Renault Safrane
Renault Safrane je reprezentativní vůz navržený a vyráběný francouzskou automobilkou Renault v letech 1992 až 2000. Během své existence zůstal nejdražším a nejluxusnějším modelem značky Renault. Nahradil ho Vel Satis a do jisté míry také krátce vyráběný dvoudveřový Avantime.
Safrane byl uveden na trh koncem roku 1992 jako model pro rok 1993, aby nahradil zastaralý Renault 25 v segmentu velkých vozů. Jeho čistý, aerodynamický design byl poměrně konzervativní a typický pro počátek 90. let, přičemž připomínal i styl Renaultu 25.
Všechny verze Safrane měly pětidveřovou karoserii liftback s příčně uloženými motory. K dispozici byly verze s pohonem předních kol i s pohonem všech kol, s řadou benzínových i dieselových motorů a manuálními či automatickými převodovkami. Všechny benzínové motory měly vstřikování paliva a třícestné katalyzátory, jak bylo v Evropě od roku 1993 povinné pro všechny motory bez ohledu na objem. Safrane byl také prvním Renaultem vybaveným airbagy.
Safrane převzal pětidveřovou liftback karoserii od Renaultu 25, která si získala širokou oblibu ve Francii. Přestože v segmentu reprezentativních vozů tradičně převládaly sedany, Renault se rozhodl vsadit na praktičnost zadních dveří a děleně sklopných zadních sedadel (což většina sedanů nenabízela), a také na originalitu. Vzhledem k preferenci německých sedanů od Audi, BMW a Mercedes-Benz u mnoha zákazníků v tomto segmentu lze tento krok považovat za chytrou marketingovou taktiku, která umožnila Renaultu oslovit kupce hledající alternativy, místo aby s nimi přímo soupeřil. Zajímavé je, že Safrane měl v různých výbavových verzích mírně odlišné přední partie, aby zdůraznil jedinečný status dražších modelů.
Design Safrane byl cílenou snahou odstranit hlavní slabiny Renaultu 25 – nedostatečnou tuhost podvozku a špatnou kvalitu zpracování. Renault také usiloval o dosažení nejlepší úrovně odhlučnění ve své třídě. Tyto požadavky vedly k výraznému nárůstu hmotnosti oproti předchůdci (+200–300 kg) kvůli výrazně zesílenému podvozku a rozsáhlému použití zvukově izolačních materiálů.
Při uvedení na trh v roce 1992 bylo v nabídce šest motorů, včetně jednoho dieselu:
Uvedení Safrane proběhlo bez vážných problémů s kvalitou, které Renault 25 poznamenaly. Kritici chválili pohodlný a prostorný interiér, vynikající odhlučnění a přesné řízení. Naopak manuální převodovka s lankovým ovládáním řazení (poprvé u Renaultu) byla ostře kritizována pro gumový, nekomunikativní pocit, který kazil zážitek z jízdy – což bylo významné zejména na evropském trhu, kde více než 80 % prodaných vozů mělo manuál.
Kritici také poukazovali na nedostatečné zrychlení a spotřebu paliva, které zaostávaly za konkurencí, a to kvůli relativně nízkému výkonu a točivému momentu motorů vzhledem k hmotnosti vozu. Výsledkem bylo omezené prodeje mimo Francii, kde národní preference zajišťovala lepší výsledky, a Safrane nedokázal prolomit dominanci německých značek v segmentu reprezentativních vozů.
Koncem roku 1993 byl do nabídky zařazen turbodiesel o výkonu 115 k, což zvýšilo atraktivitu Safrane, ale čelil tvrdé konkurenci například od Audi s 140koňovým přímovstřikovým dieselem stejného objemu, který o pár měsíců později debutoval v Audi 100.
V roce 1994 Renault představil výkonnou verzi Biturbo. Tento model měl dvoukompresorový 280koňový vývoj 3,0litrového V6 motoru, vyvinutý ve spolupráci s německou tuningovou firmou Hartge, a pohon všech kol. Nabízel se však pouze s manuální převodovkou, protože neexistovala žádná automatická převodovka pro příčně uložený motor s takovým výkonem a pohonem všech kol. Vzhledem k tomu, že v této cenové kategorii jsou automatické převodovky a osmiválce výrazně preferovány, není překvapivé, že se prodalo jen 535 kusů Biturbo.
Renault provedl v roce 1996 rozsáhlou modernizaci Safrane, aby oživil prodeje. Přední i zadní partie vozu byly přepracovány do mnohem modernější podoby a výbava byla částečně vylepšena. Koncept mírně odlišných předních partií pro různé stupně výbavy zůstal zachován. Přestavba lankového ovládání manuální převodovky vyřešila problémy s kvalitou řazení, zatímco nová automatická převodovka Aisin Warner nahradila poněkud nespolehlivou jednotku Renault.
Motorová nabídka byla kompletně obnovena:
Čtyř- a pětiválcové benzínové motory byly konstrukce Volvo a jejich zařazení do nabídky Safrane bylo výsledkem krátkodobé spolupráce Renaultu se švédskou automobilkou na počátku 90. let (motor B41 se montoval i do některých Lagun). V6 byl zcela nový motor vyvinutý společně PSA a Renaultem a získal široké uznání pro svůj bohatý točivý moment v nízkých a středních otáčkách, i když Němci nabízeli o 10–20 koní více ze stejného objemu. Turbodiesel byl rovněž novým vlastním vývojem a setkal se s dobrým přijetím.
Konec výroby a budoucnost reprezentativních vozů Renault
Modernizace nepřinesla výrazný průlom v prodejích a model byl nakonec v roce 2000 ukončen, přičemž se prodalo méně kusů než Renaultu 25, kterého nahradil. V roce 2001 ho vystřídal mnohem radikálněji pojatý Vel Satis, doprovázený původním „vysokým dvoudveřovým“ Avantime. Vel Satis se však také příliš neprosadil a design Avantime na trhu nezaznamenal širší ohlas, takže byl brzy stažen z výroby.
Špatné výsledky Renaultu v segmentu reprezentativních vozů za posledních patnáct let, spolu s úspěšným převzetím Nissan, vedly některé odborníky k úvahám, zda se značka nevytratí z tohoto segmentu úplně a místo toho se pokusí v Evropě prosadit luxusní značku Infiniti od Nissanu.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
