Honda Civic Wagon
V roce 1987 prošel Honda Civic výraznou modernizací pro modelový rok 1988. Podvozek byl radikálně přepracován a Honda jej označila jako „double-wishbone suspension“ na všech čtyřech kolech, rozvor kol se zvětšil na 98,4 palce (250 cm) a karoserie dostala nižší kapotu a více prosklených ploch, což snížilo aerodynamický odpor. Zadní zavěšení je však přesněji popsáno jako víceprvkové zavěšení s tažným ramenem, protože horní rameno má jen jeden úchyt a na hlavním tažném rameni je použita korekce toe.
Základní model čtvrté generace Civic měl motor 1,2 l SOHC s jedním karburátorem, který však nebyl dostupný na japonském a americkém trhu. V Japonsku základní verze dostala motor 1,3 l SOHC s jedním karburátorem, a tak byla označována jako 23L nebo 23U.
Motor 1,5 l SOHC byl dostupný v široké škále verzí – s dvojitým vstřikováním, s jedním nebo dvěma karburátory. Tyto motory byly k dispozici v japonských verzích 25X a 25XT. Japonská sportovní verze Si, která byla zpočátku nejvyšší verzí, měla motor (ZC) D16A8/A9 1,6 l 16V DOHC.
V pozdějších letech, konkrétně koncem roku 1989, se jako nový vrchol nabídky hatchbacku objevil model SiR, vybavený motorem 1,6 l, 160 PS (118 kW; 158 hp) při 7 600 ot./min „B16A“ DOHC VTEC. Tento první motor řady B znamenal zavedení technologie proměnného časování ventilů a elektronické kontroly zdvihu ventilů, známé jako VTEC. Díky dvěma různým profilům vačkových hřídelí – jednomu pro úsporu paliva a druhému pro výkon – nastavily motory VTEC vysokootáčkový standard pro budoucí sportovní verze Honda Civic. Díky nízké hmotnosti, nezávislému zavěšení a silnému motoru si vůz získal celosvětové uznání, získal „Golden Steering Wheel Award“ od německého deníku Bild am Sonntag a v anketě francouzského časopisu l'Automobile za rok 1989 obsadil první místo v kvalitě a spolehlivosti. Evropská verze, označená jako „1.6i-VT“, měla o něco slabší motor B16A1 s červeným polem otáček 8 200 ot./min a výkonem 150 hp (112 kW), přičemž točivý moment 111 lbf·ft (150 N·m) byl stejný jako u japonské verze B16. V Japonsku měly SiR Civicy s automatickou převodovkou také slabší motor.
Kombi, známé v Japonsku jako Civic Shuttle, pokračovalo ve výrobě, ale užitková verze „Shuttle Pro“ byla od modelového roku 1996 nahrazena speciálním užitkovým dodávkovým vozem Honda Partner.
Všechny vozy prodávané v USA měly vstřikování paliva.
V roce 1990 prošel Civic lehkým faceliftem. Změny zahrnovaly nový design předního nárazníku, přední směrová světla už neměla dva šrouby zvenčí, mírně se změnil tvar krytu budíků, zadní světla dostala nový design, boční lišty byly užší a většina amerických Civiců dostala automatické bezpečnostní pásy kvůli změnám federálního zákona o bezpečnosti na silnicích. Sedan a kombi měly elektricky ovládané automatické ramenní pásy, které se při otevření dveří zasouvaly z B-sloupku do poloviny A-sloupku, zatímco hatchback měl standardní ramenní a klínový pás připevněný na dveře, který měl zůstat zapnutý po celou dobu jízdy. Ačkoliv toto řešení splňovalo federální předpisy, bylo nutné dveře otevřít velmi široce, aby se člověk dostal mezi pás a sedadlo. Mnoho majitelů Civiců pásy na dveřích používalo stejně jako pásy na sloupku, tedy zapínali a rozepínali je podle potřeby.
Základní model s nejnižší cenou a nejjednodušší výbavou (vinylová sedadla), základními budíky, výkonem motoru a převodovkou byl dostupný pouze jako hatchback. Motor byl D15B1 16V SOHC s dvojitým vstřikováním přes škrticí klapku, výkonem 70 hp (52,2 kW) díky omezovači na tandemovém ventilu a katalyzátorem integrovaným do výfukového potrubí. Manuální převodovka měla 4 rychlosti s lanovým ovládáním spojky (v Kanadě 5 rychlostí). K dispozici byla také 4stupňová automatická převodovka.
