 300 SL Gullwing nebyl Mercedes-Benz 190 SL navržen jako čistokrevný sportovní vůz. Byl koncipován jako elegantní dvoumístné sportovní kupé pro touring a každodenní jízdu. Podvozek byl převzat z krátkého rozvoru modelu 180 s jeho známou jednoprvkovou kyvadlovou nápravou s níže položeným čepem. Přední zavěšení s konceptem podvozkové příruby bylo odvozeno z modelů 180/180 D.
190 SL poháněl nově vyvinutý čtyřválec o objemu 1,9 litru s rozvodem OHC, který dosahoval výkonu 105 hp. V závislosti na podmínkách dokázal vůz dosáhnout rychlosti výrazně přes 170 km/h a zrychlit z 0 na 100 km/h (přibližně 0-60 mph) za zhruba 14 sekund.
Mercedes-Benz 190 SL byl k dispozici jako roadster s měkkou střechou nebo jako kupé s odnímatelnou pevnou střechou, přičemž byla nabízena i možnost měkké střechy. Mezi další volitelné výbavy patřila sportovní verze pro závody, která měla lehčí dveře s výřezem pro paži, odstraněné nárazníky a malou plexisklovou clonu před řidičem místo čelního skla. Oberste Nationale Sportkommission (ONS) však tuto sportovní verzi neschválila, a tak byla v březnu 1956 stažena.
Ačkoliv to znamenalo konec možné závodní kariéry 190 SL v Evropě, vůz skončil druhý na Grand Prix v portugalské kolonii Mação v roce 1956 a získal ocenění Best in Class. V roce 1958 zvítězil ve své třídě na Hong Kong Rally. Sportovní kariéra 190 SL nepřerušila ani montáž dieselového motoru v roce 1961, kdy vůz překonal řadu rekordů dieselových aut.
Mercedes-Benz 190 SL však sklízel větší úspěchy na elegantních městských ulicích než na závodních tratích. Široké spektrum významných společenských osobností si vybralo tento elegantní sportovní vůz jako doplněk svého image, mezi nimi Grace Kelly a Frank Sinatra, který řídil 190 SL ve filmu „Ten Thousand Bedrooms“.
Mercedes-Benz 190 SL se vyráběl až do roku 1963. Řada drobných úprav pomohla definovat jeho životopis. Patřily sem například chromované lišty na horních hranách dveří a velká zadní světla, která byla zvolena pro model z roku 1956. Od července 1957 se nárazníkové přepážky u americké verze staly standardní výbavou všech modelů, a v říjnu 1959 byly kupé verze vybaveny novou pevnou střechou s větším zadním oknem.
Nejjasněji, jak moc byl Mercedes-Benz 190 SL oblíbený a úspěšný, dokládají výrobní čísla: mezi květnem 1955 a únorem 1963 sjelo z výrobních linek v Sindelfingenu neuvěřitelných 25 881 vozů – což výrazně překročilo původní očekávání, která byla diskutována na rozhodujícím zasedání představenstva 2. září 1953.
