Mercedes-Benz 500 SEL W126
Průkopník moderního designu a technologický průkopník s airbagy, optimalizovanou aerodynamikou a cíleným snižováním hmotnosti – to byla třída S řady 126 od Mercedes-Benz, představena před 40 lety v září 1979 na Mezinárodním autosalonu (IAA) ve Frankfurtu nad Mohanem. Luxusní sedany a kupé této řady, vyráběné od roku 1981, patří dnes mezi oblíbené mladé klasiky značky.
V září 1979 Mercedes-Benz na IAA ve Frankfurtu představil novou generaci luxusních sedanů – třídu S (modelová řada 126). Nabídka zpočátku zahrnovala sedm modelů; na výběr byly čtyři motory (od šestiválce s karburátorem o objemu 2,8 litru a výkonu 115 kW/156 koní až po lehkou 5,0litrovou osmiválcovou jednotku s benzínovým vstřikováním a 176 kW/240 koní) a dvě karosářské varianty – kromě standardní verze byla k dispozici i verze s dlouhým rozvorem, jak tomu bylo u předchozích dvou generací luxusních sedanů. Zvýšení rozvoru o 140 milimetrů bylo výraznější než dříve (3 075 mm místo 2 935 mm) a, jako obvykle, zlepšilo pouze prostor pro nohy vzadu a šířku přístupu zadních dveří.
Charakteristické designové prvky nové třídy S lze tak říci najít pod úrovní boční linie karoserie. Poprvé u osobního vozu Mercedes-Benz nebyly použity klasické nárazníky, ale široké plastem potažené nárazníky, které byly hladce integrovány do předního a zadního nárazníkového dílu. Spojení mezi předním a zadním nárazníkovým dílem vytvořily široké plastové boční ochranné panely umístěné mezi blatníky na úrovni nárazníků.
Dva osmiválcové motory používané v předchozí řadě 116 byly nahrazeny dvěma přepracovanými jednotkami s větším objemem a lehkými hliníkovými bloky. Pětilitrový motor, který nahradil 4,5litrový šedý litinový motor, měl premiéru již v modelu 450 SLC 5.0 (C 107), zatímco 3,8litrový lehký osmiválec vycházel z 3,5litrového V8 se šedým litinovým blokem. Nové osmiválce kombinovaly vyšší výkon s nižší hmotností, což přineslo výrazně lepší dynamiku a úsporu paliva. Karburátorové i vstřikovací verze šestiválcových motorů o objemu 2,8 litru zůstaly v řadě beze změny. Dieselová verze řady 126 byla opět nabízena pro export do USA. Stejně jako její předchůdce, model 300 SD turbodiesel, disponovala přeplňovaným pětiválcem o objemu 3,0 litru, jehož výkon byl zvýšen o 7,4 kW (10 koní) na 92 kW (125 koní).
Během vývoje nové řady bylo hlavním cílem snižování spotřeby paliva při současném zvyšování jízdního komfortu a bezpečnosti. Použití lehkých materiálů a optimalizovaná aerodynamika pomohly nové třídě S dosáhnout o deset procent nižší spotřeby paliva ve srovnání s předchůdci.
Od 70. let, během první velké ropné krize, získala aerodynamika na významu. Řada 126 byla prvním sériovým vozem Mercedes-Benz, který byl důsledně vyvíjen a navrhován s ohledem na aerodynamiku. Výsledkem bylo, že s koeficientem odporu vzduchu cd 0,36 na konci 70. let patřil vůz ve své třídě na mezinárodní úrovni mezi nejlepší. V předchozí řadě 116 činil cd 0,41.
V roce 1981 slavila světovou premiéru airbag řidiče v řadě 126. Zpočátku byl k dispozici jako volitelná výbava a v kombinaci s bezpečnostním pásem výrazně zlepšoval ochranu při čelní srážce. Od téhož roku Mercedes-Benz nabízel také předpínač bezpečnostního pásu pro předního spolujezdce jako volitelnou výbavu. Tento systém účinně snižoval vůli v pásu, takže při hrozící nehodě držel osobu pevněji na sedadle. V roce 1988 při modernizaci modelu přišel na světovou scénu také airbag pro spolujezdce.
