Chevrolet Camaro
Čtvrtá generace Chevrolet Camaro byla vyráběna v letech 1993 až 2002, přičemž posledních 30 vozů bylo neoficiálně prodáno ještě v roce 2003. Představen byl na modernizované platformě F-body. Zachoval si charakteristické rysy od první generace z roku 1967: dvoudveřovou karoserii, uspořádání sedadel 2+2, dostupnost jako kupé (s volitelnou střechou T-top) nebo kabriolet, pohon zadních kol a výběr z řadových šestiválců a osmiválců s vačkovým hřídelem v bloku. Modelový rok 1998 prošel modernizací exteriéru i motorů. Čtvrtá generace Camaro vydržela až do roku 2002, kdy General Motors ukončilo výrobu kvůli klesajícím prodejům, úpadku trhu sportovních kupé a nadměrné kapacitě výrobních závodů.
Rok 1993 znamenal debut čtvrté generace Camaro, jehož výroba pokračovala až do roku 2003. Výroba byla přesunuta z továrny GM ve Van Nuys v Kalifornii do Sainte-Thérèse v Quebecu v Kanadě. Nový design využíval pro střechu, páté dveře, dveře a spoiler materiál Sheet Moulding Compound (SMC) z nasekaného skelného vlákna a polyesterové pryskyřice. Byly vylepšeny přední i zadní zavěšení. Základní Camara poháněl 3,4litrový řadový šestiválec s výkonem 160 hp (119 kW). Verze Z28 měla pod kapotou osmiválec 350 LT1 s výkonem 275 hp (205 kW) a točivým momentem 325 lb·ft (441 N·m), který byl před rokem zaveden v Corvette, a k němu byla jako volitelná nabízena šestistupňová manuální převodovka Borg-Warner, pokud byl objednán motor V8. Camaro bylo prvním vozem, který tuto převodovku použil. V roce 1993 bylo Camaro Z28 vybráno jako oficiální pace car pro závod Indianapolis 500. Speciální edice „pace car“ za 995 dolarů našla 633 zákazníků a nesla označení „Indy 500“ na černobílém laku s barevnými linkami a bílými litými koly.
V roce 1994 došlo k několika změnám. Automatická převodovka 4L60 byla nahrazena spolehlivější a lépe zpracovanou verzí 4L60E s elektronickým řízením, která se používala také v tehdejších modelech Chevrolet trucků a Tahoe. Palubní počítač byl upraven tak, aby kromě motoru řídil i automatickou převodovku.
V roce 1993 počítač fungoval na principu Speed Density, který měřil otáčky motoru (RPM) a zatížení (MAP v kPa) pro výpočet průtoku vzduchu a podle toho upravoval dávkování paliva pomocí tabulky VE. Snímač teploty nasávaného vzduchu (IAT) zohledňoval změny hustoty vzduchu s teplotou. V roce 1994 však došlo ke změně logiky na systém Mass Air Flow (MAF). Ten využívá snímač hmotnostního průtoku vzduchu umístěný před škrticí klapkou, který měří proud vzduchu pomocí zahřátého drátku, jehož teplo je odváděno proudícím vzduchem. Tento pokles tepla se převádí na napěťový signál, který počítač přepočítá na hmotnostní průtok vzduchu. Počítač pak podle senzorů motoru upravuje správné dávkování paliva. To byl jeden z hlavních rozdílů mezi modely z roku 1993 a 1994 a novějšími F-body vozy (a také mezi Corvette 92-93 a 94-96). Dalším výrazným rozdílem bylo programování počítače: v roce 1993 používal výměnný čip Memcal, který obsahoval program vozu, zatímco od roku 1994 byl čip nepřístupný, ale přepisovatelný přes diagnostický konektor ALDL pod palubní deskou na straně řidiče. Tento systém je považován za uživatelsky přívětivější a jednodušší pro ladění.
Grafika budíků byla změněna ze žluté na bílou. V přístrojové desce se objevilo místo s nápisem ASR off. GM plánovalo zavést ASR (Acceleration Slip Regulation, u Pontiacu známé jako „TCS“) už v roce 1994, ale do výroby se dostalo až v roce 1995. Přední brzdy u modelu Z28 byly přepracovány. Chlazení ventilátorů se změnilo z paralelního na sériové zapojení – při nízkých otáčkách běžely oba ventilátory na 6 V, při vysokých na 12 V. Camaro Z28 s motorem V8 LT1 zrychlovalo z 0 na 60 mph za 5,7 sekundy a čtvrt míle projelo za 14,2 sekundy.
V roce 1995 byly základní Camara v Kalifornii vybaveny novým motorem 3800 Series II kvůli emisním normám, zatímco jinde se prodávaly s 3,4litrovým šestiválcem. To byl poslední rok dostupnosti motoru 3.4 L V6. U motorů LT1 byl aktualizován často problematický distributor Opti-spark, který nyní obsahoval větrací otvor pro odvod vlhkosti. Změnil se také pohon vačkového hřídele pro distributor, takže „rané“ a „pozdní“ modely nebyly vzájemně zaměnitelné. Roku 1995 byla poprvé nabízena možnost lakování bočních prahů a zrcátek. Na LT1 Camarech byla k dispozici trakční kontrola jako volitelná výbava, zatímco u základních modelů byla standardní. U modelů Z28 se střecha, kliky dveří a zrcátka, které byly dříve pouze černé, mohly nově lakovat v barvě karoserie.
