Ford Mustang
Ačkoli byl většinový design Mustangu převzat i pro modelový rok 1983, který přišel na trh na konci roku 1982, došlo u tehdy pět let staré „Fox-platformy“ k několika změnám a vylepšením. Přední část byla přepracována s více zaobleným nárazníkem a mřížkou chladiče ve tvaru písmene V, což vedlo k úpravě otvorů pro světlomety, aby kopírovaly tvar mřížky. Nové širší horizontální zadní světla s vyhrazenými oranžovými směrovými blinkry nahradily původní vertikálně dělené jednotky, které byly podobně stylizované jako u Fordu Fairmont. Ford také v roce 1983 zařadil do nabídky Mustangů kabriolet, a to jako reakci na kabriolety Chrysleru z roku 1982, po devíti letech absence tohoto typu karoserie. Většina kabrioletů byla vybavena novým šestiválcem 3.8 l ve verzi GLX, přesto bylo vyrobeno i 1 001 (993 pro USA, 8 pro Kanadu) verzí 5.0 V8 GT. Mustang GT dostal čtyřkomorový karburátor a nový sací potrubí, což zvýšilo výkon na 175 hp (130 kW). Turbo verzí byl opět čtyřválec 2.3 l, nyní s přímým vstřikováním paliva, který dosahoval 145 hp (108 kW). Šestiválec Essex 3.8 l nahradil předchozí řadový šestiválec 3.3 l, který měl malý zájem a po roce 1982 byl vyřazen.
Pro rok 1984 byly z nabídky vyřazeny verze GL a GLX, zůstaly tak L, LX, GT, Turbo GT a novinka SVO. Ford také oslavil 20. výročí Mustangu speciální edicí G.T.350, která zahrnovala limitovanou sérii 5 260 hatchbacků a kabrioletů v bílé barvě Oxford White s interiérem Canyon Red. Tyto vozy měly červené pruhy GT 350 na prahu a trojramenné emblémy Pony na předních blatnících. Byly dostupné s motory 2.3 Turbo nebo 302 cu in (4.9 l) V8. U motoru 302 V8 byly dvě varianty – čtyřkomorový karburátor nebo nový elektronicky řízený vstřik s výkonem 165 hp (123 kW). Po několika měsících výroby byla k dispozici nová zadní náprava „Quadra Shock“, která nahradila původní „slapper bars“ za horizontálně uložené tlumiče na nápravě. Po roce 1984 byla zrušena volitelná výbava TRX.
Nový Mustang SVO se objevil poprvé v roce 1984 a vyráběl se do roku 1986. Turbo čtyřválec 2.3 l měl zpočátku výkon 175 hp (130 kW) pro rok 1984, uprostřed modelového roku 1985 byl zvýšen na 205 hp (153 kW) a v roce 1986 skončil na 200 hp (149 kW). Mezi odlišnosti SVO vůči ostatním Mustangům patřily čtyřpístkové kotoučové brzdy na všech kolech, specifická 16palcová kola a dvouplošný zadní spoiler. Unikátní přední část měla posunutý nasávací otvor na kapotě pro turbodmychadlo a chladič, přední nárazník bez mřížky s zapuštěnými obdélníkovými světlomety s pevným sklem, zapuštěnými vnitřními parkovacími světly a obepínajícími vnějšími směrovými světly. Původně měly být použity aerodynamické světlomety s výměnnými žárovkami, ale nebyly včas schváleny pro sériovou výrobu. Tyto aerodynamické světlomety se objevily až na modelu SVO z poloviny roku 1985 a předznamenaly světlomety, které se později objevily na Mustangu 1987. Vzhledem k vysoké ceně ve srovnání s obdobně vybaveným V8 GT bylo vyrobeno méně než 10 000 kusů SVO během tří let.
V roce 1985 došlo k přepracování přední části, která dostala nárazník bez mřížky s horizontálním nasávacím otvorem. Mustang GT dostal nové hlavy válců E5AE, upravený čtyřkomorový karburátor Holley, nový a agresivnější vačkový hřídel s válečkovými zdvihátky (pouze u manuálních převodovek), méně omezující výfukové svody a pseudo-duální výfuk, což zvýšilo výkon motoru na konzervativně udávaných 210 hp (157 kW). Šlo o poslední karburátorový osmiválec v Mustangu. V roce 1985 byly z nabídky vyřazeny verze L a Turbo GT, zůstaly tak LX, GT a SVO. Pro rok 1986 Ford představil první osmiválec 302 cu in (4.9 l) s vícebodovým vstřikováním paliva, který měl výkon 200 hp (149 kW; 203 PS). Díky hlavám válců E6SE s vysokým vířením měl raný High Output EFI motor vyšší kompresní poměr a dvojitý výfuk.
V roce 1986 Mustang GT prošel úpravami pohonného ústrojí, kdy byl nahrazen starý spojkový kotouč o průměru 10" novým o průměru 10,5", který se stal standardem pro všechny následující pětilitrové motory v Mustangu. U modelů s osmiválcem byl také nahrazen zadní diferenciál o průměru 7,5" silnějším 8,8", zatímco 7,5" zůstal pouze u verzí s motorem 2.3 l, včetně SVO. U ne-turbo verze 2.3 l s automatickou převodovkou bylo použito centrální vstřikování paliva, které však bylo již v následujícím roce nahrazeno efektivnějším sekvenčním vstřikováním. Rok 1986 byl také rokem zavedení povinného třetího brzdového světla umístěného u hatchbacků na standardním zadním spoileru, u notchbacků ve spodní části zadního okna a u kabrioletů na zadním okraji standardního střešního nosiče.
