Honda Accord Wagon
Poprvé v historii modelu vyvinula Honda při uvedení páté generace v roce 1993 dvě odlišné verze Accordu – jednu pro evropský trh a druhou pro severoamerický a japonský trh. Honda ve spolupráci s Rover Group vytvořila evropský Accord a Rover 600, což navazovalo na jejich předchozí úspěch s modely Honda Legend a Rover 800. Tato generace Accordu se v Japonsku prodávala také jako Isuzu Aska, přičemž některé produkty Isuzu byly na tamním trhu nabízeny i pod značkou Honda.
Při svém uvedení v roce 1993 získal Accord již podruhé ocenění Car of the Year Japan.
Severoamerická verze páté generace Accordu byla představena 9. září 1993 a vycházela z nové platformy „CD“. V porovnání s předchůdcem byla širší, aby lépe vyhověla požadavkům severoamerického trhu, ale na délku zkrácená, což ji v Severní Americe zařadilo do kategorie středně velkých vozů. V Japonsku se tak stala příliš širokou na to, aby spadala do výhodnější daňové kategorie, a její roli částečně převzaly o něco užší druhá generace Honda Ascot (prodávaná v síti Honda Primo) a Honda Rafaga (prodávaná v síti Honda Verno). Předchozí generace Accordu prodávané v Japonsku měly maximální šířku 1 695 mm (67 in), zatímco mezinárodní verze byly o něco širší, ale tato generace už limit neplnila. Motory nabízené v Accordu také překračovaly maximální objem 2 000 cm³, který je podmínkou pro výhodnou daňovou kategorii „kompaktních“ vozů. Instalace dvoulitrového motoru v japonských modelech znamenala pro kupující vyšší roční silniční daň oproti menšímu motoru 1,8 l, což se negativně projevilo na prodejích.
Vývoj začal v září 1989, designový proces pak v červnu 1990. Konečný návrh byl vybrán již 18. prosince 1990 a do poloviny roku 1991 definitivně zamražen. V roce 1992 se objevily nesrovnalosti v designu, které vedly k několika úpravám až do dubna 1992, kdy proběhlo druhé zamrazení designu před plánovanou výrobou v roce 1993. Designové patenty pro platformu „CD“ byly později podány v USA 16. prosince 1992. Výroba pak začala v závodě v Marysville 24. srpna 1993.
Honda v Japonsku nabízela čtyři různé motory pro Accord Sedan: 1,8, 2,0, 2,2 VTEC a 2,2 DOHC VTEC. Japonské verze Accordu byly prodávány pod označeními EF, EX, 2.0EX, 2.0EXL, 2.2VTE, 2.2VTL, 2.2VTS a SiR. Všechny verze Accordu se prodávaly v japonských prodejnách Honda Clio.
V USA zůstaly modelové řady DX, LX a EX, zatímco v Kanadě se prodávaly LX, EX a EX-R. Pětistupňová manuální převodovka zůstala většinou beze změn, zatímco čtyřstupňový automat, známý tvrdými řazeními, nově obsahoval Honda „Grade-Logic“ program, který zabraňoval „hledání“ rychlostního stupně při jízdě do kopce tím, že držel aktuální rychlostní stupeň. Všechny verze Accordu dostaly ergonomičtější interiér a standardní bezpečnostní prvky, jako jsou dvojité airbagy a zesílené boční nárazníky. Výhradně u verze EX byl k dispozici motor F22B1 SOHC VTEC z předchozí generace 2,2litrového čtyřválce (výkon 145 hp / 108 kW oproti 140 hp / 104 kW u předchozí generace EX), protiblokovací brzdy (ABS, nyní volitelně i u LX), kotoučové brzdy na všech kolech, 15palcová litá kola a zadní stabilizátor. Kožené čalounění bylo volitelné u výbavy EX, přičemž modely s kůží se označovaly jako EX-L. Modely DX a LX měly podobnou výbavu jako předchozí generace a byly vybaveny upravenou verzí 2,2litrového atmosférického čtyřválce bez VTEC (F22B2), který měl výkon 130 hp (97 kW) oproti 125 hp (93 kW) u předchozí generace. Accord byl opět vyhlášen Motor Trend Import Car of the Year pro rok 1994. Accord kupé, stejně jako v předchozí generaci, vypadal téměř stejně jako sedan a tato generace byla poslední, která v Severní Americe nabízela i verzi kombi, než byla v roce 2009 představena Accord Crosstour.
