Chevrolet Camaro (2000)

Chevrolet Camaro

Čtvrtá generace Chevroletu Camaro je automobil, který Chevrolet vyráběl pro modelové roky 1993 až 2002; ačkoli posledních 30 kusů bylo neoficiálně prodáno ještě v roce 2003. Představen byl na modernizované platformě F-body. Zachoval si charakteristické rysy od první generace z roku 1967: dvoudveřová karoserie, uspořádání sedadel 2+2, dostupný jako kupé (s volitelnou střechou T-top) nebo kabriolet, pohon zadních kol a výběr mezi řadovými V6 a V8 s vačkovým hřídelem v bloku. Modelový rok 1998 prošel modernizací s úpravami exteriéru i motoru. Čtvrtá generace Camaro vydržela až do roku 2002, kdy General Motors ukončilo výrobu kvůli pomalému odbytu, úpadku trhu se sportovními kupé a nadměrné kapacitě výrobních závodů.

Rok 1993 byl debutem čtvrté generace Camaro a výroba pokračovala až do roku 2003. Výroba byla přesunuta z montážního závodu GM ve Van Nuys v Kalifornii do Sainte-Thérèse v Quebecu v Kanadě. Nový design využíval pro střechu, víko zavazadlového prostoru, dveře a spoiler materiál sheet moulding compound (SMC) z nasekaného skelného vlákna a polyesterové pryskyřice. Byly vylepšeny přední i zadní zavěšení. Základní Camara poháněl 3,4l řadový V6 s výkonem 160 hp (119 kW). Verze Z28 měly pod kapotou 350 LT1 V8 s vačkovým hřídelem, který byl před rokem uvedený v Corvette, s výkonem 275 hp (205 kW) a točivým momentem 325 lb·ft (441 N·m). K motoru V8 byla jako volitelná nabízena šestistupňová manuální převodovka Borg-Warner, kterou Camaro jako první z mnoha vozů používalo. V roce 1993 bylo Camaro Z28 vybráno jako oficiální pace car pro závod Indianapolis 500. Speciální edice „pace car“ za 995 dolarů našla 633 zákazníků a nesla označení „Indy 500“ na černobílém laku s barevnými linkami a bílými litými koly.

V roce 1994 došlo k několika změnám. Automatická převodovka 4L60 byla nahrazena spolehlivější a lépe zpracovanou verzí 4L60E s elektronickým řízením, která se používala i v tehdejších modelech Chevrolet trucků a Tahoe. Palubní počítač tak začal řídit nejen motor, ale i automatickou převodovku. V roce 1993 počítač fungoval na principu Speed Density, který měřil otáčky motoru (RPM) a zatížení (MAP v kPa) pro výpočet průtoku vzduchu a podle toho upravoval dávkování paliva. Snímač teploty nasávaného vzduchu (IAT) upravoval korekci podle hustoty vzduchu. V roce 1994 byl systém nahrazen měřením hmotnostního průtoku vzduchu (Mass Air Flow) pomocí senzoru umístěného před škrticí klapkou. Ten využívá zahřívané vlákno, jehož teplo odvádí proudící vzduch, což se převádí na elektrický signál pro počítač. Tento systém výrazně zlepšil přesnost měření a byl jedním z hlavních rozdílů mezi modely 1993 a 1994+. Další rozdíl spočíval v programování počítače – v roce 1993 se používal vyjímatelný čip Memcal, zatímco od roku 1994 byl čip nepřenosný, ale přepisovatelný přes diagnostický konektor ALDL pod palubní deskou u řidiče. Tento způsob je považován za uživatelsky přívětivější.

Grafika budíků na palubní desce se změnila z žluté na bílou. V přístrojovém štítu byla také kontrolka „ASR off“. GM plánovalo zavést ASR (Acceleration Slip Regulation, u Pontiacu známý jako „TCS“) už v roce 1994, ale do výroby se dostal až v roce 1995. Přední brzdy u modelu Z28 byly upraveny. Ventilátory chlazení se v průběhu roku změnily z paralelního na sériové zapojení – při nízkých otáčkách pracovaly oba na 6 V, při vysokých na 12 V. Camaro Z28 s motorem V8 LT1 zrychlovalo z 0 na 60 mph za 5,7 sekundy a čtvrt míle projelo za 14,2 sekundy.