Karoserie byla navržena podle nejnovějších poznatků bezpečnostního výzkumu. Díky novým konstrukčním principům dokázala přežít náraz s částečným překrytím (offset crash) bez poškození – při rychlosti nárazu 55 km/h – přičemž vážila méně než u řady 116. Sedany řady 126 byly prvními sériovými vozy na světě, které splňovaly kritéria pro asymetrické čelní nárazy.
Bylo zde i mnoho dalších bezpečnostních prvků. Například elektricky nastavitelný sloupek řízení (volitelně od roku 1985), automatická uzávěrka diferenciálu pro šestiválcové modely a kontrola prokluzu při akceleraci pro osmiválce (vše volitelné od roku 1985).
Čtyři roky po uvedení energeticky úsporného konceptu proběhla rozsáhlá modernizace modelu, takže v září 1985 a opět na IAA ve Frankfurtu Mercedes-Benz představil kompletně přepracovanou nabídku řady 126. Vzhled byl decentně upraven, především nárazníky a boční ochranné panely, ale také kola, která se zvětšila z 14 na 15 palců. Díky tomu bylo možné použít větší brzdové kotouče, což zlepšilo bezpečnost. Hlavní změnou však byla restrukturalizace motorové nabídky, kdy třída S dostala dva nově vyvinuté šestiválce, které měly premiéru o devět měsíců dříve ve střední řadě 124. Novinkou byl také osmiválec o objemu 4,2 litru, vzniklý zvětšením vrtání 3,8litrového motoru. Pětilitrový motor byl rovněž upraven a nyní měl elektronické zapalování a elektronicky řízené mechanické vstřikování paliva Bosch „KE-Jetronic“, díky čemuž dosahoval výkonu 180 kW (245 koní). Dieselový exportní model nahradil nový 300 SDL s výkonem 110 kW (150 koní).
V rámci modernizace byl na přání dostupný systém řízené emisní kontroly s třícestným katalyzátorem u všech verzí přepracované řady kromě verzí s motorem 5,6 litru určených pro ECE. Standardní verze byla dodávána jako verze pro dodatečnou montáž katalyzátoru, kdy byl vůz dodán bez katalyzátoru a lambda sondy, ale s multifunkčním systémem přípravy směsi a zapalování. Dodatečná montáž řízeného katalyzátoru mohla být kdykoliv snadno provedena. Tento přístup zákazníkovi poskytoval maximální flexibilitu při rozhodování o čase konverze – což bylo v 80. letech velkou výhodou, protože dostupnost bezolovnatého paliva ještě nebyla všude zaručena. Od září 1986 se řízený katalyzátor stal standardní výbavou všech osobních vozů Mercedes-Benz s benzínovými motory; verze pro dodatečnou montáž byly na přání dostupné až do srpna 1989 za odpovídající cenovou slevu.
Nejvýraznější novinkou v nabídce motorů byl osmiválec o objemu 5,6 litru, vyvinutý prodloužením zdvihu pětilitrového V8, který dosahoval výkonu 200 kW (272 koní). Na přání byla k dispozici i verze s vyšším kompresním poměrem, která umožňovala výkon 221 kW (300 koní), ale nebyla dostupná s řízeným emisním systémem. I bez katalyzátoru tato „ECE verze“ splňovala emisní limity stanovené Evropskou hospodářskou komisí (ECE). V době uvedení byly modely 560 SEL s touto motorizací a kupé 560 SEC nejsilnějšími sériovými osobními vozy Mercedes-Benz, jaké kdy byly vyrobeny.
Do roku 1991 opustilo výrobní haly v Sindelfingenu během dvanáctileté produkce celkem 818 036 těchto sedanů. Mezi lety 1981 a 1991 bylo vyrobeno také 74 060 kupé SEC (C 126). Řada 126 se tak stala nejúspěšnější řadou luxusních vozů v historii společnosti.
