BMW 3 Series (1982)

BMW 3 Series

Automobilová platforma E30 byla základem pro BMW 3 Series v letech 1982 až 1991, což byl vstupní model do segmentu luxusních kompaktních vozů střední třídy. Nahradila BMW E21 v roce 1982 a v roce 1992 ji vystřídala BMW E36. BMW však pokračovalo ve výrobě kabrioletu E30 až do roku 1993. M3 kabriolet se nikdy oficiálně neprodával v Severní Americe, byl dostupný pouze na evropském trhu.

Právě na této platformě BMW představilo svou slavnou motorsportovní divizi 3 Series, tedy BMW M3. Rozšířená verze předního zavěšení E30 a pohonné ústrojí z modelu E30 325i byly použity také u roadsteru BMW Z1.

E30 3 Series se vyráběla ve čtyřech karosářských variantách: čtyřdveřový sedan, dvoudveřový coach (v podstatě dvoudveřová varianta sedanu), pětidveřové kombi (prodávané jako „touring“) a dvoudveřový kabriolet. K dispozici byl také Baur kabriolet. Model 325ix se vyráběl v letech 1988 až 1992 a měl pohon všech kol. Byl dostupný jako dvoudveřový coach nebo čtyřdveřový sedan. BMW M3 využívalo rozšířenou a výrazně přepracovanou verzi dvoudveřové karoserie, přičemž s ostatními modely E30 sdílelo jen minimum dílů.

Typickým rozpoznávacím znakem modelů BMW E30 vyrobených v letech 1984–1987 jsou prodloužené chromované nárazníky vpředu i vzadu, které se běžně označují jako „diving boards“ (doslova „skokanské prkno“). V roce 1988 byly chromované nárazníky zkráceny úpravou krytů a zkrácením tlumičů. V roce 1989 byly chromované nárazníky definitivně nahrazeny kratšími černými plastovými. Pozdější plastové nárazníky lze bez úprav nasadit i na model z roku 1988, což však neplatí pro vozy starší. Původní chromované nárazníky lze zkrátit vypuštěním tlumičů a jejich stlačením, což ale při nárazu znemožňuje pohlcování energie nárazem a síla se přenáší přímo na podvozek, což zvyšuje riziko vážného poškození i při nízkých rychlostech.

Vozy byly poháněny řadou řadových čtyřválců (BMW M10, BMW M40 a BMW M42) a řadových šestiválců (BMW M20 a BMW M21), s benzínovými i dieselovými motory. Točivý moment motorů se pohyboval od 140 N·m u čtyřválce 1,8 l (1766 cm³) až po 230 N·m u šestiválce 2,7 l (2693 cm³) benzínového motoru. BMW M3 E30 bylo vybaveno čtyřválcem BMW S14, který měl vyšší výkon, ale nižší točivý moment.

Navazujíc na E21, E30 používalo motory M10 čtyřválce a M20 řadového šestiválce. Model 316 měl 1766cm³ M10 s karburátorem a výkonem 66 kW, což umožnilo BMW nabídnout levnější základní model. Model 318i používal stejný M10, ale s vstřikováním Jetronic, což zvýšilo výkon na 77 kW a zlepšilo spotřebu. Nakonec řadu doplňovaly modely 320i (2,0 l M20 s 92 kW) a 323i (2,3 l M20 s 111 kW).

Později byla představena verze M20 o objemu 2,5 l, která zvýšila výkon vrcholného modelu na 120 kW.

V roce 1988 prošla E30 modernizací, která přinesla dvě zásadní změny v motorové nabídce. Řadové šestiválce M20 přešly z Bosch Jetronic na Bosch Motronic, což zvýšilo výkon 320i na 95 kW a 325i na 125 kW, přičemž se zlepšila i spotřeba, zejména u 320i. M10 byl nahrazen novým motorem M40 s rozvodem na řemen a také s Motronic vstřikováním. Nový 318i měl nyní 85 kW a byl znatelně kultivovanější než starší verze s 77 kW. Model 316 byl nahrazen 316i, který používal 1,6 l verzi M40 s výkonem 75 kW. I když neměl takový točivý moment jako starší 66 kW 1,8 l M10, nabízel lepší jízdní vlastnosti. Na některých trzích, například v Jihoafrické republice, se starý M10 poháněný 316 vyráběl ještě dlouho a dostal nové nárazníky jako ostatní modely. V Jihoafrické republice si fanoušci museli počkat až do roku 1991, než 316 ustoupil 316i.

Kromě slavného M3 existovaly i další speciální verze E30. Jihoafrická motorsportová divize BMW vytvořila v roce 1986 model 333i, který spojil 3,3 l motor M30 „big six“ z 733i s dvoudveřovým E30. Výsledný 333i zaznamenal velký úspěch v závodech sedanů v Jihoafrické republice a dnes je sběratelským kouskem. Tyto vozy, vyráběné s pomocí Alpiny z Rakouska, měly zajímavé kompromisy, například nutnost volby mezi klimatizací (nezbytnou v Jihoafrické republice) a posilovačem řízení. Vyrobeny byly pouze v malém množství v roce 1986. Když bylo jasné, že M3 do Jihoafrické republiky nedorazí, vznikl model 325iS. Zpočátku šlo jen o dvoudveřový 325i s karosářským paketem a převodovkou s krátkými převody (zlepšující akceleraci na úkor maximální rychlosti a spotřeby), ale později byly provedeny další úpravy, aby vůz zůstal konkurenceschopný v jihoafrických závodech sedanů. Tyto vozy se však vždy prodávaly i veřejnosti. Vyvrcholením byla verze 325iS EvoII z konce roku 1991. Několik karosářských dílů bylo vyrobeno z hliníku, což znemožňovalo mytí v automatických myčkách, a motor M20 narostl na 2,7 l s výkonem 155 kW.

Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.