Mercedes-Benz C 111-II Concept
Fascinující ikona sportovních vozů a oblíbenec médií, pojízdná laboratoř pro vývoj Wankelova motoru a testování nových technologií a v neposlední řadě legendární rekordman – to vše a mnohem víc představuje Mercedes-Benz C 111. Jeho druhá vývojová fáze, C 111-II, vybavená čtyřrotorovou variantou (čtyřikrát 602 ccm objem průtokové komory) rotačního pístového motoru M 950 F s výkonem 257 kW (350 hp), slavila v roce 2020 padesáté výročí.
Supersportovní vůz byl představen na 40. ženevském autosalonu, který probíhal od 12. do 22. března 1970. Nové vozidlo, vysoké pouhých 1120 milimetrů, s křídlovými dveřmi a rozvorem 2620 milimetrů, má karoserii z laminátu vyztuženého skelnými vlákny (GFRP), která je přišroubovaná k ocelovému rámu podvozku. Jeho maximální rychlost dosahuje 300 km/h. Dodnes představuje velkou veřejnou atrakci: Mercedes-Benz C 111-II s charakteristickým lakem „Weissherbst“ můžete vidět v expozici Fascinace technikou v Mercedes-Benz Museum.
C 111-II vznikl na základě modelu C 111, který byl představen na podzim 1969. Technologicky je především charakteristický čtyřrotorovým Wankelovým motorem, skutečným sportovním agregátem. Designové oddělení pod vedením Bruna Sacca a Josefa Gallitzendörfera zahájilo práci v létě 1969. Ve srovnání s předchůdcem zlepšili výhled řidiče úpravou blatníků, střechy a víka zavazadlového prostoru. Aerodynamika vozu byla rovněž optimalizována: měření v aerodynamickém tunelu ukázalo, že odpor vzduchu se oproti předchůdci snížil o osm procent. Interiér C 111-II zaujme moderním designem. Tento vysněný vůz podtrhuje svou vhodnost pro každodenní použití i praktickými detaily, jako je prostor pro jednu velkou a dvě malé cestovní tašky z kufrové sady Mercedes-Benz.
C 111 byl od počátku výjimečný. Proto plán představenstva tehdejší Daimler-Benz AG dobře fungoval: jeho členové rozhodli 20. května 1969, že jako vysněný vůz bude C 111 veřejnosti představen na Mezinárodním autosalonu (IAA) ve Frankfurtu nad Mohanem od 11. do 21. září 1969. Po senzaci na debutu se C 111 objevil na řadě dalších veletrhů a výstav: Pařížský autosalon, Londýnský autosalon (říjen 1969), Turínský autosalon (říjen/listopad 1969), Jochen Rindt Show ve Vídni (listopad 1969) a Essen (prosinec 1969), Bruselský mezinárodní autosalon (leden 1970) a Chicagský autosalon (únor 1970). Vyvinutá verze C 111-II pak měla premiéru v březnu 1970 v Ženevě.
Zámožní milovníci sportovních vozů byli ochotni za C 111 zaplatit značné částky. Například v Londýně v roce 1969 už jeden automobilový nadšenec nabízel až půl milionu německých marek. V následujících měsících dokonce do Stuttgartu dorazily i prázdné šeky. Značka však jasně dala najevo, že tento experimentální vůz není na prodej. Už na začátku své kariéry, kdy se vůz později označoval jako C 111 (interní označení Mercedes-Benz C 101), byl určen zcela jiné cílové skupině: už v roce 1963 se uvažovalo o Wankelově motoru v „malém, dostupném sportovním voze“ umístěném pod „Pagodu“ SL (W 113). Strategie byla v roce 1968 upřesněna jako „malý, sportovní vůz“ bez zvláštních komfortních prvků, vhodný i pro rally a zaměřený na „mladé lidi“.
V Ženevě návštěvníci obdivovali C 111-II nejen jako výstavní exponát, ale mohli ho vidět i v pohybu, protože Mercedes-Benz přivezl na autosalon dva z celkem pěti plánovaných experimentálních vozů druhé série. Prototyp s interním číslem 31, tedy první C 111-II, byl k vidění při tiskové prezentaci 10. a 11. března 1970 na okruhu Circuit de Monthoux nedaleko Ženevy v rámci ukázkových jízd.
C 111 nebyl navržen jen s futuristickým tvarem. Je to také první vůz na světě, který byl kompletně navržen na počítači. K tomu inženýři použili metodu ESEM (elastostatická metoda prvků), variantu metody konečných prvků (FEM) vyvinutou v Mercedes-Benz. Digitální technologie umožnila dokonce vypočítat dynamické zatížení. Mercedes-Benz odhaduje, že díky této metodě se vývoj zkrátil přibližně o čtyři měsíce. In-house dokumentární film „Das Auto, das aus dem Computer kam“ (auto z počítače) tuto inovaci představil.
V prosinci 1970 byl v C 111-II místo Wankelova motoru instalován 3,5litrový osmiválec Mercedes-Benz s pístovým motorem. Tento vůz Mercedes-Benz Classic umožňuje C 111 zažít dynamicky i dnes, protože stále přitahuje pozornost na akcích věnovaných automobilovým klasikám. Další unikátní exemplář C 111-II z roku 1975 je součástí firemní sbírky vozidel: jeho podlaha má sendvičovou konstrukci ze dvou skořepin z laminátu vyztuženého skelnými vlákny o tloušťce pouhých několika milimetrů, které tvoří nosnou strukturu na bázi polyuretanové pěny.
Ve srovnání s předchůdcem nabízel C 111-II řadu praktických detailů. To bylo zvlášť důležité pro Rudolfa Uhlenhauta, vedoucího vývoje osobních vozů Mercedes-Benz. Kromě běžného zavazadlového prostoru poskytoval vůz místo pro jeden kus zavazadla na víku kufru, upevněný popruhy, a také možnost přepravy lyží. Uhlenhaut také podrobil C 111-II praktickému „testu s máslem“: při něm se vůz rychle projíždí, aby se zjistilo, zda se balíček másla umístěný v kufru nerozpustí vlivem tepla z motoru navzdory izolaci zavazadlového prostoru.
Dnes si C 111-II a jeho předchůdce veřejnost spojuje s oranžovo-metalickým lakem „Weissherbst“. Na konci 60. let se však původně uvažovalo o laku „Vermillion“ a vzorech rally pruhů. V roce 1969 C 111 nejprve debutoval s bílým perleťovým lakem a jasně oranžovými detaily. K premiéře C 111-II v Ženevě v roce 1970 však zvítězil charakteristický lak „Weissherbst“.
Vývoj supersportovního vozu s Wankelovým motorem Mercedes-Benz po C 111-II a jeho variantě s plastovou podlahou již nepokračoval. Přesto hvězda těchto experimentálních vozů stále září. Stala se základem velmi úspěšných rekordních vozů C 111-II D (1976), C 111-III (1977) a C 111-IV (1979).