V roce 1995 byly základní Camara v Kalifornii vybaveny novým motorem 3800 Series II kvůli emisním normám, zatímco jinde zůstával 3,4l (207 cu in) V6. To byl poslední rok, kdy byl tento motor dostupný. U LT1 motorů byl vylepšen distributor Opti-spark, který dostal větrací otvor pro odvod vlhkosti. Změnil se také pohon vačkového hřídele pro distributor, takže „rané“ a „pozdní“ verze nebyly zaměnitelné. Roku 1995 bylo poprvé možné objednat lakované boční lišty a zpětná zrcátka. Na LT1 Camarech byla k dispozici trakční kontrola jako volitelná výbava, zatímco u základních modelů byla standardní. U modelů Z28 se střechy, kliky dveří a zrcátka, které byly dříve pouze černé, daly nově objednat v barvě karoserie.

Rok 1996 přinesl drobné mechanické úpravy a mírné zvýšení výkonu díky novému motorovému řízení kompatibilnímu s OBD II. Všechny základní modely měly nyní motor 3800 Series II s výkonem 200 bhp. V8 modely stále používaly 5,7l LT1. Díky dvojici katalyzátorů vyžadovaných OBD-II došlo ke snížení odporu výfuku a mírnému nárůstu výkonu na 285 hp (213 kW) a 325 lb·ft (441 N·m). Vrací se dvě paketové výbavy: RS (poslední v roce 1992), vzhledová úprava pro V6, a SS (poslední v roce 1972), výkonnostní a vzhledový paket pro V8. SS byly nejvýkonnějšími továrními Camary té doby, měly funkční nasávací otvor na kapotě a nové pětiramenné 17" (43 cm) x 9" (23 cm) disky. Nová kola a pneumatiky u SS zlepšily jízdní vlastnosti a brzdění oproti Z28. Kabriolety Super Sport měly 16" kola ve stylu ZR1. Pro V6 byl k dispozici paket Y87, který zahrnoval samosvorný diferenciál Auburn, lepší pneumatiky, dvojité koncovky výfuku, čtyřpístkové brzdy na všech kolech, sportovnější převod řízení a agresivnější převod diferenciálu u automatů. K dispozici byla čtyřstupňová automatická nebo pětistupňová (V6) či šestistupňová (V8) manuální převodovka.

Modelový rok 1997 přinesl nový interiér a tříbarevná zadní světla, která byla standardem na všech modelech až do roku 2002. Nabízel se „30th Anniversary Edition“ s unikátními oranžovými pruhy na bílé základní barvě, dostupný pouze pro Z28 a SS. Tuto edici lze rozpoznat podle kódu RPO Z4C na štítku výbavy. Celkem bylo vyrobeno 979 kusů 30th Anniversary SS Camaro v roce 1997. Dalších 108 vozů upravila společnost SLP, která do nich instalovala 330 hp (246 kW) verzi motoru LT4 (108 kusů celkem, z toho 100 pro USA, 6 pro Kanadu a 2 prototypy). SS s tímto motorem měly kód RPO R7T. LT4 byl nejrychlejším a zároveň nejdražším továrním Camaro s cenou přes 38 000 USD. Nová pětiramenná 16" kola byla standardem pro Z28 (SS kupé měly 17" kola ve stylu ZR1) a byla dostupná v leštěném, chromovaném nebo bílém provedení na edici 30th Anniversary, nahrazující předchozí desetiramenný design.

Pro rok 1998 prošlo Camaro úpravou přední části karoserie, která nahradila čtveřici čtvercových světlometů. Místo motoru LT1 přišel zcela nový 5,7l (346 ci) LS1, představený v Corvette C5 v roce 1997. Nový motor měl hliníkový blok s litinovými vložkami, což snížilo hmotnost o cca 43 kg oproti litinovému bloku LT1. Rok 1998 byl jediným rokem platformy F-body s motorem LS1, kdy bylo k dispozici skutečné měřidlo teploty chladicí kapaliny. Došlo k drobným změnám v zavěšení a zvětšení brzd. Výkon LS1 byl pro tento rok stanoven na 305 hp. Celková produkce v roce 1998 činila 48 495 kusů. Bylo to také první výroční období po dvaceti letech, kdy byl model SS skutečně vyráběn přímo v továrně.

