Honda Accord Sedan
Poprvé v historii modelu Honda vyvinula při uvedení páté generace v roce 1993 dvě odlišné verze Accordu – jednu pro evropský trh a druhou pro severoamerický a japonský trh. Honda ve spolupráci s Rover Group vytvořila evropský Accord a Rover 600, což navazovalo na předchozí úspěch modelů Honda Legend a Rover 800. Tato generace Accordu se v Japonsku prodávala také pod názvem Isuzu Aska, přičemž některé produkty Isuzu byly tamtéž prodávány jako vozy Honda.
Při uvedení v roce 1993 získal Accord již podruhé ocenění Car of the Year Japan.
Severoamerická pátá generace Accordu byla představena 9. září 1993 a vycházela z nové platformy „CD“. Vůz byl větší než předchůdce, především aby lépe vyhovoval požadavkům severoamerického trhu. Nový model se rozšířil, ale zkrátil v délce, takže v Severní Americe spadal do kategorie středně velkých vozů. V Japonsku se tak stal příliš širokým pro výhodnou daňovou třídu, kde jeho roli částečně převzaly o něco užší druhá generace Honda Ascot (prodávaná v síti Honda Primo) a Honda Rafaga (prodávaná v síti Honda Verno). Předchozí generace Accordu prodávané v Japonsku měly šířku omezenou na 1 695 mm (67 in), zatímco mezinárodní modely byly o něco širší, ale tato generace už limit nesplňovala. Motory nabízené v Accordu také překročily maximální hranici 2000 cm³ pro výhodnou „kompaktní“ daňovou třídu. Instalace 2,0litrového motoru v japonských modelech znamenala vyšší roční silniční daň oproti menšímu 1,8litrovému motoru, což ovlivnilo prodeje.
Vývoj začal v září 1989, designový proces v červnu 1990. Konečný návrh byl vybrán již 18. prosince 1990 a zamražen do poloviny roku 1991. V roce 1992 byly kvůli nesrovnalostem v designu provedeny úpravy až do dubna 1992, kdy došlo k druhému zamrazení designu před plánovanou výrobou v roce 1993. Designové patenty pro platformu „CD“ byly později podány v USA 16. prosince 1992. Výroba začala v závodě v Marysville 24. srpna 1993.
Honda v Japonsku nabízela čtyři různé motory pro Accord Sedan: 1,8, 2,0, 2,2 VTEC a 2,2 DOHC VTEC. Japonské verze Accordu byly označovány jako EF, EX, 2.0EX, 2.0EXL, 2.2VTE, 2.2VTL, 2.2VTS a SiR. Všechny verze Accordu se prodávaly v japonských prodejnách Honda Clio.
V USA zůstaly trimy DX, LX a EX, v Kanadě LX, EX a EX-R. Pětistupňová manuální převodovka zůstala téměř beze změn, zatímco čtyřstupňový automat, známý tvrdými řazeními, nově obsahoval systém „Grade-Logic“, který zabraňoval „hledání“ rychlostí při jízdě do kopce tím, že držel aktuální převodový stupeň. Všechny verze Accordu měly ergonomičtější interiér a standardní bezpečnostní prvky jako dvojité airbagy a zesílené boční nárazníky. Výhradně u verze EX byl motor F22B1 SOHC VTEC, což byla verze předchozí generace 2,2litrového čtyřválce (145 hp/108 kW oproti 140 hp/104 kW u předchozí generace EX), ABS (nyní volitelné i u LX), čtyřkotoučové brzdy, 15palcová litá kola a zadní stabilizátor. Kožené čalounění bylo volitelné u EX, přičemž modely s kůží se označovaly jako EX-L. Verze DX a LX měly podobnou výbavu jako předchozí generace a byly osazeny upravenou verzí 2,2litrového atmosférického čtyřválce bez VTEC (F22B2) s výkonem 130 hp (97 kW), což bylo o něco více než předchozí generace (125 hp/93 kW). Accord byl opět vyhlášen Motor Trend Import Car of the Year pro rok 1994. Accord coupe, stejně jako v předchozí generaci, vypadal téměř stejně jako sedan a tato generace byla poslední, která v Severní Americe nabízela i kombi, než přišel v roce 2009 Accord Crosstour.
