Fiat 500
Fiat 500 (italsky „cinquecento“ – „pětsetka“) je automobil vyráběný italskou společností Fiat v letech 1957 až 1975 (poznámka: samotný model Fiat 500 K se vyráběl až do roku 1977).
Představený jako Nuova 500, byl nabízen jako levné a praktické městské auto, které mělo řešit problémy s dopravními zácpami v italských městech. S délkou pouhých 2,97 m (9 ft 9 in) a původním pohonem z malého dvouválcového vzduchem chlazeného motoru o objemu 479 cm³ redefinoval 500 pojem „malé auto“ a patří k prvním skutečným městským vozům.
Aby vyhověl požadavkům poválečného trhu na velmi levná auta, měl Fiat 500 motor vzadu, podobně jako Volkswagen Brouk. Tento koncept tehdy následovalo několik dalších výrobců, kteří s ním měli úspěch, ale pouze Fiat 500 se stal vzorem pro další evropské výrobce. Německá firma Neckar a rakouský Steyr-Puch vyráběly vozy, které byly právně založené na Fiatu 500.
Přes své malé rozměry se 500 ukázal jako mimořádně praktický a oblíbený vůz po celé Evropě. Nabízel se také jako „Giardiniera“ neboli kombi; tato verze měla motor uložený na bok, prodloužený rozvor o 10 cm (4 in), což umožnilo použitelné zadní sedadlo, celoplošné střešní okno a větší brzdy převzaté z Fiatu 600.
Výroba modelu 500 skončila v roce 1975, i když nástupce Fiat 126 byl uveden na trh již o dva roky dříve. Model 126 nikdy v Itálii nezaznamenal takový úspěch jako jeho předchůdce, ale byl (a stále je) velmi populární v zemích bývalého východního bloku, kde je proslulý svou mechanickou odolností a úsporností.
Fiat sám vyráběl šest hlavních modelů 500:
Nuova – (1957–60) – Původní 500, Nuova má menší motor než všechny novější modely, pouhých 479 cm³. Tento model má také střechu skládající se úplně dozadu až k zadní části vozu, podobně jako u Citroënu 2CV, na rozdíl od pozdějších verzí, kde střecha skládá jen do poloviny. Nuova je jedním ze tří modelů s tzv. „suicide doors“ (dveře otevírané proti směru jízdy). Existuje také stylová verze Sport s charakteristickým červeným pruhem.
D – (1960–69) – Nahrazuje původní Nuovu v roce 1960 a vypadá velmi podobně, ale má dvě zásadní změny. Motor je zvětšený na 499 cm³ a střecha se nesklápí tak daleko dozadu jako u Nuovy. Model D má také „suicide doors“.
K nebo Giardiniera – (1960–77) – Nejdéle vyráběná verze, jde o kombi Fiat 500. Motor je uložen pod podlahou zavazadlového prostoru, což vytváří rovnou plochu pro nakládání. Střecha sahá až dozadu, na rozdíl od ostatních modelů stejné doby, kde končí nad předními sedadly. Velmi praktické pro převoz „vysokých“ nákladů! Model K má také „suicide doors“ a je jediným modelem, který si tuto konstrukci dveří udržel až do 70. let.
F nebo Berlina – (1965–72) – Model F překrývá dvě období výroby 500, tedy D a L. Proto bývá často zaměňován. V letech 1965 až 1969 nesl stejné označení jako D a odlišit je lze pouze podle dveří – D má „suicide doors“, F nikoliv. V letech 1969 až 1972 se F prodával vedle modelu Luxo jako levnější „základní“ verze. Mechanicky jsou F a L velmi podobné, hlavní rozdíly jsou v náraznících (L má navíc chromovaný nárazník) a interiéru (F má téměř stejný interiér jako původní model z roku 1957, zatímco L nabízí modernější vzhled).
L nebo Lusso – (1968–72) – Předposlední model, hlavní změnou je výrazně modernizovaný interiér, který přinesl Fiatu 500 větší komfort a styl pro novou generaci.
R – (1972–75) – Poslední verze Fiatu 500, model R, byl pravděpodobně nejlepším. Měl větší motor o objemu 594 cm³, což mu dodalo rozumnější výkon. Byl také pohodlnější a lépe vybavený než kdy dřív. Bohužel šlo jen o přechodný model před uvedením Fiatu 126, a jakmile nový vůz přišel na trh, prodeje starého Fiatu 500 R rychle klesly. Model R se vyráběl ještě dva roky vedle 126, ale nakonec Fiat učinil jediné rozumné rozhodnutí – definitivně ukončit výrobu Fiatu 500 R.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
