Honda Accord Wagon
Poprvé v historii modelu vyvinula Honda dvě odlišné verze Accordu, když byl v roce 1993 uveden model 5. generace; jednu verzi pro evropský trh a jednu pro severoamerický a japonský trh. Honda a Rover Group vytvořily evropský Accord a Rover 600, odraz minulého úspěchu, který měly s Hondou Legend a Roverem 800. Tato generace Accordu byla v Japonsku rovněž prodávána jako Isuzu Aska, zatímco některé produkty Isuzu byly tam prodávány také jako produkty Honda.
Při svém uvedení v roce 1993 vyhrál podruhé cenu Car of the Year Japan Award.
Severoamerický Accord 5. generace byl uveden 9. září 1993 a byl založen na novém podvozku „CD". Větší než jeho předchůdce, především aby lépe vyhovoval požadavkům severoamerického trhu, nový model vyrostl na šířku, ale zkrátil se na délku, čímž byl v Severní Americe klasifikován jako vůz střední třídy. Stal se tak příliš širokým, aby se vešel do výhodného daňového pásma v Japonsku, kde jeho roli měla částečně převzít o něco užší Honda Ascot druhé generace (prodávaná u japonských prodejců Honda Primo) a Honda Rafaga (prodávaná u Honda Verno). Předchozí generace Accordu prodávané v Japonsku byly omezeny na šířkový rozměr 1 695 mm (67 palců), zatímco mezinárodní modely byly o něco širší, avšak tato generace již nevyhovovala. Motory nabízené s Accordem rovněž přesahovaly maximální limit 2000 cm³, aby zůstaly ve výhodném „kompaktním" daňovém pásmu. Instalace 2,0litrového motoru do japonských modelů činila kupující zodpovědné za vyšší roční silniční daň oproti menšímu 1,8litrovému motoru, což ovlivnilo prodej.
Vývoj začal v září 1989, spolu s procesem designu v červnu 1990. Finální design byl vybrán k brzkému datu 18. prosince 1990 a zmrazen do poloviny roku 1991. Designové nesrovnalosti na začátku roku 1992 způsobily provedení několika úprav až do dubna 1992, kdy proběhlo sekundární zmrazení designu, před plánovanou výrobou v roce 1993. Designové patenty byly později podány ve Spojených státech 16. prosince 1992 pro „CD". Výroba později začala v montážním závodě Marysville 24. srpna 1993.
Honda of Japan uváděla na trh čtyři různě velké motory v Accordu Sedan v japonské specifikaci: 1.8, 2.0, 2.2 VTEC a 2.2 DOHC VTEC. Modely Accord v japonské specifikaci byly uváděny na trh jako následující: EF, EX, 2.0EX, 2.0EXL, 2.2VTE, 2.2VTL, 2.2VTS a SiR. Všechny verze Accordu byly v Japonsku prodávány na místech Honda Clio.
Modely DX, LX a EX zůstaly americkými výbavovými liniemi, zatímco Kanada si ponechala LX, EX a EX-R. Pětistupňová manuální převodovka zůstala většinou nezměněna, zatímco čtyřstupňová automatická převodovka, známá svým tvrdým řazením, nyní zahrnovala program řazení Honda „Grade-Logic", který by zabránil „hledání převodů" podržením aktuálního převodového stupně při jízdě do svahu. Všechny modely Accord obdržely ergonomičtější interiér se standardními bezpečnostními prvky, jako jsou dvojité airbagy a zesílené nosníky proti bočnímu nárazu. Exkluzivní pro EX byla verze SOHC VTEC F22B1 2,2litrového 4válcového motoru předchozí generace (dávajícího 145 k (108 kW), oproti 140 k (104 kW) na EX předchozí generace), protiblokovací brzdy (nyní volba pro LX), kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech, 15palcová litá kola a zadní stabilizační tyč. Kůže byla volbou ve výbavě EX, přičemž modely vybavené kůží jsou nyní označovány jako EX-L. Modely DX a LX přicházely vybavené podobně jako předchozí generace a byly osazeny přepracovanou verzí 2,2litrového ne-VTEC 4válcového motoru předchozí generace. Tento motor F22B2 byl hodnocen na 130 k (97 kW), oproti 125 k (93 kW) předchozí generace. Accord byl opět jmenován Motor Trend Import Car of the Year pro rok 1994. Kupé Accord, stejně jako u předchozí generace, vypadalo téměř přesně jako sedan a bylo poslední generací Accordu, která nabízela variantu kombi v Severní Americe až do zavedení Accord Crosstour v roce 2009.
V roce 1994 představil Accord pro modelový rok 1995 motor V6, 2,7L C27 zapůjčený z Acury Legend první generace, na americkém trhu. V6 byl nabízen jak ve verzích LX, tak EX sedanu, modely LX byly označovány jako LX-V6 a modely EX jako EX-V6. Modely EX-V6 přicházely vybavené podobně jako EX-L, přičemž kožená sedadla byla jedinou volbou v EX-V6. Přidání vyššího motoru C27 vyžadovalo podstatné úpravy platformy CD, přičemž modely V6 měly přepracované uspořádání motoru, vyšší přední blatníky a jinou kapotu než modely I4; tyto rozdíly je však obtížné odhalit bez obou modelů zaparkovaných vedle sebe. Obě verze V6 obdržely výfuk s dvojitým vyústěním, čtyřstupňovou automatickou převodovku, 15palcová obráběná hliníková litá kola na EX-V6 a 15palcová ocelová kola s plnými kryty na LX-V6 a mírně aktualizovanou přední masku (která by později byla použita ve všech Accordech 96–97). Accord zaznamenal jen velmi málo dalších změn pro rok 1995 s výjimkou několika různých kombinací exteriérových a interiérových barev.
