Renault 5 TL
Renault 5 je malý vůz kategorie supermini, který francouzská automobilka Renault vyráběla ve dvou generacích v letech 1972 až 1996. V USA se v 70. a 80. letech prodával pod názvem Le Car.
Renault 5 byl představen v lednu 1972. Šlo o první vstup Renaultu do segmentu supermini a jeho nejvýraznějším rysem byl design od Michela Boue (který zemřel ještě před uvedením vozu na trh). Ten zahrnoval výrazně skloněnou zadní hatchbackovou část a charakteristickou přední masku. Boue původně chtěl, aby zadní světla vedla od nárazníku až nahoru do sloupku C, podobně jako u mnohem pozdějšího Volva V70, ale tento nápad nakonec neprošel a světla zůstala na konvenčnější úrovni.
Pod kapotou Renault 5 hodně vycházel z modelu Renault 4, používal podélně uložený motor pohánějící přední kola a zavěšení na torzních tyčích. OHV motory byly převzaty z modelů Renault 4, Renault 8 a Renault 12 a jejich objem se pohyboval od 850 do 1400 cm³.
První verze R5 měly typickou francouzskou vychytávku – řadicí páku umístěnou na palubní desce, což bylo později nahrazeno klasickou pákou na podlaze. Dalším charakteristickým detailem byly kliky dveří, které byly tvořeny jednoduchým výřezem v dveřním panelu a sloupku B. Mezi další varianty prvního modelu patřily Renault 5 Alpine (v Británii známý jako Gordini), Alpine/Gordini Turbo a čtyřdveřová sedanová verze nazvaná Renault 7, vyráběná španělskou firmou FASA-Renault.
Verze Renault Le Car, určená výhradně pro severoamerický trh a prodávaná pod značkou American Motors, měla premiéru opožděnou až do roku 1976 kvůli vysoké poptávce v Evropě. Název Le Car byl mezi frankofonními zákazníky často terčem posměchu, protože doslova znamená „kočár“. Americká verze měla motor o objemu 1297 cm³ s výkonem 55 koní a řazení na palubní desce bylo nahrazeno klasickou pákou na podlaze. Prodej pokračoval až do roku 1984.
Velmi úspěšná byla také rallyová verze, vyvinutá podle pravidel skupiny 4 (později skupiny B). Nesla název Renault 5 Turbo, ale díky středovému motoru a pohonu zadních kol měla s běžnou verzí jen málo společného. Tvar a celkový vzhled vozu však zůstal zachován, včetně stejných světel, a zajímavé je, že s běžným modelem sdílela pouze dveřní panely. Tento vůz, řízený Jeanem Ragnottim, vyhrál svůj první závod v mistrovství světa v rally – Rallye Monte Carlo.
Původní Renault 5 se vyráběl i v Íránu firmou Pars Khodro pod názvem Sepand. V roce 2002 byl Sepand nahrazen modelem P.K., který měl design připomínající druhou generaci, ale stále vycházel z mírně upravené původní karoserie.
V srpnu 2006 ukázal průzkum časopisu Auto Express, že z 216 699 registrovaných Renault 5 vyrobených před rokem 1984 je ve Velké Británii stále v provozu jen 317.
Druhá generace Renault 5, často označovaná jako Supercinq nebo Superfive, se objevila v roce 1985. Ačkoliv karoserie byla zcela nová (platforma vycházela z modelů Renault 9/11), klasické designové prvky R5 zůstaly zachovány a vůz navrhl Marcello Gandini. Největší změnou bylo přijetí příčně uloženého pohonného ústrojí přímo z modelů 9 a 11 a jednodušší zavěšení kol na MacPhersonových tlumičích.
Druhá generace R5 dala vzniknout také užitkové verzi s plachtou, známé jako Renault Extra (v UK a Irsku), Renault Express (ve Francii, Španělsku, Portugalsku, Itálii) nebo Renault Rapid (především v německy mluvících zemích jako Německo a Rakousko). Tento model měl nahradit Renault 4 F6, jehož výroba skončila v roce 1986.
Sportovní verze GT Turbo byla oblíbená mezi mladými řidiči v 80. a 90. letech. První fáze nabízela výkon 115 PS (85 kW/113 hp), pozdější druhá fáze přidala 5 koní navíc, mírně upravený průběh točivého momentu a vyšší spolehlivost. Vycházela z jednoduchého 1397cm³ OHV motoru, což bylo považováno za slušný výkon. Kvůli přísným emisním normám v některých evropských zemích nebyl GT Turbo dostupný všude. Renault proto nabídl verzi GTE s atmosférickým 1,7litrovým motorem z Renault 19 s vícebodovým vstřikováním paliva. Ten měl výkon 95 PS (70 kW/94 hp). Ačkoliv nebyl tak rychlý jako turbo, měl stejný interiér, vzhled i zavěšení a brzdy.
Model začal v roce 1990 zastarávat a byl prakticky nahrazen modernějším a lépe zpracovaným modelem Clio, který se okamžitě stal prodejním hitem v celé Evropě. Výroba Renault 5 byla po uvedení Clia přesunuta do továrny Revoz ve Slovinsku a vůz zůstal v nabídce jako levnější alternativa až do ukončení výroby v roce 1996 po 24 letech výroby.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
