Honda Accord Wagon
Čtvrtá generace modelu Accord, představená na podvozku „CB“, byla odhalena v roce 1989. Ačkoliv byla výrazně větší než její předchůdce, design sedanu byl spíše evoluční, zachovávající nízký profil a obepínající zadní okno, podobně jako u třetí generace Accordu. Poprvé nebyl mezinárodně nabízen třídveřový hatchback.
Šlo o jeden z prvních sériově vyráběných automobilů v USA, který měl v předních světlometech optické reflektory s úplně průhlednými čočkami. Design nesl vlivy vlajkové lodi Honda Legend (v Severní Americe prodávané jako Acura), protože japonské Accords se nyní prodávaly v prodejnách Honda Clio, kde se zároveň prodávaly Legend a Honda Inspire. Rostoucí obliba Accordu na mezinárodním trhu se odrazila v postupně zvětšujících se rozměrech, které nyní téměř přesně odpovídaly první generaci Legend z roku 1986.
Pro tuto čtvrtou generaci Accordu Honda provedla významné technické inovace. Všechny Accords prodávané v Severní Americe měly nově zcela hliníkový 2,2litrový 16ventilový motor s elektronickým vstřikováním paliva, který nahradil předchozí 2,0litrový 12ventilový motor z minulé generace. Dále bylo zajímavé, že všechny Accords s automatickou převodovkou měly elektronicky řízený zadní motorový závěs, který snižoval nízkofrekvenční hluk a vibrace. Tento závěs obsahoval dvě náplní naplněné komory oddělené počítačem řízeným ventilem. Při nízkých otáčkách motoru byla kapalina vedena přes ventil, čímž se tlumily vibrace. Nad 850 ot./min byla kapalina vedena kolem ventilu, což zpevňovalo motorový závěs.
V USA byly z nabídky vyřazeny označení LX-i a SE-i, nahrazené stupni výbavy DX, LX a EX. Kanadské verze Accordu měly mírně odlišné stupně výbavy – LX, EX a EX-R odpovídaly přibližně americkým DX, LX a EX. Japonsky montované EXi Accords prodávané v Austrálii nabízely stejnou technologii řízení všech čtyř kol, která byla volitelně dostupná u amerického Honda Prelude, ale nebyla zahrnuta u novozélandských verzí. Systém řízení všech kol byl také dostupný u japonského příbuzného modelu Accord, nazvaného Honda Ascot FTBi. Americké verze Accord Coupé byly k dispozici ve stejných stupních výbavy DX, LX a EX jako sedan (v Kanadě LX, EX a EX-R).
Motorizace zahrnovala 125koňový (93 kW) čtyřválec ve verzích DX a LX (F22A1), zatímco modely EX pro roky 1990 a 1991 měly výkon 130 koní (97 kW) (F22A4). Tempomat byl z modelu DX sedan odstraněn, klimatizace zůstala jako příplatková výbava u prodejce. LX si ponechal stejné vybavení jako předchozí generace včetně klimatizace, elektrických oken, centrálního zamykání a elektricky ovládaných zrcátek. Modely EX 90-91 získaly 5 koní navíc díky odlišnému designu výfukového svodu, mírně většímu výfuku a dvouvýstupovému tlumiči. Standardem u všech EX byly 15palcová litá kola z hliníkové slitiny s frézovaným povrchem, střešní okno, vylepšené čalounění, zadní stabilizátor a výkonný 4reproduktorový stereo kazetový přehrávač. Některé modely, byť vzácně, byly speciálně objednány s protiblokovacím brzdovým systémem (v té době označovaným jako ALB, dnes ABS). Nově byla standardní manuální převodovka s hydraulickou spojkou ve všech verzích, zatímco nová elektronicky řízená čtyřstupňová automatická převodovka byla volitelná u všech modelů.
Nově byly u prodejců nabízeny příslušenství jako jednokotoučový CD přehrávač do palubní desky nebo šestidisková měnička v zavazadlovém prostoru, ekvalizér, mlhovky, zabezpečovací systém, zadní křídlo, spoiler na víku zavazadlového prostoru, střešní nosič, plná a poloviční ochrana přední části vozu, středový loketní opěrka, deflektory oken, střešní clona, potah na auto a kryt kokpitu.
Kvůli zpřísňujícím se bezpečnostním předpisům NHTSA byly všechny modely Accord 1990 a 1991 prodávané v USA vybaveny motoricky ovládanými ramenními pásy pro přední cestující, aby splnily požadavky na pasivní bezpečnost. Tento poloautomatický systém měl dvě části: motoricky ovládaný ramenní pás a samostatný, manuálně zapínaný pás přes boky. Ramenní pásy se automaticky napínaly kolem rámu dveří a obepínaly řidiče i spolujezdce při zavření předních dveří a uvolňovaly se při jejich otevření. Pásy přes boky však bylo nutné zapnout ručně.
Na začátku roku 1990 Honda představila Accord Wagon, vyráběný v továrně v Marysville v Ohiu. Továrna v Ohiu exportovala verze s pravostranným řízením do Evropy a Japonska, kde se kombi nazývalo „Aerodeck“ (odkaz na dvoudveřový model z let 1985–1989). Všechny kombi prodávané mimo USA měly na sloupku „C“ malý štítek označující výrobu v Ohiu. Evropské a japonské verze nabízely výbavu, která v USA nebyla dostupná, například automatickou klimatizaci, elektricky ovládaná sedadla a další drobnosti. Accord Wagon byl v Severní Americe dostupný od listopadu 1990 pouze ve výbavě LX a EX, v Japonsku jen jako 2.2i. Měl větší přední brzdy kvůli vyšší hmotnosti a na rozdíl od ostatních amerických Accordů byl standardně vybaven airbagem řidiče. Kromě zatahovací roletky v zavazadlovém prostoru a bezklíčového vstupu u modelů EX byla výbava kombi stejná jako u kupé a sedanu.
