Ford Focus Sedan
Ford Focus (první generace) je kompaktní vůz, který Ford vyráběl v Evropě v letech 1998 až 2004 a v Severní Americe v letech 1999 až 2007. Ford zahájil prodej Focusu v Evropě v červenci 1998 a v Severní Americe během roku 1999 pro modelový rok 2000.
V Evropě a Jihoafrické republice nahradil Focus různé modely Ford Escort prodávané na těchto trzích. V Asii a Australasii nahradil Ford Laser.
Původní Focus, který nesl během vývoje kódové označení CW170 a byl některým dodavatelům Fordu krátce znám jako Ford Fusion, převzal svůj konečný název od konceptního vozu Ghia, který byl představen na ženevském autosalonu v roce 1991. Některé prvky designu bylo možné vidět ještě dříve u prototypů, které Ford používal k demonstraci připravovaných bezpečnostních prvků, jako jsou například skupiny zadních světel ve výši očí. Jakožto pokračování stylistické filozofie New Edge od Fordu, poprvé spatřené u Fordu Ka v roce 1996 a Fordu Cougar v roce 1998, byla stylizace Focusu často popisována jako polarizující. Na stylizaci dohlížel Jack Telnack a provedl ji Claude Lobo a australský designér John Doughty.
Rozhodnutí pojmenovat nový vůz Ford Focus padlo začátkem roku 1998, neboť vedení Fordu plánovalo ponechat označení „Escort" pro svou novou generaci malých rodinných vozů. Problém na poslední chvíli nastal v červenci 1998, kdy soud v Kolíně nad Rýnem v reakci na žalobu podanou vydavatelstvím Burda nařídil Fordu vyhnout se názvu „Focus" u vozů pro německý trh, jelikož název již nesl časopis Focus vydavatelství. Tento spor na poslední chvíli byl však překonán a vůz byl uveden bez odlišného názvu „pro německý trh".
Inženýři Focusu, včetně Richarda Parry-Jonese, vyvinuli ve své třídě prvotřídní, prostorově úsporné nezávislé víceprvkové zadní zavěšení, uváděné na trh jako zavěšení Control Blade, které kombinuje zástavbu vlečeného ramene s geometrií zavěšení s dvojitými lichoběžníkovými rameny. Systém byl vyvinut z toho, který se používal u kombi CDW27 Ford Mondeo, ale s různými úpravami, aby byl jednodušší a levnější na výrobu, a tedy ekonomicky životaschopný u vozu pro masový trh.
Zatímco mnoho konkurentů v kompaktní třídě, neboli třídě malých rodinných vozů (evropské), používalo levnější nezávislé zavěšení s torzní příčkou (twist beam), Control Blade nabízelo vylepšené elasto-kinematické vlastnosti, tj. silnou kontrolu nad karoserií, ostré a přesné řízení bez ohledu na náklon vozu a tlumivou a tichou jízdu přes nerovnosti.
Na rozdíl od konvenčního víceprvkového zavěšení disponuje Control Blade širokým, jednoduchým, rovnoměrně silným vlečeným ramenem z lisované oceli s nosičem náboje - které nahrazuje dvě podélné vodicí tyče, eliminuje nákladný litý kloub a nabízí stejnou úroveň kontroly nad karoserií - s nižším těžištěm, sníženým hlukem od vozovky a při nižších výrobních nákladech. Dlouhé zadní příčné rameno řídí sbíhavost, dvojice kratších předních příčných ramen, svisle nad sebou, řídí odklon kola a Control Blade reaguje na zatížení od brzdění a trakce.
Při testování zavěšení v roce 2000 redaktor Motor Trend Jack Keebler poznamenal: „Průměrná rychlost Focusu 62,6 mph naším slalomem z něj činí mezi kuželkami rychlejší vůz než 62 000dolarový Jaguar XJ8L a 300 000dolarový Bentley Continental. Dojem je takový, že má dostatek zdvihu kol na pohlcení větších nerovností a izolaci velkého vozu s plným rámem při setkání s dilatačními spárami a menšími nedostatky vozovky."
Po zavedení zavěšení Control Blade v roce 1998 a jeho popularizaci Focusem začali i jiní výrobci (např. Volkswagen s Golfem V) nabízet zadní zavěšení víceprvkové konstrukce v kompaktní třídě, neboli třídě malých rodinných vozů (evropské).
Historicky vyráběly závody v Saarlouis, Valencii a Halewoodu Escort, avšak Focus se vyráběl pouze v Saarlouis a Valencii, neboť Halewood měl být přesměrován na výrobu Jaguaru X-Type. Poslední generace Escortu však zůstala ve výrobě v Halewoodu až do roku 2000 jako rozpočtová alternativa k Focusu a verze dodávek pokračovaly až do roku 2002, kdy je nahradila dodávka Ford Transit Connect založená na Focusu.
Výroba Focusu probíhala také v Santa Rosa na Filipínách; v General Pacheco v Argentině; v Chungli City na Tchaj-wanu a ve Vsevoložsku v Rusku.
Mark 1 Focus zůstal ve výrobě až do roku 2008 v General Pacheco v Argentině pro jihoamerický trh. Poslední Mark 1 Focus vyrobený v Argentině (verze 2008) byl vybaven buď motorem 1.6 L Zetec Rocam Flex Fuel, nebo motorem 2.0 L Duratec HE, nebo dieselovým motorem 1.8 L Duratorq. Montáž Mark 2 Focus byla zahájena v roce 2008 pro model 2009.
V Brazílii však Ford do Brasil nabízel tento vůz až do roku 2009, ve verzích 1.6 (Flex Fuel - 105 cv benzin/112 cv etanol) GL nebo GLX, jako hatchback nebo sedan.
Mk 1 Ford Focus získal v testech EuroNCAP 4 hvězdičky z 5 za bezpečnost posádky a 2 hvězdičky ze 4 za bezpečnost chodců (69 % čelní náraz, 83 % boční náraz, 28 % chodci). V Austrálii byl Ford Focus z let 2002-2005 v Used Car Safety Ratings 2006 vyhodnocen jako poskytující „průměrnou" ochranu své posádce v případě nehody.
Dostupnými benzinovými motory byly osvědčené jednotky 1.8 L a 2.0 L Zetec-R z Fordu Mondeo a verze 1.4 L a 1.6 L jednotek Zetec-S/SE, které se rovněž nacházely ve Fordu Fiesta a Fordu Puma. Výkonné modely ST170 a RS používaly upravené verze 2.0 L Zetec-R. Původně byl jediným dostupným dieselovým motorem Endura TDDI (vývoj starého motoru navrženého společností Deutz, který Ford používal od 80. let). Ten byl v roce 2002 nahrazen motorem Duratorq TDCI.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License. Využívá materiál z Wikipedie.
