Honda Accord Sedan
Poprvé v historii modelu vyvinula Honda při uvedení páté generace v roce 1993 dvě odlišné verze Accordu – jednu pro evropský trh a druhou pro severoamerický a japonský trh. Honda ve spolupráci s Rover Group vytvořila evropský Accord a Rover 600, což navazovalo na jejich předchozí úspěch s modely Honda Legend a Rover 800. Tato generace Accordu se v Japonsku prodávala také pod názvem Isuzu Aska, přičemž některé produkty Isuzu byly naopak prodávány jako vozy Honda.
Při svém uvedení v roce 1993 získal Accord již podruhé ocenění Car of the Year Japan.
Severoamerická pátá generace Accordu byla uvedena 9. září 1993 a vycházela z nového podvozku označeného „CD“. Vůz byl oproti předchůdci větší, zejména šířkou, aby lépe vyhovoval požadavkům severoamerického trhu, přičemž délka se naopak zmenšila, takže byl v Severní Americe klasifikován jako středně velké auto. V Japonsku se tak stal příliš širokým pro výhodnou daňovou kategorii, kde jeho roli částečně převzaly o něco užší druhá generace Honda Ascot (prodávaná v síti Honda Primo) a Honda Rafaga (prodávaná v síti Honda Verno). Předchozí generace Accordu prodávané v Japonsku měly maximální šířku 1 695 mm (67 in), zatímco mezinárodní modely byly o něco širší, ale tato generace už tuto normu nesplňovala. Motory nabízené v Accordu rovněž překročily limit 2000 cm³, který byl nutný pro zařazení do výhodné „kompaktní“ daňové kategorie. Instalace dvoulitrového motoru v japonských modelech znamenala pro kupující vyšší roční silniční daň oproti menšímu motoru 1,8 l, což ovlivnilo prodeje.
Vývoj začal v září 1989, designový proces v červnu 1990. Konečný návrh byl vybrán již 18. prosince 1990 a zamrazen do poloviny roku 1991. V roce 1992 došlo k několika úpravám kvůli nesrovnalostem v designu, které trvaly až do dubna 1992, kdy proběhlo druhé zamrazení designu před plánovanou výrobou v roce 1993. Designové patenty pro „CD“ byly později podány v USA 16. prosince 1992. Výroba začala v závodě v Marysville 24. srpna 1993.
Honda v Japonsku nabízela čtyři různé motory pro Accord Sedan: 1,8, 2,0, 2,2 VTEC a 2,2 DOHC VTEC. Japonské verze Accordu byly prodávány pod označeními EF, EX, 2.0EX, 2.0EXL, 2.2VTE, 2.2VTL, 2.2VTS a SiR. Všechny verze Accordu se prodávaly v japonských prodejnách Honda Clio.
V USA zůstaly modelové řady DX, LX a EX, zatímco v Kanadě se prodávaly LX, EX a EX-R. Pětistupňová manuální převodovka zůstala téměř beze změn, čtyřstupňový automat, známý tvrdými řazeními, nyní obsahoval Honda „Grade-Logic“ program, který zabraňoval „hledání“ rychlostí při jízdě do kopce tím, že držel aktuální převodový stupeň. Všechny verze Accordu měly ergonomičtější interiér a standardní bezpečnostní prvky jako dvojité airbagy a zesílené boční nárazové rámy. Výhradně pro verzi EX byl k dispozici motor F22B1 SOHC VTEC, což byla verze předchozí generace 2,2litrového čtyřválce (výkon 145 hp / 108 kW oproti 140 hp / 104 kW u předchozí generace EX), dále ABS (nyní volitelné i pro LX), čtyřkotoučové brzdy, 15palcová litá kola a zadní stabilizátor. Kožené čalounění bylo volitelné v EX, přičemž modely s kůží se označovaly jako EX-L. Modely DX a LX byly vybaveny podobně jako předchozí generace a měly upravený motor F22B2, ne-VTEC 2,2litrový čtyřválec s výkonem 130 hp (97 kW) oproti 125 hp (93 kW) u předchozí generace. Accord byl opět vyhlášen Motor Trend Import Car of the Year pro rok 1994. Accord coupe, stejně jako v předchozí generaci, vypadal téměř stejně jako sedan a tato generace byla poslední, která v Severní Americe nabízela i kombi, než bylo v roce 2009 uvedeno Accord Crosstour.