Honda vrátila do nabídky sedan SE (dříve SE-i) pro rok 1991. Model se vrátil bez tradičního vysoce výkonného audiosystému Bose, ale s AM/FM stereo kazetovým přehrávačem o výkonu 4×20 wattů z výbavy EX, koženým volantem, koženými sedadly a obklady dveří, vstřikovacím motorem s výkonem 140 koní (104 kW), čtyřstupňovou automatickou převodovkou a ABS jako standardem. Poprvé nebyla u SE nabízena manuální převodovka. Byly k dispozici dvě barevné kombinace: Solaris Silver Metallic s interiérem Graphite Black a Brittany Blue Metallic s interiérem Ivory. Na rozdíl od předchozích verzí SE neměl model 1991 unikátní design litých kol, ale používal kola z výbavy EX.
Accord dostal v roce 1991 drobný facelift pro modelový rok 1992. Výbava SE byla opět vyřazena, ale její motor F22A6 s výkonem 140 koní (104 kW) zůstal v nabídce pro EX. Tento motor měl o 15 koní více než DX a LX a o 10 koní více než EX 90-91 díky přepracovanému výfukovému systému. Používal stejný dvouvýstupový tlumič EX-SE, přepracovaný sací trakt, vačkovou hřídel a sací potrubí s IAB klapkami, které se otevírají při 4600 ot./min pro lepší přívod vzduchu ve vysokých otáčkách. Konstrukčně byl podobný motorům Prelude Si a VTEC z let 1992–1996. Pro modelové roky 1992 a 1993 byly motoricky ovládané ramenní pásy nahrazeny standardním airbagem řidiče a klasickým pásem přes rameno a boky pro všechny kromě prostředního zadního pasažéra. ABS s kotoučovými brzdami na všech kolech bylo standardem u EX. Přední a zadní nárazníky dostaly zaoblenější a modernější vzhled. Kupé a sedan měly novou masku chladiče, světlomety, oranžové směrovky, o něco tenčí boční lišty, nové designy kol a poprvé mělo kupé EX jiná kola než sedan EX. Sedany dostaly přepracovaná zkrácená zadní světla s obráceným uspořádáním oranžových směrovek a světel pro couvání. Zadní světla kupé a kombi stále připomínala modely z let 1990–1991. Kupé mělo nové obrácené uspořádání směrovek a couvacích světel, zatímco kombi si ponechalo světla z modelů 90-91. Výbava EX zahrnovala funkci proti krádeži rádia. Loketní opěrka předního sedadla řidiče byla nyní standardem u verzí LX a EX. Některé doplňky u prodejců byly vyřazeny, například střešní nosič, spoiler na víku zavazadlového prostoru a kryt kokpitu. Přibyl zlatý dekorativní paket.
10th Anniversary Edition a návrat SE (1993)
V roce 1993 Honda představila speciální edici 10th Anniversary Edition na oslavu desátého výročí výroby Accordu v USA. Tato edice vycházela z modelu Accord LX sedan, ale měla několik prvků, které v LX chyběly. Patřily sem ABS, kotoučové brzdy na všech kolech, 15palcová šestipaprsková litá kola z EX kupé, boční lišty v barvě karoserie, přední spoiler a standardní automatická převodovka. K dispozici byly tři barvy: Frost White, Granada Black Pearl a Arcadia Green Pearl. Modely 10th Anniversary měly také prémiové čalounění sedadel jako u EX. Frost White a Arcadia Green měly interiér v modré a slonovinové barvě, zatímco Granada Black měla šedý interiér, přičemž Granada Black EX měla interiér slonovinový.
SE se v roce 1993 vrátilo jako sedan i poprvé od roku 1989 SE-i také jako kupé. Sedan SE měl standardně dvojici předních airbagů – první Accord s touto výbavou. Dále byl vybaven 8tlačítkovým 4reproduktorovým audiosystémem Honda-Bose, automatickou převodovkou, koženým čalouněním, nárazníky a bočními lištami v barvě karoserie. Kupé SE mělo tovární zadní křídlo, které se mírně lišilo od již dostupného příslušenství u prodejců. V Kanadě mělo SE vyhřívaná přední sedadla a vyhřívaná zpětná zrcátka. Oba typy měly charakteristická 15palcová litá kola. Všechny sedany SE z let 1990–1991 a 1992–1993 byly vyráběny v Japonsku, zatímco kupé SE bylo produkováno v USA. Sedan 1993 byl dostupný ve dvou barvách: Cashmere Silver Metallic a Geneva Green Pearl, obě s interiérem Ivory. Kupé bylo k dispozici ve dvou barvách: Cashmere Silver Metallic a Atlantis Blue Pearl, opět s interiérem Ivory. Bohužel rok 1993 byl posledním pro SE jako exkluzivní, vysoce vybavený limitovaný model Accordu. Následující generace používaly označení „Special Edition“ místo původního „SE“. Tyto modely byly kombinací Accordu LX s několika prvky výbavy EX podobně jako 10th Anniversary Edition z roku 1993.
Na konci životního cyklu modelu CB Accord byla v Japonsku uvedena „pillared hardtop“ verze nazvaná Honda Ascot Innova, založená na podvozku CB Accordu, ale s odlišnou, mnohem moderněji pojatou karoserií, inspirovanou modelem Honda Prelude z roku 1992.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
