Škoda 1100 OHC Coupé
Při příležitosti 120. výročí ŠKODA Motorsport spojili síly zaměstnanci ŠKODA Muzea a ŠKODA AUTO Prototype Centre, aby zrekonstruovali závodní vůz ŠKODA 1100 OHC Coupé. Týmy začaly renovací původního rámu, podvozku a motoru a karoserii postavily podle historické dokumentace. Při práci využily jak nejmodernější technologie, tak tradiční postupy v konstrukci karoserií.
Plánování ŠKODA 1100 OHC (interní označení 968), určené především pro vytrvalostní závody na okruzích, začalo už na jaře 1956. Do konce roku 1957 vznikly první dva kusy s otevřenou karoserií z laminátu. Tento vůz je dodnes jedním z vrcholů expozice ŠKODA Muzea v Mladé Boleslavi a pravidelně se účastní národních i mezinárodních veteránských akcí. Druhý exemplář 1100 OHC je součástí sbírky ŠKODA UK.
V letech 1959/1960 pokračovali konstruktéři na projektu 968 a vytvořili dvě ŠKODA 1100 OHC coupé s uzavřenou karoserií. Použili osvědčené komponenty ze sériových modelů ŠKODA. Na rozdíl od vozů ŠKODA SPORT a SUPERSPORT z konce 40. let však vůz již nestavěl na centrální trubce s vidlicí pro přední motor OHV. Místo toho využíval lehký, ale pevný příhradový rám svařený z tenkostěnných trubek. Přední kola byla zavěšena na lichoběžníkovém zavěšení se dvěma trojúhelníkovými rameny nad sebou, zatímco vzadu byl použit spojovací náprava s vlečnými rameny.
Motor byl umístěn za přední nápravou a spolu s pohonnou jednotkou, zahrnující diferenciál zadní nápravy a pětistupňovou převodovku, dosáhl téměř ideálního rozložení hmotnosti. Jízdní vlastnosti tohoto dynamického závodního vozu byly vynikající. ŠKODA 1100 OHC Coupé poháněl atmosférický řadový čtyřválec. Válec i kliková skříň byly z hliníku a vycházely ze ŠKODA 440 „Spartak“, stejně jako klikový hřídel. Závodní motor však díky optimalizovaným spalovacím komorám a rozvodu OHC, kompresnímu poměru 9,3:1, dvěma karburátorům, dvojitému zapalování s bateriovým dynama Bosch, magnetům Scintilla Vertex a dalším úpravám výrazně překonal výkon Spartaku 40 hp (29,4 kW) při 4 200 ot./min. Výkon dosahoval 92 hp (67,7 kW) při 7 700 ot./min, což znamená impozantních 85 hp na litr objemu. Pro krátkodobé špičky mohl motor vystoupat až na 8 500 ot./min. Podle celkového převodového poměru, který bylo možné přizpůsobit konkrétnímu závodnímu okruhu, dosahovalo dvoumístné coupé s hliníkovou karoserií a suchou hmotností pouhých 555 kg maximální rychlosti kolem 200 km/h. Dvojokruhové brzdy zajišťovaly vždy efektivní zpomalení, přičemž pro snížení neodpružené hmotnosti byly zadní bubnové brzdy namontovány přímo na diferenciálu.
Závodní kariéra obou ŠKODA 1100 OHC coupé trvala od roku 1960 do roku 1962. V roce 1966 byly vozy prodány soukromým majitelům, protože kvůli změnám technických předpisů, které ukončily kategorii do 1 100 cm3, již nesměly závodit. Oba coupé pak byly později zničeny při dopravních nehodách. Majitel prvního vozu, jehož dochované díly byly použity při rekonstrukci, vyměnil motor 1100 OHC za sériový čtyřválec s rozvodem OHV ze ŠKODA FELICIA. Původní motor byl dlouho vystaven na odborném učilišti v Mladé Boleslavi, než byl nakonec instalován do rekonstruovaného coupé. Druhé coupé shořelo při nehodě. Řidič stihl z vozu uniknout, ale hliníková karoserie byla nenávratně poškozena. Rozebraná unikátní zadní náprava s integrovanou převodovkou byla součástí sbírky Národního technického muzea v Praze, než byla před 25 lety darována ŠKODA Muzeu. Příhradový rám, rozřezaný na tři části, spolu s kompletní přední nápravou a dalšími dochovanými díly získalo ŠKODA Muzeum v roce 2014 od soukromého sběratele.
Náročný projekt obnovy vozu by nebyl možný bez odborníků ze ŠKODA Muzea a jejich zkušeností s prací na otevřeném ŠKODA 1100 OHC. Klíčová byla také původní technická dokumentace, která se téměř celá dochovala v archivech ŠKODA AUTO, včetně popisu jednotlivých výrobních etap a výkresů pro montáž jednotlivých celků. Původní mechanické díly měly minimální opotřebení, protože vůz absolvoval jen několik závodů. Renovace celého podvozku spolu s nově rekonstruovaným chladičem, palivovou nádrží a dalšími prvky byla dokončena koncem roku 2015.
Původně měl být podvozek vystaven v ŠKODA Muzeu vedle otevřeného vozu, nakonec však padlo rozhodnutí coupé kompletně zrekonstruovat jako plně funkční automobil.
Nejnáročnější byla rekonstrukce hliníkové karoserie. Původním autorem návrhu byl bývalý tovární designér Jaroslav Kindl. Truhláři té doby podle jeho dokumentů postavili dřevěný model. Skupina plechářů ručně vyklepávala hliníkové panely, které se pak svařovaly nebo nýtovaly k sobě.
Během rekonstrukce úzce spolupracoval tým restaurátorské dílny ŠKODA Muzea s kolegy z Prototype Centre ŠKODA AUTO. Na základě skenů 2D výkresů v měřítku 1:1 vznikla trojrozměrná síť, která byla vizuálně doladěna. Tvary jednotlivých dílů byly pečlivě zkoumány a korigovány, například vpředu vozu a kolem zadních světel. Historické fotografie byly porovnávány s náčrty a 3D modelem. Odborníci si pak mohli vůz prohlédnout ze všech stran ve virtuálním studiu a provádět úpravy. Vznikly miniaturní modely, následně modely předních a zadních rohů karoserie v měřítku 1:1. Po odborném posouzení, nezbytných úpravách a konečném schválení začali inženýři ŠKODA AUTO pracovat na příčkách, blatnících a dalších prvcích karoserie.
Karoserie byla při rekonstrukci tvořena z hliníkových plechů o tloušťce 0,8 mm a 1 mm, které byly ručně svařovány a tvarovány. Obě coupé byla původně unikátní a měla eloxovaný povrch. Na závodní dráze se však tento povrch neosvědčil, a proto byly oba vozy v polovině sezony 1962 přelakovány do červené barvy.
Náročný projekt kompletní rekonstrukce vozu vyžadoval získání mnoha menších dílů, které byly totožné s těmi používanými v sériových vozech té doby. Vnější kliky dveří coupé například pocházely ze ŠKODA 1200 „Sedan“, některé spínače a zapalovací zámek byly použity ze ŠKODA 440 „Spartak“ a OCTAVIA. Tříramenný volant s černým plastovým potahem byl převzat ze ŠKODA POPULAR, bestselleru předválečného období.
