Dodge SRT4
Dodge Neon SRT-4 je sportovní kompaktní vůz vyráběný značkou Dodge v letech 2003 až 2005. Jedná se o turbem přeplňovanou variantu modelu Neon, kterou vyvinula interní tuningová skupina DaimlerChrysler s názvem PVO (Performance Vehicle Operations). V roce 2004 byla tato skupina oficiálně přejmenována na SRT (Street and Racing Technology). Číslo „4“ v názvu SRT-4 označuje počet válců motoru. Později byly představeny také edice ACR (American Club Racing) a Commemorative Edition.
V roce 1998 se Tom Gale, tehdejší výkonný viceprezident pro vývoj a design produktů Chrysleru, zúčastnil veletrhu Specialty Equipment Market Association (SEMA) v Las Vegas. Gale si všiml řady výkonových prvků na sportovních kompaktních vozech vystavených na show a chtěl tyto prvky začlenit do kompaktního sériového vozu Chrysleru, Dodge Neon. Gale, který byl designérem původního konceptu Dodge Viper, viděl příležitost vytvořit sportovní kompaktní vůz, který by oslovil mladší generaci fanoušků tuner aut, jež by ocenila nový vůz s výrazným výkonem hned z výroby.
Byl sestaven tým mladých talentů z Dodge a Chrysleru, kteří měli přímé zkušenosti s modelem Dodge Neon. Za pouhé čtyři měsíce vytvořili koncept 2000 Neon SRT s motorem 2,0 l 16ventil čtyřválec doplněným o Eaton kompresor o objemu 45 kubických palců, který produkoval 208 hp (155 kW) a 180 lb·ft (240 N·m) točivého momentu při 11 psi (0,76 baru) přeplňování. (Magazín Sport Compact Car vůz testoval v únoru 2001 a naměřil výkon 179 hp (133 kW) a 149 lb·ft (202 N·m) točivého momentu na kolech.)
Tým najel s vozem na testovací dráze přes 1000 mil během méně než dvou týdnů. V listopadu 1999 byl vůz představen na SEMA show, kde sklidil nadšené ohlasy. V lednu 2000 pak zaujal hlavní místo na Losangeleském autosalonu, kde byl vystaven na otočném podstavci. Tým pokračoval ve vývoji vozu směrem k sériové výrobě a vytvořil druhý vůz s více sériovými díly, aby snížil výrobní náklady. Dokonce druhý vůz zaparkovali na Galeově parkovacím místě, aby upoutali pozornost. Přesto na podzim 2000 výkonný výbor návrh na výrobu zamítl. Tým sestavil seznam důvodů zamítnutí a postupně hledal řešení ke každému problému. Po dalších třech verzích převzala projekt tým Specialty Vehicle Engineering (SVE). Na jaře 2001 výkonný výbor znovu projekt posoudil a tentokrát dal zelenou.
Mezitím se SVE přejmenovalo na Performance Vehicle Operations (PVO). Skupina PVO měla na starosti přeměnu konceptu na sériový vůz. Použili přeplňovaný zážehový řadový čtyřválec 2,4 l (motor A853), téměř shodný s motorem 2003 Chrysler PT Cruiser (A855), ale bez specifického sacího potrubí potřebného pro PT Cruiser. Vůz dostal pětistupňovou manuální převodovku New Venture Gear T-850 (založenou na jednotce z evropských turbodieselových minivanů), poloosy stejné délky a výkonnou spojku Sachs. Podvozek byl vyladěn tužšími pružinami, tlumiči Tokico upravenými PVO (s omezeným zdvihem kvůli větším kolům) a většími stabilizátory vpředu i vzadu. Dále byl použit unikátní řízení, náboje kol z PT Cruiseru a upravený K rám. Přední brzdy měly 280mm (11,0 in) větrané kotouče s extra silnými deskami proti deformaci, zadní pak 270mm (10,6 in) neventilované kotouče s jednopístkovými třmeny (57 mm vpředu, 36 mm vzadu).
Použity byly 17 x 6 palcové litá hliníková kola s offsetem 43 mm a pneumatiky Michelin Pilot Sport 205/50/17. Kola měla speciální vzor paprsků pro lepší proudění vzduchu k brzdám, podobný kolům TSW VX1 z původního 2000 Neon SRT. Exteriér doplnily unikátní boční prahy, zadní nárazník a velké zadní křídlo (spoiler). Na přední nárazník byly koncem roku 2002 přidány chladicí průduchy (tzv. „přední nozdry“) pro lepší chlazení motorového prostoru.
