Mercedes-Benz 300 SL Gullwing
Věčné mládí je zázrak dopřaný jen malému počtu automobilů a kupé Mercedes-Benz 300 SL patří do této elitní skupiny. Stuttgartská značka představila svůj nový sportovní vůz v únoru 1954 na Mezinárodní přehlídce motoristického sportu v New Yorku a tím zažehla knot ikony automobilového světa. Se svou plochou, elegantní karoserií neztratil 300 SL svěžest ani ke konci tisíciletí a byl v roce 1999 zvolen „Sportovním vozem století". Dveře „Gullwing" — dveře s křídly racka — poskytovaly ten nezbytný nádech inspirace, otvíraly se k nebi a odhalovaly těsně tvarovaný interiér. Příběh Mercedes-Benz 300 SL Gullwing je nerozlučně spojen se životem vlivného obdivovatele. Byl to americký importér Maximilian E. Hoffman, kdo naléhal na Mercedes-Benz, aby postavil sériový vůz dle vzoru svého závodního kupé; zahájení výroby v roce 1954 bylo sladkým plodem jeho snažení. Výrobní linky se sice naposledy s posledním z pouhých 1 400 vyrobených kusů kupé 300 SL rozloučily v roce 1957, duch tohoto mimořádného vozu však zcela jistě žije dál.
Mercedes-Benz 300 SL byl původně koncipován jako závodní sportovní vůz speciálně postavený pro závodní účely (W 194). V roce 1952 zaznamenalo kupé působivou sérii úspěchů v hlavních závodech daného roku. Na Grand Prix v Bernu obsadilo 300 SL všechna místa na pódiu, a to výkonem podpořeným výsledkem 1—2 před ohromeným pelotonem na 24 hodinách Le Mans. Nürburgring přinesl další pořadí 1—2—3 a nový závodní sportovní vůz Mercedes si vydobyl vítězství také na Carrera Panamericana v Mexiku. To vše bylo velkolepým návratem Mercedes-Benz do motoristického sportu, navazujícím tam, kde značka přestala v době velmi úspěšného období před druhou světovou válkou.
Přestože zpočátku nebyly žádné plány na sériovou výrobu 300 SL, představenstvo Daimler-Benz mělo v uších slova Maximiliana („Maxiho") Hoffmana. Oficíální importér vozů Mercedes-Benz do Ameriky neúnavně prosazoval sportovní vůz pro svou zámožnou klientelu a závodní Mercedes-Benz 300 SL se hodil jako ulitý. Po zdlouhavých úvahách bylo vydáno svolení k sériové výrobě silničního 300 SL (W 198) i menšího kabrioletového sportovního vozu 190 SL (W 121).
Oba modely měly slavit své premiéry méně než šest měsíců poté, co představenstvo projektu schválilo. Příležitostí byl Mezinárodní přehled motoristického sportu konaný v New Yorku od 6. do 14. února 1954, tehdy nejdůležitější americký autosalon. Inženýři přijali výzvu závodu s časem a 300 SL a jeho menší bratr 190 SL byly připraveny přijmout ovace obdivujících davů. Sériová výroba začala v Sindelfingenu v srpnu 1954 a cena byla stanovena na 29 000 marek — tehdy naprosto závratná suma, zvláště ve srovnání s Mercedes-Benzem 170 Vb, jenž byl v prodeji za 7 900 marek.
Karoserie Mercedes-Benz 300 SL Gullwing byla vyvinuta s primárním cílem minimalizovat aerodynamický odpor. Výsledkem byl aerodynamický tvar s minimem ozdob, vůz, jenž věrně naplnil svůj designový záměr a dodnes si zachovává svěžest a půvab. Nádherně vyvážený a neobyčejně dynamický působil 300 SL — ženoucí se vpřed na svých kolech — jako by byl vytesán z jediného bloku.
Nový sportovní vůz byl skutečným lákadlem, a to nemálo i díky svým úžasně charismatickým dveřím „gullwing" — s křídly racka. Nesloužily pouze jako stylový gimmick; tvořily ústřední prvek designu 300 SL — vrcholný příklad nutnosti jako matky vynálezů. Hliníkový plech byl natažen přes tubulární rám, jenž se — v zájmu stability — zvedal po bocích vozidla daleko výše, než bylo obvyklé, takže klasické dveře nebylo možné osadit. Inženýři proto vymysleli koncept dveří otevíraných nahoru. Elegance bočního pohledu na vůz nebyla narušena žádnou klikou dveří; k odjištění zámku sloužila nenápadná výsuvná tyč. Dveře se pak s pomocí teleskopické pružiny otevíraly nahoru.