V roce 1994 debutoval pro modelový rok 1995 v USA šestiválec 2,7 l C27, převzatý z první generace Acura Legend. V6 byl nabízen v provedeních LX a EX, přičemž LX se označoval jako LX-V6 a EX jako EX-V6. Verze EX-V6 měly výbavu podobnou EX-L, přičemž kožená sedadla byla jedinou volbou. Instalace vyššího motoru C27 vyžadovala výrazné úpravy platformy CD, včetně přepracovaného uspořádání motoru, vyšších předních blatníků a jiných kapot než u čtyřválcových verzí; tyto rozdíly jsou však těžko rozeznatelné bez porovnání obou modelů vedle sebe. Obě verze V6 měly dvouproudovou výfukovou soustavu, čtyřstupňový automat, 15palcová litá kola z hliníkové slitiny u EX-V6 a 15palcová ocelová kola s kryty u LX-V6, a mírně upravenou přední masku (která byla později použita u všech modelů Accord 1996–97). Kromě několika nových barevných kombinací exteriéru a interiéru se Accord pro rok 1995 jinak příliš nezměnil.
V roce 1995 prošel Accord obvyklou polovinou životního cyklu faceliftem pro rok 1996. Měl zaoblenější nárazníky, mírně upravenou přední část (původně exkluzivní pro V6 modely z roku 1995) s novými směrovými světly a zadními svítilnami, což vozu dodalo jemnější vzhled. Všechny Hondy nyní splňovaly federální požadavky na diagnostiku motoru OBD II, přičemž všechny tři motory zůstaly stejné. Aby byl Accord konkurenceschopnější na různých mezinárodních trzích, rozhodl se generální ředitel Hondy Nobuhiko Kawamoto pro šestou generaci Accordu pro jednu základní platformu, ale s odlišnými karoseriemi a proporcemi přizpůsobenými místním trhům. V USA zahrnovala nabídka pro rok 1996 speciální edici 25th Anniversary Edition, která byla umístěna mezi modely DX a LX. Byla představena také speciální výbava Special Edition.
Pro modelový rok 1997 Honda uvedla verzi „Special Edition“ Accordu (nezaměňovat s SE). Byla nabízena ve třech barvách: Heather Mist Metallic, San Marino Red a Dark Currant Pearl. Special Edition měla továrně instalovaný bezpečnostní systém s bezklíčovým vstupem, CD přehrávač na jeden disk, boční lišty v barvě karoserie, charakteristická litá kola a střešní okno. Byla nabízena pouze s automatickou převodovkou a měla stejný motor jako LX. Díky vynikajícímu jízdnímu projevu je Accord z roku 1996 považován za jedno z nejlépe ovladatelných japonských středně velkých sedanů vůbec, s bočními přetíženími až 0,89 g.
Na Novém Zélandu byla pátá generace Accordu montována v továrně Hondy v Nelsonu a uvedena na trh v březnu 1994. Nabízela se ve výbavách LXi, EXi a EXi-S. Facelift přišel v prosinci 1995, kdy byly v nejvyšších verzích zavedeny motory VTEC. Výbavy byly LXi, VTi a VTi-S. Šlo o první modely Accord na novozélandském trhu vybavené airbagy – dva v modelu VTi-S a jeden v modelu VTi.
Severoamerické verze coupe a kombi této generace byly exportovány do Evropy s volantem na levé i pravé straně, ale bez možnosti motoru V6.
Tato generace Accordu patří v USA mezi nejčastěji kradená auta, přičemž model z roku 1994 je kraden častěji než ostatní. Mezi oblíbené cíle zlodějů patří také Acura Integra a Honda Civic.
Pátá generace Accordu pro evropský trh byla představena v roce 1993 a nebyla přímo spjata se severoamerickým modelem „CD“. Ve skutečnosti šlo o japonský model Honda Ascot Innova, který vycházel z předchozí čtvrté generace „CB“ Accordu. Výsledkem spolupráce s Rover Group byl také Rover 600. Exteriér navrhl Shigeo Ueno v roce 1990.
V roce 1996 prošel evropský Accord menším faceliftem, který přinesl novou přední část (nové světlomety, nárazník, kapotu a masku) a mírně odlišná zadní světla. Design faceliftovaného Accordu zůstal shodný s Ascot Innova (ačkoliv bez bezrámových dveří, které byly nahrazeny klasickými), a nesl designovou řeč poprvé představenou u páté generace Honda Civic. Styl evropského Accordu se výrazně lišil od severoamerického, který měl konvenčnější sedanovou karoserii, zatímco evropský model měl nízký, fastbackem inspirovaný tvar s bočními okny v zadních sloupcích. Faceliftovaný Accord měl standardně dva airbagy.
Evropský Accord však neměl verzi kombi ani kupé; Honda místo toho dovážela kupé a kombi (Aerodeck) verze severoamerického Accordu.
Dieselová verze Accordu byla vybavena přímovstřikovým dieselovým motorem Rover L-Series, stejným jako v Roveru 600.
V rámci spolupráce s Rover Group vznikl v roce 1993 také Rover 600, nástupce Austin Montego. Sdílel platformu s evropským Accordem, ale kromě předních dveří, spodních zadních dveří a čelního skla měl unikátní design bez bočních oken v zadních sloupcích. Interiér Roveru 600 byl velmi podobný Accordovu, včetně identického designu palubní desky.
