Ford Focus pětidveřový
Ford Focus první generace je kompaktní vůz vyráběný Fordem v Evropě v letech 1998 až 2004 a v Severní Americe od roku 1999 do 2007. Prodej Focusu v Evropě začal v červenci 1998, v Severní Americe pak v roce 1999 jako modelový rok 2000.
V Evropě a Jižní Africe Focus nahradil různé modely Ford Escort prodávané na těchto trzích. V Asii a Australasii pak nahradil Ford Laser.
Během vývoje nesl kódové označení CW170 a někteří dodavatelé Fordu jej krátce znali jako Ford Fusion. Původní Focus získal své jméno podle konceptu Ghia, který byl představen na autosalonu v Ženevě v roce 1991. Některé designové prvky byly vidět už dříve na prototypových vozech Fordu, které sloužily k demonstraci budoucích bezpečnostních prvků, například osvětlení zadních svítilen ve výši očí. Styl vozu navazoval na filozofii designu New Edge, poprvé představenou u Ford Ka v roce 1996 a Ford Cougar v roce 1998, a jeho vzhled byl často označován jako rozdělující názory. Design dohlížel Jack Telnack, realizovali jej Claude Lobo a australský designér John Doughty.
Rozhodnutí pojmenovat nový vůz Ford Focus padlo začátkem roku 1998, přičemž vedení Fordu původně plánovalo zachovat označení „Escort“ pro novou generaci malých rodinných vozů. V červenci 1998 však nastal problém, když soud v Kolíně nad Rýnem na základě žaloby vydavatele Burda nařídil Fordu, aby na německém trhu nepoužíval název „Focus“, protože jej již vlastní časopis Focus tohoto vydavatele. Tento spor na poslední chvíli byl nakonec vyřešen a vůz byl uveden na trh bez odlišného názvu pro německý trh.
Inženýři Focusu, včetně Richarda Parry-Jonese, vyvinuli špičkový, prostorově úsporný nezávislý víceprvkový zadní závěs, označovaný jako Control Blade, který kombinuje uspořádání vlečené nápravy s geometrií dvojitého lichoběžníkového zavěšení. Tento systém vycházel z řešení použitého v kombi Ford Mondeo CDW27, ale byl upraven tak, aby byl jednodušší a levnější na výrobu, a tím ekonomicky dostupný pro masový trh.
Zatímco mnozí konkurenti v segmentu kompaktních nebo malých rodinných vozů používali levnější pevnou torzní nápravu, Control Blade nabízel lepší elastokinematické vlastnosti, tedy pevnou kontrolu karoserie, přesné a ostré řízení bez ohledu na náklon vozu a pohodlnou, tichou jízdu přes nerovnosti.
Na rozdíl od klasického víceprvkového zavěšení má Control Blade široký, jednoduchý, lisovaný ocelový vlečený rameno s nábojovým držákem, který nahrazuje dvě podélná táhla, eliminuje drahý litý kloub a přitom poskytuje stejnou úroveň kontroly karoserie – s nižším těžištěm, sníženým hlukem od vozovky a nižšími výrobními náklady. Dlouhé zadní příčné rameno řídí sbíhavost kol, dvojice kratších předních příčných ramen nad sebou ovládá náklon kol a Control Blade reaguje na brzdné a trakční síly.
Při testování zavěšení v roce 2000 novinář Motor Trend Jack Keebler poznamenal: „Průměrná rychlost Focusu 62,6 mph v našem slalomu je vyšší než u Jaguara XJ8L za 62 000 dolarů a Bentley Continental za 300 000 dolarů. Dojem je takový, že má dostatečný zdvih kol pro překonání větších nerovností a zároveň komfort velkého vozu s plnohodnotným rámem při průjezdu dilatačními spárami a menšími nerovnostmi.“
Po uvedení Control Blade v roce 1998 a jeho popularizaci Focusem začali i další výrobci (například Volkswagen u Golfu V) nabízet víceprvkové zadní závěsy v segmentu kompaktních nebo malých rodinných vozů.
Historicky se Escort vyráběl v závodech Saarlouis, Valencia a Halewood, ale Focus se vyráběl pouze v Saarlouis a Valencii, protože Halewood mělo přejít na výrobu Jaguaru X-Type. Poslední generace Escortu se však v Halewoodu vyráběla až do roku 2000 jako levnější alternativa k Focusu, a užitkové verze pokračovaly do roku 2002, kdy je nahradil Ford Transit Connect založený na Focusu.
Výroba Focusu probíhala také v Santa Rose na Filipínách, v General Pacheco v Argentině, v Chungli City na Tchaj-wanu a ve Vsevolozhsku v Rusku.
První generace Focusu se v General Pacheco v Argentině vyráběla až do roku 2008 pro jihoamerický trh. Poslední argentinská verze z roku 2008 nabízela motory 1.6 L Zetec Rocam Flex Fuel, 2.0 L Duratec HE nebo 1.8 L Duratorq Diesel. Montáž druhé generace Focusu začala v roce 2008 pro modelový rok 2009.
V Brazílii pak Ford do Brasil nabízel tento model až do roku 2009, s motory 1.6 (Flex Fuel – 105 koní na benzín/112 koní na ethanol) ve verzích GL nebo GLX hatchback či sedan.
Ford Focus Mk 1 získal v testech EuroNCAP 4 z 5 hvězdiček za ochranu posádky a 2 z 4 hvězdiček za ochranu chodců (69 % při čelním nárazu, 83 % při bočním nárazu, 28 % za ochranu chodců). V Austrálii byl model 2002–2005 hodnocen v testu Used Car Safety Ratings 2006 jako poskytující „průměrnou“ ochranu posádce při nehodě.
Benzinové motory zahrnovaly osvědčené jednotky 1.8 L a 2.0 L Zetec-R z Ford Mondeo a 1.4 L a 1.6 L verze Zetec-S/SE, které se objevily také ve Ford Fiesta a Ford Puma. Výkonnější modely ST170 a RS používaly upravené verze 2.0 L Zetec-R. Původně byl k dispozici pouze diesel Endura TDDI (vývoj starého motoru Deutz, který Ford používal od 80. let), který byl v roce 2002 nahrazen motorem Duratorq TDCI.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
