Audi S6 Avant (1999)

Audi S6 Avant

Koncem roku 1997 představilo Audi zcela novou řadu modelů Audi A6, postavenou na platformě Volkswagen Group C5. Nové Audi S6, nyní oficiálně označované jako Audi S6 quattro, se objevilo v roce 1999 jako doplněk svého platformního sourozence A6. Bylo dostupné jako čtyřdveřový sedan a pětidveřový Avant (kombi). V Severní Americe byl Avant jediná dostupná verze. Vozidlo dokázalo zrychlit z klidu na 100 kilometrů za hodinu (62,1 mph) za 5,7 sekundy a z 0 na 200 km/h (124,3 mph) za pouhých 21,7 sekundy. Maximální rychlost byla elektronicky omezena na 250 km/h (155,3 mph).

Tato generace S6 vyšla z výroby v roce 2003.

Motor byl nový čtyřicetiventilovýý (pět ventilů na válec) 90° motor V8 ze slitiny čistého hliníku o objemu 4,2 litru s pryžovohydraulickým uložením (kódové označení dílu: 077, identifikační kódy: AQJ [září 99-květen 1], ANK [září 00-dále]). Disponoval dvojitou vačkovou hřídelí na každé řadě válců a solenoidem řízeným hořčíkovým dvoustupňovým sacím potrubím s proměnnou délkou. Jeho zdvihový objem byl 4 172 kubických centimetrů (254,6 krychlových palců) a byl hodnocen na 250 kilowattů (340 PS; 335 bhp) při 6 600 ot./min s točivým momentem 420 newtonmetrů (310 lbf·ft) při 3 400 ot./min. Splňoval emisní normu EU Evropské unie EU3 a byl řízen elektronickou řídicí jednotkou motoru (ECU) Bosch Motronic ME 7.1.1 se sekvenčním vstřikováním paliva umístěným ve sacím potrubí, mapovaným přímým zapalováním s osmi individuálními zapalovacími cívkami, zapalovacími svíčkami Bosch longlife, čtyřmi ohřívanými lambda senzory a dvěma katalyzátory, výběrovou detonační regulací válce a elektronicky řízenou škrticí klapkou Bosch „E-Gas" drive by wire. Motor byl chlazený pomocí dvou elektrických chladicích ventilátorů, které nahradily jednoduchý viskózní ventilátor starších modelů.

Šestistupňová manuální převodovka chlazená olejem (kódové označení dílu: 01E, identifikační kód: EEY) byla standardem; převodové poměry byly: 1.: 3,500, 2.: 1,889, 3.: 1,320, 4.: 1,034, 5.: 0,857, 6.: 0,730; a konečný převodový poměr: 4,111. Jako volba byla dostupná pětistupňová automatická převodovka tiptronic ZF 5HP24A (kódové označení dílu: 01L, identifikační kódy: EFN [září 99-květen 1], FBD [červen 00-dále]) (převodové poměry: 1.: 3,571, 2.: 2,200, 3.: 1,508, 4.: 1,000, 5.: 0,803; a konečný převodový poměr: 2,909) s páčkami pro řazení namontovanými na volantu a „Dynamic Shift Programme" (DSP). Standardem byl rovněž trvalý pohon všech kol quattro s technologií Torsen T-2.

Ve srovnání se svým sourozencem A6 byl podvěz S6 ztuženou verzí sníženou o 10 milimetrů (0,39 palce) a využíval plynem tlakované tlumiče.

Standardní bylo hřebenové řízení ZF s posilovačem „servotronic" citlivým na rychlost vozidla.

Brzdy se skládaly z radiálně větraných brzdových kotoučů vpředu i vzadu. Přední jsou dimenzovány na průměr 321 milimetrů (12,64 palce) tloušťky 30 mm (1,18 palce) a jsou sevřeny čtyřpískovými třmeny Lucas HP2. Na zadní nápravě jsou kotouče 269 mm (10,59 palce) tloušťky 22 mm (0,87 palce) a využívají třmeny Lucas s jednoduchým pístem s posuvem.

Soupravy brzd doplnil Bosch ESP 5.7 Electronic Stability Programme s protiblokovacím systémem (ABS), brzdovým asistentem a elektronickým rozdělením brzdné síly (EBD).

Kola jsou 8J×17" lité slitinové šestiramenné „Avus" s pneumatikami 255/40 ZR17.

Karosářské panely vycházely z velké části ze vzoru Audi A6 4.2, s mírně rozšířenými podběhy a prahy, přičemž kapota a přední blatníky byly vyrobeny z hliníku. Mezi další rysy patřily znaky S6, zpevněná sedadla (volitelně sedadla Recaro), leštěné hliníkové kryty vnějších zpětných zrcátek, jedinečná přední maska chladiče a spoiler/přechod přes víko kufru.

Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License. Využívá materiál z Wikipedie.