V roce 1995 prošel Accord obvyklým faceliftem v polovině generace pro rok 1996. Oblejší nárazníky, mírně upravená přední maska (která byla původně exkluzivní v modelech V6 v roce 1995) s novými směrovými světly a zadními koncovými světly daly Accordu jemnější vzhled. Všechny Hondy nyní vyhovovaly požadavku federální vlády na diagnostiku motoru OBD II, ačkoli všechny tři volby motorů zůstaly stejné. Aby zvýšil konkurenceschopnost Accordu vůči jeho rivalům na různých mezinárodních trzích, rozhodl se generální ředitel Hondy Nobuhiko Kawamoto pro jednu základní platformu pro Accord šesté generace, ale s odlišnými karoseriemi a proporcemi pro místní trhy. V USA zahrnovala modelová řada z roku 1996 25th Anniversary Edition, model umístěný mezi DX a LX. Byl zaveden výbavový balíček Special Edition.
Pro modelový rok 1997 Honda vydala verzi Accordu „Special Edition" (nezaměňovat se SE). Byla nabízena ve třech barvách: Heather Mist Metallic, San Marino Red a Dark Currant Pearl. Special Edition obdržela továrně instalovaný bezpečnostní systém s bezklíčovým odemykáním, jednodiskovým CD přehrávačem, bočními lištami v barvě karoserie, výraznými litými koly a střešním oknem. Byla nabízena pouze s automatickou převodovkou a byla osazena stejným motorem jako LX. Oceňovaný za své jízdní vlastnosti, Accord z roku 1996 byl znám jako jeden z nejlépe ovladatelných japonských sedanů střední třídy všech dob, dosahujíc působivých hodnot bočního přetížení až 0,89 g.
Na Novém Zélandu byl Accord 5. generace montován v Hondině výrobním závodě v Nelsonu a byl uveden v březnu 1994. Byl k dispozici ve výbavových úrovních LXi, EXi a EXi-S. Facelift byl vydán v prosinci 1995, což se shodovalo s uvedením motorů VTEC ve verzích s vyšší specifikací. Výbavové úrovně byly LXi, VTi a VTi-S. Toto byly první Accordy pro novozélandský trh s airbagy – dva ve VTi-S, jeden ve VTi.
Modely kupé a kombi této generace vyrobené v USA byly dodávány do Evropy s levostranným i pravostranným řízením, ale neexistovala možnost V6.
Tato generace Accordu je jedním z nejčastěji kradených vozů v USA, přičemž model z roku 1994 byl kraden častěji než jeho sourozenci. Acura Integra a Honda Civic jsou rovněž oblíbenými cíli krádeží vozidel.
Accord 5. generace pro evropský trh byl odhalen v roce 1993 a nebyl přímo příbuzný se severoamerickým Accordem „CD". Byla to ve skutečnosti Honda Ascot Innova pro japonský trh, která byla založena na předchozím Accordu 4. generace „CB". Byla výsledkem společného úsilí s Rover Group, které poskytlo Roveru řadu 600. Exteriér navrhl Shigeo Ueno v roce 1990.
V roce 1996 obdržel evropský Accord drobný facelift a dostal novou přední část (nové světlomety, nárazník, kapotu a masku) a mírně odlišná koncová světla (viz obrázky). Stylizace faceliftovaného Accordu zůstala identická se stylizací Ascot Innova (ačkoli bezrámové dveře byly nahrazeny konvenčními kusy) a obsahovala designový jazyk poprvé představený na Hondě Civic 5. generace. Stylizace evropského Accordu se dramaticky lišila od severoamerické, která obsahovala konvenčnější stylizaci sedanu ve srovnání s nízko posazeným, fastbackem inspirovaným vzhledem evropského modelu, jenž rovněž zahrnoval zadní boční okénka. Faceliftovaný Accord byl rovněž vybaven dvěma airbagy v sériové výbavě.
Evropský Accord však nezplodil verzi kombi ani kupé, Honda se místo toho rozhodla importovat verze kupé a kombi (Aerodeck) severoamerického Accordu.
Naftový model Accordu byl osazen naftovým motorem Rover L-Series s přímým vstřikováním, jak byl rovněž osazen v Roveru 600.
V rámci spolupráce s Rover Group zplodil evropský Accord Roverovu náhradu za Austin Montego v roce 1993. Nazvaný 600, vůz sdílel svou platformu s evropským Accordem a, s výjimkou předních dveří, dolních zadních dveří a čelního skla, měl jedinečnou stylizaci, která se obešla bez zadních bočních okének. Interiérový design vozu 600 byl však velmi podobný Accordu, zatímco design palubní desky byl identický.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License. Používá materiál z Wikipedie.