V roce 1999 došlo jen k několika změnám. Přibyly nové barvy, například „Hugger Orange“. Palivové nádrže byly nově plastové s kapacitou 16,8 galonů místo 15,5 galonových kovových. Ventilové kryty LS1 přešly na středové šroubování. Trakční kontrola byla nově dostupná i pro modely s V6. Do přístrojové desky přibyla kontrolka „oil change“ v rámci zavádění systémů sledování životnosti oleje. Měřidla teploty chladicí kapaliny byla nahrazena nefunkčními ukazateli. Pro modely Z28 a SS byl přidán diferenciál Torsen. Rok 1999 byl posledním, kdy byla k dispozici výkonnostní volba RPO 1LE, která zahrnovala továrně instalované dvojitě nastavitelné tlumiče Koni, tužší pružiny, větší přední a zadní stabilizátory a pevnější silentbloky zavěšení.

Rok 2000 přinesl převážně kosmetické změny. Jako volitelná barva byla přidána Monterey Maroon Metallic, podobná dříve dostupné Medium Patriot Red. SS však v této barvě nebylo k dispozici. GM také přejmenovalo černou barvu na „ebony“. Dříve měly všechny V8 vozy černá zrcátka, od roku 2000 jsou zrcátka na všech modelech lakována v barvě karoserie. Nový čtyřramenný volant, používaný i v dalších modelech GM té doby, nahradil dvouramenný volant z roku 1993. Nová byla také desetiramenná 16" kola, přičemž starší pětiramenná zůstala jako volba. Základní modely měly 15" ocelová kola s pokličkami. Motory 3,8l (231 ci) V6 a 5,7l (346 ci) LS1 V8 zůstaly beze změn.

Rok 2001 byl nejméně produkčním rokem Camara s 29 009 vyrobenými kusy, částečně kvůli dřívějšímu ukončení výroby pro přípravu 35th Anniversary edice. Modely Z28 a SS dostaly sací potrubí z motoru LS6, který se používal v páté generaci Corvette Z06 v letech 2001–2004. To přineslo také upravený profil vačkového hřídele a odstranění systému recirkulace výfukových plynů (EGR). GM zavedlo nový pomocný válec spojky, který byl lepší než předchozí konstrukce, a manuální modely dostaly spojku LS6. Výkon byl zvýšen na 310 hp (231 kW) u Z28 a 325 hp (242 kW) u SS, který navíc dostal chladič posilovače řízení. SLP znovu uvedlo model RS, který zahrnoval rally pruhy, originální systém nasávání studeného vzduchu a výfuk z modelu Z28 (převzatý z jejich úprav SS).

Poslední čtvrtá generace Camaro byla vyrobena 27. srpna 2002. Celková produkce za rok 2002 činila 42 098 kusů.

Závod Boisbriand v provincii Quebec nedaleko Montrealu – jediný závod GM v Kanadě – byl následně uzavřen.

Výkonnostní divize GM představila na akci Woodward Dream Cruise v roce 2002 showcar Z28 jako poctu 35leté historii Camara. Vůz napodoboval závodní auta týmu Penske-Sunoco z 60. a 70. let v sérii TransAm.

GM také na konci roku 2003 připravilo plán na vytvoření duchovního nástupce Buicku GNX s označením Oldsmobile (kódově „Slave“), který měl vycházet z tehdy již ukončené výroby Camaro SS a Pontiac Trans Am WS6. Plán však byl zrušen kvůli blížícímu se uzavření divize Oldsmobile. Byl postaven pouze jeden prototyp Oldsmobile Slave; šlo o tajný prototyp, který byl později kompletně zničen. Majitel tohoto vozu zůstává neznámý. Pod kapotou se nacházel atmosférický motor LS1 V8 s objemem zvýšeným na 8,0 l (488 cu in), který dosahoval výkonu 540 hp (547 PS; 403 kW) při 5100 ot./min a točivého momentu 600 lb·ft (813 N·m) při 2600 ot./min, což překonávalo výkon mnoha tehdejších supersportů, jako byly Ferrari F50 nebo Lamborghini Gallardo. Údaje o zrychlení, maximální rychlosti či dojezdu nebyly zveřejněny.