V roce 1994 debutoval na americkém trhu pro modelový rok 1995 motor V6 o objemu 2,7 l C27, převzatý z první generace Acura Legend. V6 byl nabízen v sedanech ve verzích LX a EX, přičemž LX se označovalo jako LX-V6 a EX jako EX-V6. Verze EX-V6 měly podobnou výbavu jako EX-L, přičemž kožené sedačky byly jedinou volbou. Větší motor C27 vyžadoval značné úpravy platformy CD, verze s V6 měly přepracované uspořádání motoru, vyšší přední blatníky a odlišnou kapotu než čtyřválcové modely; tyto rozdíly jsou však těžko rozpoznatelné bez srovnání vedle sebe. Obě verze V6 měly dvouproudovou výfukovou soustavu, čtyřstupňový automat, 15palcová litá kola z hliníkové slitiny u EX-V6 a 15palcová ocelová kola s kryty u LX-V6, a mírně upravenou přední masku (která se později objevila u všech modelů Accord 1996–97). Kromě několika nových barevných kombinací exteriéru a interiéru se Accord pro rok 1995 téměř nezměnil.
V roce 1995 prošel Accord obvyklou polovinou životního cyklu faceliftem pro rok 1996. Měl zaoblenější nárazníky, mírně upravenou přední masku (která byla původně exkluzivní pro V6 modely v roce 1995) s novými směrovými světly a zadními svítilnami, což vozu dodalo jemnější vzhled. Všechny Hondy nyní splňovaly federální požadavky na diagnostiku motoru OBD II, přičemž všechny tři motory zůstaly beze změny. Aby Honda zvýšila konkurenceschopnost Accordu na různých mezinárodních trzích, rozhodl se tehdejší CEO Nobuhiko Kawamoto pro jednu základní platformu šesté generace Accordu, ale s různými karoseriemi a proporcemi přizpůsobenými místním trhům. V USA zahrnovala nabídka modelového roku 1996 speciální edici 25th Anniversary Edition, která byla umístěna mezi výbavami DX a LX. Byla představena také speciální výbavová sada Special Edition.
Pro modelový rok 1997 Honda uvedla verzi „Special Edition“ Accordu (nezaměňovat s SE). Byla nabízena ve třech barvách: Heather Mist Metallic, San Marino Red a Dark Currant Pearl. Special Edition měla továrně instalovaný bezpečnostní systém s bezklíčovým vstupem, CD přehrávač na jeden disk, boční lišty v barvě karoserie, charakteristická litá kola a střešní okno. Byla nabízena pouze s automatickou převodovkou a měla stejný motor jako verze LX. Díky vynikajícímu jízdnímu projevu je Accord z roku 1996 považován za jeden z nejlépe ovladatelných japonských středně velkých sedanů všech dob, s bočními přetíženími až 0,89 g.
Na Novém Zélandu se pátá generace Accordu vyráběla v továrně Hondy v Nelsonu a byla uvedena na trh v březnu 1994. Nabízela se ve výbavách LXi, EXi a EXi-S. Facelift přišel v prosinci 1995, současně s uvedením motorů VTEC v nejvyšších verzích. Výbavy byly LXi, VTi a VTi-S. Šlo o první novozélandské Accords vybavené airbagy – dva v modelu VTi-S, jeden v modelu VTi.
Severoamerické kupé a kombi této generace byly do Evropy dováženy s volantem na obou stranách, ale bez možnosti motoru V6.
Tato generace Accordu patří v USA mezi nejčastěji kradená auta, přičemž model z roku 1994 je kraden častěji než ostatní. Mezi další oblíbené cíle zlodějů patří Acura Integra a Honda Civic.
Evropská verze páté generace Accordu byla představena v roce 1993 a nebyla přímo příbuzná se severoamerickou platformou „CD“. Ve skutečnosti šlo o japonský model Honda Ascot Innova, který vycházel z předchozí čtvrté generace platformy „CB“. Výsledkem spolupráce s Rover Group byl také Rover 600. Exteriér navrhl Shigeo Ueno v roce 1990.
V roce 1996 prošel evropský Accord menším faceliftem, který přinesl novou přední část (nové světlomety, nárazník, kapotu a masku) a mírně odlišná zadní světla. Design faceliftovaného Accordu zůstal shodný s Ascot Innova (ačkoli bez rámečků u dveří, které byly nahrazeny klasickými), a nesl designový jazyk poprvé použitý u páté generace Honda Civic. Styl evropského Accordu se výrazně lišil od severoamerického, který měl konvenčnější sedanovou karoserii, zatímco evropský model měl nízký fastbackový tvar s bočními zadními okny. Faceliftovaný Accord byl také standardně vybaven dvěma airbagy.
Evropský Accord však neměl verzi kombi ani kupé; Honda místo toho dovážela kupé a kombi (Aerodeck) ze severoamerické verze.
Dieselová verze Accordu byla vybavena přímovstřikovým dieselovým motorem Rover L-Series, který se používal i v Roveru 600.
V rámci spolupráce s Rover Group vznikl v roce 1993 Rover 600 jako náhrada za Austin Montego. Sdílel platformu s evropským Accordem a kromě předních dveří, spodních zadních dveří a čelního skla měl unikátní design bez zadních bočních oken. Interiér Roveru 600 byl velmi podobný Accordovu, přičemž palubní deska byla zcela shodná.