Tubulární rám Mercedes-Benz 300 SL, navržený Rudolfem Uhlenhautem, redukoval hmotnost na minimum při maximální pevnosti. Řada neobyčejně tenkých trubek byla svářena do trojúhelníků, čímž vznikl rám disponující působivou torzní tuhostí a namáhaný pouze tlakem a tahem. Rám standardního SL vážil pouhých 82 kilogramů, zatímco kompletní vůz v pojízdném stavu včetně rezervního kola, nářadí a paliva vážil 1 295 kilogramů.
Karoserie 300 SL byla převážně vyrobena z vysoce jakostního ocelového plechu, přičemž hliník byl použit pro kapotu motoru, víko zavazadlového prostoru a panely prahů a dveří. Za relativně malý příplatek si zákazníci mohli zvolit, aby celá karoserie byla vyrobena z lehké slitiny, čímž se celková hmotnost vozu snížila o 80 kilogramů. Touto možností však využilo jen 29 zákazníků SL a jejich vozy jsou dnes velmi hledanými raritami.
Technické řešení 300 SL má mnoho společného s osobním vozem Mercedes-Benz 300 (W 186 II), oblíbeným vozem mnoha státníků a průmyslníků, rovněž známým jako „Adenauerův Mercedes". Šestivuálcový motor prošel řadou úprav, z nichž jedna spočívala v nahrazení karburátoru systémem přímého vstřikování — technickým pokrokem, jenž byl o roky před svou dobou. Tato nová technologie zvýšila výkon na 158 kW (215 k) a maximální rychlost vozu až na 260 km/h podle zvoleného převodového poměru zadní nápravy. Zákazníci si mohli objednat SL s výběrem pěti různých převodových poměrů. Standardní varianta 1:3,64 byla nastavena primárně pro rychlé zrychlení a dosahovala 235 km/h. Poměry 1:3,89 a 1:4,11 byly vhodné pro ještě rychlejší zrychlení, zatímco varianta 1:3,42 nabízela vyšší maximální rychlost. Ta se dále zvýšila — na 260 km/h — s poměrem 1:3,25. Ten však „vedl k výrazně nižšímu zrychlení, takže v jízdě ve městském provozu byl vůz méně příjemný," jak upozorňovaly prodejní informace. 300 SL dosáhl 100 km/h za pouhých 10 sekund, přičemž tehdejší testeri vozů naměřili průměrnou spotřebu paliva 15 litrů na 100 km. Palivová nádrž o objemu 100 litrů byla umístěna vzadu a za příplatek ji bylo možné zvětšit na 130 litrů.
Motor musel být nakloněn o 45° doleva, aby se vešel pod kapotu neobyčejně plochého vozu, čímž se zmenšil prostor v prostoru pro nohy spolujezdce. Těžiště SL bylo téměř přesně uprostřed vozu, čímž byly položeny dokonalé základy pro rychlé a přesné průjezdy zatáčkami. Podvozek byl v podstatě stejný jako u sedanu 300a, ale s sportovnějším laděním a bubnové brzdy byly upraveny v reakci na zvýšený výkon svalnatého sportovního vozu. Teprve v roadsterové variantě z roku 1961 byly na všech kolech nahrazeny kotučovými brzdami.
Interiér Mercedes-Benz 300 SL Gullwing byl spíše solidní než okázalý. Standardní látková sedadlová čalounění byla k dispozici ve třech kostkovaných vzorech, ale většina zákazníků zvolila místo toho kůži. Barva laku karoserie byla standardně stříbrná metalíza, ačkoli oblíbená byla rovněž červená, tmavě modrá a černá.