Uvnitř měly standardní přední sedadla v barvě achátu, navržená podle sedadel Dodge Viper SRT-10, s lepší bederní a boční oporou pro stabilizaci posádky při sportovní jízdě. V roce 2004 byla jako volitelná výbava přidána sedadla s bočními airbagy z běžného modelu Neon. Volant a manžeta řadicí páky byly z imitace karbonu, řadicí kulisa měla saténově stříbrnou „kouli“ a pedály byly z hliníku. Unikátní budíky SRT-4 (exkluzivní pro řadu SRT) měly stříbrné číselníky se saténově stříbrnými rámečky a logo SRT-4. Stejný saténový kovový dekor byl použit na středové konzoli, ovladačích klimatizace a klikách dveří. Vpravo od budíků byl umístěn stříbrný (v raných modelech 2003 bílý) Auto-Meter ukazatel turbodmychadla a podtlaku. Stejně jako ostatní modely Neon měl i SRT-4 elektricky ovládaná přední okna a manuální zadní okna, což byla úsporná varianta. Celé pohonné ústrojí (motor a převodovka), podvozek, brzdový systém, výfuk, kola a pneumatiky byly oproti základnímu modelu Neon výrazně vylepšeny, stejně jako interiér. Výroba probíhala v Belvidere, Illinois, s 84% podílem amerických dílů.
PVO se později přeměnilo na Street & Racing Technology (SRT), výkonnou divizi Chrysleru. V roce 2003 se Dodge Neon SRT-4 dostal do prodeje. V té době byl druhým nejrychlejším sériovým vozem v nabídce Chrysleru/Dodge, hned po Viperu. Model 2004 dostal více výkonu a točivého momentu, přidal diferenciál Quaife s vektorováním točivého momentu, větší vstřikovače, nové řídicí softwary motoru, pneumatiky BF Goodrich g-Force T/A KDW-2 pro tři roční období a změny laku a výbavy. Dodge v roce 2004 odstranil označení „Neon“ a vůz prodával jen jako „SRT-4“. V roce 2005 byly nabídnuty také balíček American Club Racer (ACR) a limitovaná číslovaná edice Commemorative.
Dodge původně plánoval prodat jen konzervativních 2 500 kusů ročně, ale během tříleté výroby (2003–2005) vzniklo přes 25 000 vozů Neon SRT-4. Po ukončení platformy PL po modelovém roce 2005 byla výroba SRT-4 zastavena. V roce 2008 Dodge uvedl nástupce v podobě modelu Caliber SRT-4.
SRT-4 používal stejný základní blok motoru jako atmosférický 2,4 l od roku 2003, lišil se však od dříve používaných atmosférických motorů 2,4 l v modelech Chrysler PT Cruiser a čtyřdveřovém Stratusu. Motor SRT-4 měl řadu vylepšení: zesílené žebrování klikové skříně, silnější hlavu s 11mm šrouby (oproti 10 mm), odvod oleje z turba, litou hliníkovou olejovou vanu, výkonnější olejové čerpadlo, klikový hřídel z tvrdší oceli, lepší opracování ložiskových ploch, olejové trysky k chlazení spodní části pístů, speciální eutektické hliníkové písty od Mahle a kované ojnice s prasklými čepicemi a 9mm šrouby. Hlava válců pro turbo verze byla odlišná od atmosférických, s většími ventily a sedly, výfukovými ventily z Inconelu, lepším chlazením a většími olejovými kanály, a odlišnými vačkovými hřídeli. Motor PT Cruiser Turbo se lišil od SRT-4 hlavně sacím potrubím, turbodmychadlem a mezichladičem. Mezichladič SRT-4 byl přední litý hliníkový osmiprstencový od Valeo, unikátní svou účinností a počítačem navrženými koncovými nádržkami pro lepší proudění vzduchu.
Turbodmychadlo bylo Mitsubishi TD04LR-15Gk s reverzním směrem otáčení a vstupem turbíny o ploše 6 cm² (0,93 in²). Kompaktní uspořádání vyžadovalo kreativní řešení turba. Kompresor TD04 má ventil by-passu zabudovaný přímo v těle kompresoru. Výfukový svod a turbínové těleso jsou odlity v jednom kuse z vysoce niklové oceli Ni-Resist firmou Mitsubishi. Jednodílný design zlepšil průtok, zmenšil rozměry a snížil tepelnou setrvačnost pro rychlejší zahřátí katalyzátoru. Výfuk z turbíny je součástí odlitého svodu a směřuje zpět k výfukovému svodu na cestě ke katalyzátoru. Na tomto místě je umístěn wastegate ventil; jeho oddálení od turbínového tělesa zlepšuje průtok tam, kde je to nejdůležitější. Maximální přeplňování v sériové podobě bylo kolem 14 psi (97 kPa). Maximální otáčky jsou omezeny na 6240 rpm kvůli rychlosti pístů a komponentám rozvodů, i když tuningové sady MOPAR Stage 2 a 3 zvyšují limit na 6500 rpm.
Výfukový systém má ocelové potrubí o průměru 2,25 in (57,15 mm), které vede nejprve přes katalyzátor, poté přes dva rezonátory. Výfuk se pak rozděluje do dvou samostatných větví a končí dvěma nerezovými koncovkami o průměru 3,75 in (95 mm) vzadu na voze. Výfuk je unikátní tím, že nemá klasický tlumič, místo toho spoléhá na turbodmychadlo a rezonátory ke snížení hlučnosti. Výsledkem je velmi charakteristický a výrazný zvuk výfuku, typický pouze pro SRT-4.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