Dostupný jako hatchback, sedan a kombi, tento model měl látková sedadla, volitelný posilovač řízení, zadní stěrač a ostřikovač, hodiny, zrcátko na straně spolujezdce a kryty kol jako volitelné příslušenství. Motory byly D15B2 16V SOHC s mírně vyšším výkonem 92 hp (68,6 kW) díky vylepšenému profilu sacího ventilu a neomezenému tandemovému ventilu. Manuální převodovka byla 5stupňová s lanovým ovládáním spojky, automatická převodovka byla volitelná.
Dostupný pouze jako sedan, tento model měl vyšší úroveň výbavy s otáčkoměrem, elektrickými okny, centrálním zamykáním, elektricky ovládanými zrcátky, hodinami a kryty kol jako standard. Motory byly stejné jako u verze DX, tedy D15B2 16V SOHC, s 5stupňovou manuální převodovkou s lanovým ovládáním spojky. 4stupňová automatická převodovka byla volitelná.
Pouze pro modelové roky 1990 a 1991 byl k dispozici sedan s nejvyšší výbavou Civic LX, který měl motor D16A6 16V SOHC s čtyřbodovým vstřikováním, výkonem 105 hp a točivým momentem 100 ft-lbs. Měl také vylepšené přední brzdy s kotouči o průměru 10,3" oproti 9,5" u modelů STD, DX, LX a SI. Model 1991 měl také rychlejší převod řízení – 3,1 otáčky od dorazu k dorazu oproti 4 u ostatních a předchozích modelů.
Zpočátku chyběl v nabídce hatchback Civic Si, v modelovém roce 1988 byl k dispozici pouze CRX Si. To se však změnilo v roce 1989, kdy byl hatchback Civic Si znovu uveden na trh a motor D16 u všech verzí Si dostal navýšení výkonu o 3 hp (108 hp oproti 105 hp u CR-X Si 1988). Šlo o nejvýkonnější Civic pro americký trh, dostupný pouze jako hatchback. Motor byl D16A6 16ventilový SOHC s čtyřbodovým vstřikováním a výkonem 108 hp (81 kW). Váha vozu byla 2 286 lb (1 037 kg), zrychlení z 0 na 60 mph trvalo 8,1 sekundy a čtvrtmíle zvládl za 16,2 sekundy při 82 mph (132 km/h).
Hlavní standardní výbavou verze Si byly elektricky ovládaná střešní okna, otáčkoměr, zrcátko na straně spolujezdce, nárazníky v barvě karoserie, palubní hodiny, větší výfuk, přední i zadní stabilizátory, 14" ocelová kola s kryty a sportovní sedadla s hlubším tvarováním. Posilovač řízení ani automatická převodovka nebyly k dispozici (kromě Kanady). Mezi volitelné příslušenství patřila klimatizace, mlhová světla a různé hliníkové disky Honda Genuine Accessory. Na jiných trzích byly použity výkonnější motory D16A7 a D16A9 s výkonem 122 hp (91 kW) a 132 hp (98 kW).
Ve srovnání s předchozí generací se Civic Si zlepšil v ovladatelnosti, částečně díky zavěšení double-wishbone na všech kolech a nižšímu aerodynamickému odporu díky štíhlejšímu tvaru karoserie. Stejně jako ostatní verze dostal Civic Si na konci roku 1989 drobný vizuální facelift s upravenými nárazníky a zadními světly.
Rozdíly ve výkonu motorů a možnostech úprav mezi americkými a japonskými modely druhé generace Si vedly k populárnímu trendu výměny motorů, kdy laditelé nahrazovali motor řady D výkonnějším motorem řady B.
Tento model byl dostupný s pohonem předních kol i s pohonem RealTime4WD. Verze RT4WD měly motor MPFI D16A6 spojený buď se 6stupňovou manuální převodovkou (s extra nízkým převodem vlevo od jedničky), nebo 4stupňovou automatickou převodovkou. Verze s pohonem předních kol měly motor DPFI D15B2 spojený s 5stupňovou manuální nebo 4stupňovou automatickou převodovkou. Kombi RT4WD mělo bílé ocelové disky s kryty středů. Tento typ karoserie se vyráběl až do 21. února 1996, kdy jej nahradily modely Honda Orthia a užitkový Honda Partner, prodávaný pouze v Japonsku.
Pro Evropu byl základní model 1,3 l, který nebyl dostupný v USA a Japonsku. Následoval motor 1,4 l SOHC řadový čtyřválec s dvojitým karburátorem, dostupný pouze v letech 1988 a 1989; v roce 1990 pak modely 1.5i GL a GLX.
Evropské verze 1.6i GT a 1.6i-16 (podle země) měly motor DOHC 1,6 l podobný ZC a dosahovaly výkonu 124 hp (D16Z5) nebo 130 hp (D16A9). V Evropě byl model SiR označován jako 1.6i-VT a měl podobný motor B16A1. Tyto vrcholné verze byly vybaveny systémem VTEC.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
