Renault 19 Chamade Prima
Renault 19 byl kompaktní rodinný vůz vyráběný francouzskou automobilkou Renault v letech 1988 až 1995.
Představený v roce 1988, model 19 nahradil zastaralé vozy Renault 9 a 11, které už na konci 80. let ztrácely konkurenceschopnost. Design vozu vytvořil Giorgetto Giugiaro a pod kapotou se objevily nové motory řady E (nebo „Energy“) o objemu 1,4 l a verze F o objemu 1,7 l a 1,8 l. Základní modely využívaly OHV motor řady C „Cléon“ s objemem 1,2 l nebo 1,4 l.
Renault 19 měl být posledním modelem s číselným označením, zároveň ale znamenal nový přístup k pojmenování, kdy sedanové verze nesly označení 19 Chamade. Po faceliftu v roce 1992 však značka „Chamade“ zmizela. V roce 1991 byla představena také kabrioletová verze karosovaná firmou Karmann. Ačkoliv konzervativní vzhled vozu, podobně jako u Renault 9/11, nezaznamenal výrazný ohlas, vůz si získal pochvalu za pohodlí interiéru a jízdní vlastnosti.
V létě 1992 přišla výrazně upravená verze s přepracovanou přední a zadní částí karoserie, přičemž verze pro levostranný provoz dostaly nový přístrojový panel a interiér, zatímco vozy pro pravostranný provoz si ponechaly původní design.
Renault 19 se prodával v Evropě až do roku 1995, přičemž v Jižní Americe, konkrétně v Argentině, se jeho výroba udržela déle. Platforma a podvozkové komponenty modelu 19 byly použity i u jeho nástupce, první generace Mégane.
Sportovní verze Renault 19 16v měla charakteristický vstup vzduchu na kapotě, zadní spoiler, 15palcová litá kola „Speedline“, boční prahy, sportovní sedadla a palubní počítač. Brzdový systém byl vylepšen o 259mm větrané kotouče vpředu a kotouče vzadu, stejně jako o tužší spodní zavěšení. První fáze výroby měla navíc unikátní přední a zadní nárazníky, zatímco druhá fáze si ponechala původní nárazníky z celé řady, ale doplnila je o barevně sladěné horní části, gumové vložky a nenápadný spodní splitter. Poslední modely nesly označení executives a měly standardně kožený interiér. V Evropě se vyráběla také verze 16s, která byla podobná, ale bez ventilačního otvoru na kapotě. Převodové poměry byly upraveny kvůli vyšší hmotnosti způsobené bezpečnostní výbavou pozdějších modelů. Zrychlení z 0 na 60 mph dosahovalo přibližně 8,2 sekundy a výkon činil 137 bhp; což bylo na atmosférický motor 1,8 l v cenově dostupném kompaktním rodinném voze velmi slušné. Model 19 spolu s Renault 5 GT Turbo položil základy pro vznik divize Renault Sport, která se věnuje vývoji vysoce výkonných verzí standardních vozů Renault.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
