Renault 19 16S třídveřový
Renault 19 byl malý rodinný vůz vyráběný francouzskou automobilkou Renault v letech 1988 až 1995.
Představený v roce 1988, Renault 19 nahradil modely 9 a 11, které ke konci 80. let už byly zastaralé. Design vozu vytvořil Giorgetto Giugiaro a pod kapotou se objevily nové motory Renault řady E (neboli „Energy“) o objemu 1,4 l a verze F o objemu 1,7 l a 1,8 l. Základní modely používaly OHV motor C typu „Cléon“ o objemu 1,2 l nebo 1,4 l.
Renault 19 měl být posledním modelem s číselným označením, který zároveň přinesl novou strategii pojmenování. Sedanové verze nesly označení 19 Chamade, avšak po faceliftu v roce 1992 byla značka „Chamade“ z nabídky odstraněna. V roce 1991 byla představena kabrioletová verze karosovaná firmou Karmann. Ačkoliv design exteriéru, který byl poměrně konzervativní podobně jako u Renault 9/11, vzbudil spíše vlažnou odezvu, vůz si získal chválu za komfort interiéru a jízdní vlastnosti.
V létě 1992 přišel výrazně přepracovaný model s novým vzhledem přední i zadní části vozu, přičemž verze pro levostranný provoz dostaly také nový přístrojový panel a interiér – verze pro pravostranný provoz si ponechaly původní design.
Renault 19 se prodával v Evropě až do roku 1995, ale v Jižní Americe, konkrétně v Argentině, se vyráběl dál. Platforma a podvozkové komponenty Renault 19 byly použity i u jeho nástupce, první generace Mégane.
Verze Renault 19 16v hot hatch měla charakteristický přívod vzduchu na kapotě, zadní spoiler, 15palcová litá kola „Speedline“, boční prahy, sportovní sedadla a palubní počítač. Brzdový systém byl vylepšen o 259mm větrané kotouče vpředu a kotouče vzadu, stejně jako o upravený podvozek s tužšími pružinami. První fáze modelu měla navíc unikátní přední a zadní nárazníky, zatímco druhá fáze si ponechala původní nárazníky z celé řady, ale doplnila je o barevně sladěné horní části, gumové vložky a nenápadný spodní splitter. Poslední modely nesly označení executives a měly standardně kožený interiér. Evropská verze 16s byla obdobná, ale bez přívodu vzduchu na kapotě. Převodové poměry byly upraveny kvůli vyšší hmotnosti způsobené bezpečnostní výbavou pozdějších modelů. Zrychlení z 0 na 60 mph dosahovalo přibližně 8,2 sekundy a výkon činil 137 bhp; což bylo na atmosférický motor 1,8 l v dostupném malém rodinném voze té doby velmi slušné. Renault 19 položil spolu s modelem Renault 5 GT Turbo základy oddělení Renault Sport, které se věnuje vývoji vysoce výkonných verzí standardních Renaultů.