V roce 1994 debutoval na americkém trhu pro modelový rok 1995 motor V6 o objemu 2,7 l (C27) převzatý z první generace Acura Legend. V6 byl nabízen v sedanech verzí LX a EX, přičemž LX se označoval jako LX-V6 a EX jako EX-V6. Verze EX-V6 měly podobnou výbavu jako EX-L, přičemž kožená sedadla byla jedinou volbou. Vyšší motor C27 vyžadoval značné úpravy platformy CD, V6 modely měly přepracované uspořádání motoru, vyšší přední blatníky a jinou kapotu než čtyřválcové verze; rozdíly však nejsou snadno rozpoznatelné bez porovnání vedle sebe. Obě verze V6 měly dvouproudovou výfukovou soustavu, čtyřstupňový automat, 15palcová litá kola z hliníkové slitiny u EX-V6 a 15palcová ocelová kola s kryty u LX-V6, a mírně upravenou přední masku (která se později objevila u všech modelů 96-97). Kromě několika nových barevných kombinací exteriéru a interiéru se Accord pro rok 1995 jinak příliš nezměnil.
V roce 1995 prošel Accord obvyklou polovinou životního cyklu faceliftu pro rok 1996. Měl zaoblenější nárazníky, mírně upravený přední nárazník (který byl původně exkluzivní pro V6 modely v roce 1995) s novými směrovými světly a zadními svítilnami, což vozu dodalo jemnější vzhled. Všechny Hondy nyní splňovaly federální požadavky na diagnostiku motoru OBD II, přičemž všechny tři motory zůstaly stejné. Aby byl Accord konkurenceschopnější na různých trzích, rozhodl se tehdejší CEO Hondy Nobuhiko Kawamoto pro jednu základní platformu šesté generace Accordu, ale s různými karoseriemi a proporcemi pro jednotlivé trhy. V USA zahrnovala nabídka pro rok 1996 speciální edici 25th Anniversary Edition, která byla umístěna mezi trimy DX a LX. Byla představena také speciální výbava Special Edition.
Pro modelový rok 1997 Honda uvedla verzi „Special Edition“ Accordu (nezaměňovat s SE). Byla nabízena ve třech barvách: Heather Mist Metallic, San Marino Red a Dark Currant Pearl. Special Edition měla továrně instalovaný bezpečnostní systém s bezklíčovým vstupem, CD přehrávač na jeden disk, boční lišty v barvě karoserie, charakteristická litá kola a střešní okno. Byla nabízena pouze s automatickou převodovkou a měla stejný motor jako verze LX. Díky svému jízdnímu projevu je Accord z roku 1996 považován za jeden z nejlépe ovladatelných japonských středně velkých sedanů vůbec, dosahující bočních zrychlení až 0,89 g.
Na Novém Zélandu byla pátá generace Accordu montována v závodě Hondy v Nelsonu a uvedena na trh v březnu 1994. Byla dostupná ve výbavách LXi, EXi a EXi-S. Facelift přišel v prosinci 1995, současně s uvedením motorů VTEC ve vyšších verzích. Výbavy byly LXi, VTi a VTi-S. Tyto modely byly prvními Accordy na novozélandském trhu vybavenými airbagy – dva v modelu VTi-S, jeden v modelu VTi.
Severoamerické kupé a kombi této generace byly do Evropy dodávány s volantem na levé i pravé straně, ale bez možnosti motoru V6.
Tato generace Accordu patří mezi nejčastěji kradené vozy v USA, přičemž model z roku 1994 je kraden častěji než ostatní. Mezi další oblíbené cíle patří Acura Integra a Honda Civic.
Evropská pátá generace Accordu byla představena v roce 1993 a nebyla přímo spjata se severoamerickou platformou „CD“. Ve skutečnosti šlo o japonský model Honda Ascot Innova, který vycházel z předchozí čtvrté generace „CB“ Accordu. Výsledkem spolupráce s Rover Group byl také Rover 600. Exteriér navrhl Shigeo Ueno v roce 1990.
V roce 1996 prošel evropský Accord menším faceliftem, který přinesl nový předek (nové světlomety, nárazník, kapotu a masku) a mírně upravená zadní světla. Design faceliftovaného Accordu byl totožný s Ascot Innova (ač byly bezrámové dveře nahrazeny klasickými) a vycházel z designového jazyka páté generace Honda Civic. Styl evropského Accordu se výrazně lišil od severoamerického, který měl konvenčnější sedanovou karoserii, zatímco evropský model měl nízký fastbackový tvar s bočními okny za zadními dveřmi. Faceliftovaný Accord měl také standardně dva airbagy.
Evropský Accord však neměl verzi kombi ani kupé; Honda místo toho dovážela kupé a kombi (Aerodeck) ze severoamerické verze.
Dieselová verze Accordu byla vybavena přímovstřikovým dieselovým motorem Rover L-Series, který se používal i v Roveru 600.
V rámci spolupráce s Rover Group vznikl v roce 1993 Rover 600 jako náhrada za Austin Montego. Sdílel platformu s evropským Accordem, ale kromě předních dveří, spodních zadních dveří a čelního skla měl unikátní karoserii bez zadních bočních oken. Interiér Roveru 600 byl velmi podobný Accordovu, přičemž palubní deska byla zcela shodná.
