Mercedes-Benz 250 SE W108
Nová generace modelů prémiové třídy, zahrnující 250 S, 250 SE a 300 SE, byla představena v srpnu 1965 a navázala na modely 220 Sb, 220 SEb a 300 SE fintail. Všechny tři modely sdílely karoserii navrženou Paulem Bracqem, jehož čisté linie se vyhnuly módním přehnanostem a jehož střídmá elegance je nadčasová i dnes. Z technického hlediska byly nové modely do značné míry založeny na svých předchůdcích. Kromě karoserie však novinkou byly také dva dvoulitrové motory o objemu 2,5 litru, které vznikly zvětšením vrtání a prodloužením zdvihu odpovídajících dvoulitrových jednotek. Kliková hřídel byla nyní uložena na sedmi ložiskách a olejový chladič s výměníkem tepla olej-voda zajišťoval lepší chlazení olejového systému. U verze s přímým vstřikováním nahradilo šestipístkové vstřikovací čerpadlo dřívější dvoupístkové. Na rozdíl od předchůdce však nový 300 SE již nebyl vybaven vzduchovým pérováním. Stejně jako u dvou modelů s motory 2,5 litru měl na zadní nápravě hydropneumatickou vyrovnávací pružinu, která nahradila známou vinutou pružinu a zajišťovala konstantní světlou výšku karoserie bez ohledu na zatížení.
V březnu 1966 byla nabídka rozšířena o model 300 SEL, který měl o 100 milimetrů delší rozvor než základní verze, přičemž tento prostor sloužil výhradně ke zvětšení místa pro nohy na zadních sedadlech a šířky vstupu zadních dveří. Stejně jako jeho přímý předchůdce se stejným označením byl nový 300 SEL standardně vybaven vzduchovým pérováním. Modely s konvenčním pérováním byly interně zařazeny do řady W 108, zatímco vzduchem odpružený 300 SEL dostal vlastní řadu s označením W 109.
V letech 1966 a 1967 byly v Sindelfingenu vyrobeny dvě velmi speciální verze 300 SEL, které nebyly určeny pro sériovou výrobu a byly speciálně vyvinuty pro Vatikán. V červnu 1966 vznikl landaulet s normálním rozvorem, který se od sériového sedanu lišil tím, že měl vzadu pouze jedno sedadlo a landauletovou skládací střechu sahající až k přední hraně zadních dveří. Téměř o rok později, v květnu 1967, k landauletu přibyly dva identické šestisedadlové sedany, postavené na podlaze prodloužené o 650 milimetrů, s upravenými zadními dveřmi a dvěma skládacími sedadly vzadu. Landaulet měl sloužit jako druhé vozidlo vedle Mercedes-Benz 600 pro samotného Svatého otce, zatímco dva Pullman sedany měly sloužit k přepravě hostů Vatikánu.
Výroba modelů 250 SE a 300 SE skončila začátkem roku 1968, kdy byly v lednu představeny dva nástupci – 280 S a 280 SE. Od svých předchůdců se lišily pouze motory a některými detaily výbavy. Nově vyvinutý šestiválec o objemu 2,8 litru dosahoval výkonu 140 hp (103 kW) v karburátorové verzi a 160 hp (118 kW) s přímým vstřikováním paliva. Od ledna 1968 byla navíc montována výkonově vylepšená verze vstřikovacího motoru s výkonem 170 hp (125 kW), a to nejen do modelu 280 SL, ale také do 300 SEL, kde nahradila dosavadní lehkou hliníkovou třilitrovou jednotku.
Vlajková loď Mercedes-Benz 300 SEL 6.3
V březnu 1968 byl představen vrcholný model 300 SEL 6.3, který zdědil V8 motor a automatickou převodovku z Mercedes-Benz 600 a nabízel tak výkonové parametry vrcholového sportovního vozu. Jeho premiéra na ženevském autosalonu vyvolala senzaci, zvlášť proto, že nebyly předem žádné informace o jeho uvedení. Jedinými výraznějšími vnějšími znaky 6.3 byly širší pneumatiky, dvojité halogenové světlomety a další sada dálkových světel. Motor měl výkon 250 hp (184 kW), ale ještě důležitější byl jeho mohutný točivý moment 51 mkg (500 Nm), díky kterému sedan zrychlil z 0 na 100 km/h za 8 sekund a dosahoval maximální rychlosti 221 km/h. Přestože 6.3 stál o více než 10 000 DM víc než 300 SEL a byl více než dvakrát dražší než 280 SE, Mercedes-Benz 300 SEL 6.3 vzbudil poměrně velký zájem a vyrobilo se celkem 6 526 kusů.
Na podzim 1969 byl 300 SEL s šestiválcem 2,8 litru nahrazen modelem 300 SEL 3.5, jehož motor – zcela nová konstrukce – byl „malý“ V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 200 hp (147 kW). Od března 1971 se tento motor používal také v modelech 280 SE 3.5 a 280 SEL 3.5 s konvenčními ocelovými pružinami. Model 280 SE se šestiválcem byl stále k dispozici, ale 280 SEL byl z nabídky vyřazen ve prospěch osmiválcové verze. Vedle motoru V8 o objemu 3,5 litru existovala také výkonnější varianta s objemem 4,5 litru, vyráběná výhradně pro severoamerický trh. Ta byla od května 1971 nabízena v exportních modelech 280 SE 4.5, 280 SEL 4.5 a 300 SEL 4.5.
Jedna speciální verze řady W 108/109, která nebyla dostupná na volném trhu, byla vyrobena v roce 1971 – pancéřovaná verze 280 SEL 3.5. Od dob neprůstřelného Mercedes-Benz 600 Pullman z června 1965 nebyla u Daimler-Benz vyráběna žádná pancéřovaná vozidla, ale náhle přišly požadavky od různých federálních úřadů na vývoj takové verze. V důsledku útoků na diplomaty v Latinské Americe v roce 1970 bylo ministerstvo zahraničí nuceno zajistit zvláštní ochranu oficiálním vozům některých vedoucích misí. Výsledkem byla pancéřovaná verze 280 SEL 3.5, z níž bylo mezi květnem 1971 a zářím 1972 vyrobeno 28 kusů a dodáno západoněmeckým zahraničním misím v rizikových oblastech.
Výroba velmi úspěšné řady W 108/109 skončila v září 1972. Celkem bylo vyrobeno 383 341 vozidel. Jejich nástupcem byla řada W 116, první modely označené jako S-Class.