Nastupování do 300 SL bylo vzhledem k omezenému prostoru poněkud náročné — byl to koneckonců sportovní vůz. Naštěstí bylo možné volant sklopit dolů, takže si řidič mohl otočit nohy směrem k pedálům. Po usazení se mohl řidič těšit z ergonomicky působivě propracovaného kokpitu. Vzdálenost k volantu byla přesně taková, jakou ruce potřebovaly, a nohy řidiče se instinktivně přesunuly na pedály: 300 SL byl velmi výrazně řidičský automobil. Navíc byla přístrojová deska neobyčejně přehledná a dobře rozvržená, s otáčkoměrem a rychloměrem ve středu zorného pole řidiče, jak se patří.
Na silnici jste rychle pochopili, proč byl Mercedes-Benz 300 SL pokřtěn oněmi konkrétními písmeny — vůz byl skutečně Sportovní a Lehký. S motorem produkujícím 215 k a celkovou hmotností pouhých přibližně 1 300 kilogramů bylo zrychlení náležitě působivé — zejména se správnou volbou převodového poměru zadní nápravy. Výjimečný točivý moment zajišťoval dobrý tah při jakékoli rychlosti. Řízení bylo přímé a odpružení zajišťovalo, aby vůz pěkně přilnul k vozovce. Není pochyb, že 300 SL byl sportovní vůz té nejvyšší rasy. Přesto nebyl ani zdaleka nepraktický, jak rychle ocenilo mnoho majitelů. Pro ně to byl vysokorychlostní turystický vůz nabízející přesné jízdní vlastnosti, avšak zbytečně nečerpající energii řidiče. Zavazadlový prostor byl dostatečně velký, doplněný prostorem za sedadly pro další zavazadla. Zákazníci si navíc mohli objednat sadu zavazadel na míru navržených tak, aby co nejlépe využila dostupný prostor.
Tehdejší tisk nešetřil chválou na Mercedes 300 SL. „Autosport" uvedl, že „vnější tvar 300 SL je přímo nádherný a jeho výkon téměř neuvěřitelný. Konstrukce vozu a kvalita jeho provedení jsou prvotřídní a celý koncept představuje bezkomisní realizaci všech nových myšlenek." Po prvním testu „Road & Track" napsal: „Díváme se na vůz, kde je pohodlný interiér doplněn pozoruhodně působivými jízdními vlastnostmi, docela neuvěřitelným přilnutím k vozovce, lehkým a přesným řízením a výkonnostními hodnotami, jež jsou srovnatelné — a dokonce je ještě překonávají — s nejlepšími vozy, které automobilový průmysl nabízí. Zbývá říci jen jediné: sportovní vůz budoucnosti se stal skutečností." A „auto, motor und sport" poznamenal: „Mercedes 300 SL je nejpropracovanějším a zároveň nejinspirativnějším sportovním vozem naší doby — automobilovým snem."
První kusy Mercedes-Benz 300 SL byly prodány v Evropě v roce 1954, zatímco Maxi Hoffman obdržel svůj první zákaznický vůz v březnu 1955. Celkem bylo vyrobeno 1 400 Gullwingů, přičemž lví podíl — přibližně 1 100 kusů — zamířil do USA. Hoffman tak velmi dobře vyhodnotil tržní odezvu na vůz a měl veškeré právo být se svou prací spokojen. Podařilo se mu ale také vzbudit očekávání svých náročných zákazníků, kteří nyní chtěli ve svých vozech o něco více pohodlí, větší zavazadlový prostor a v mnoha případech i kabrioletovou verzi. Hoffman vzkaz předal do Stuttgartu a opět se jeho žádost setkala s odezvou — tentokrát v podobě roadsteru 300 SL (W 198 II) představeného v roce 1957.
Závodní geny 300 SL lákaly renomované závodní jezdce a amatéry z celého světa k zápisům do populárních závodů sportovních vozů a soutěží. 300 SL se v populárních závodních akcích té doby poprvé objevil v roce 1955 — a na úspěch nečekal dlouho. Mercedes-Benz 300 SL Gullwing dosáhl legendárního statusu ještě před zastavením výrobních linek, a to jednak díky úspěchům v závodní soutěži, ale především díky okouzlující přitažlivosti svého úchvatného designu. 300 SL je řazen mezi nejžádanější a nejlépe hodnocené vozy světa již 50 let a jeho postavení jednoho z nejuznávanějších klasických automobilů na trhu si zachová ještě dlouhou dobu.