Rok 1996 přinesl drobné mechanické úpravy a mírné zvýšení výkonu díky novému motorovému řízení kompatibilnímu s OBD II. Všechny základní modely měly nyní motor 3800 Series II s výkonem 200 bhp. Osmiválce stále používaly 5,7litrový motor LT1. Dvojice katalyzátorů vyžadovaných normou OBD-II snížila odpor výfuku a mírně zvýšila výkon na 285 hp (213 kW) a 325 lb·ft (441 N·m). V nabídce se vrátily dva paketové balíčky: RS (poslední v roce 1992), vzhledová úprava pro šestiválce, a SS (poslední v roce 1972), výkonnostní a vzhledový paket pro osmiválce. SS byly nejvýkonnějšími továrními Camary té doby a měly funkční nasávací otvor na kapotě a nové pětiramenné 17palcové disky (43 cm x 23 cm). Nové kolo a pneumatiky na SS zlepšily jízdní vlastnosti a brzdění oproti Z28. Kabriolety Super Sport měly 16palcová kola ve stylu ZR1. Pro šestiválce byl k dispozici paket Y87 s diferenciálem s omezeným prokluzem Auburn, lepšími pneumatikami, dvojitými koncovkami výfuku, čtyřpístkovými kotoučovými brzdami na všech kolech, sportovnějším převodem řízení a agresivnějším převodem diferenciálu u automatických převodovek. Volitelná byla čtyřstupňová automatická převodovka nebo pětistupňová (V6) či šestistupňová (V8) manuální převodovka.
Pro modelový rok 1997 dostalo Camaro nový interiér a tříbarevná zadní světla, která byla standardem na všech modelech až do roku 2002. Nabídka zahrnovala „30th Anniversary Edition“ s unikátními oranžovými pruhy na bílé základní barvě, dostupnou pouze u modelů Z28 a SS. Tuto edici lze identifikovat podle kódu RPO Z4C na štítku výbavy. Celkem bylo vyrobeno 979 kusů 30th Anniversary SS Camaro v roce 1997. Dalších 108 vozů této edice upravila společnost SLP, která do nich instalovala 330 hp (246 kW) verzi motoru LT4 (108 kusů celkem, z toho 100 pro USA, 6 pro Kanadu a 2 prototypy). SS s motorem LT4 byly nejrychlejšími továrně vyráběnými Camary a zároveň nejdražšími, s cenou přes 38 000 USD. Nová pětiramenná 16palcová kola byla standardem pro Z28 (SS kupé mělo 17" kola ve stylu ZR1) a nabízela se v leštěném, chromovaném nebo bílém provedení na modelech 30th Anniversary, nahrazující předchozí deseti-ramenný design.
V roce 1998 prošlo Camaro úpravou přední části karoserie, která nahradila čtveřici čtvercových zapuštěných světlometů. Motor LT1 byl nahrazen zcela novým 5,7litrovým (346 ci) LS1, který debutoval v Corvette C5 v roce 1997. Nový motor měl hliníkový blok s litinovými vložkami, což snížilo hmotnost o přibližně 43 kg oproti litinovému bloku LT1. Rok 1998 byl jediným rokem, kdy F-body s motorem LS1 mělo skutečný ukazatel teploty chladicí kapaliny. Došlo k drobným změnám v podvozku a zvětšení brzd. Výkon motoru LS1 byl pro tento rok stanoven na 305 hp. Celková produkce v roce 1998 činila 48 495 vozů. Tento rok byl také prvním, kdy byl model SS skutečně vyráběn v továrně po dvaceti letech.
V roce 1999 došlo jen k několika změnám. Přibyly nové barvy, například „Hugger Orange“. Palivové nádrže byly nově plastové s kapacitou 16,8 galonů místo 15,5 galonových kovových. Ventilové kryty motoru LS1 přešly na středový šroub. Trakční kontrola byla nově dostupná i u šestiválcových modelů. Do přístrojové desky přibyla kontrolka výměny oleje, protože GM zavedlo rané systémy sledování životnosti oleje. Ukazatel teploty chladicí kapaliny byl nahrazen falešným budíkem. Pro modely Z28 a SS byl přidán diferenciál Torsen. Rok 1999 byl posledním rokem, kdy byla nabízena výkonnostní volba RPO 1LE, která zahrnovala továrně instalované dvojitě nastavitelné tlumiče Koni, tužší pružiny, větší přední a zadní stabilizátory a tužší silentbloky zavěšení.
Rok 2000 přinesl převážně kosmetické změny. Jako volitelná barva byla přidána Monterey Maroon Metallic, podobná dříve dostupné Medium Patriot Red. SS však v této barvě nebylo k dispozici. GM také změnilo název barvy „black“ na „ebony“. Dříve měly všechny osmiválcové vozy černá zrcátka, od roku 2000 byla zrcátka na všech vozech lakována v barvě karoserie. Nový čtyřramenný volant, známý z jiných modelů GM té doby, nahradil dvouramenný volant z roku 1993. Nová byla také desetiramenná 16palcová kola, přičemž starší pětiramenná zůstala jako volba. Základní modely měly 15palcová ocelová kola s pokličkami. Motory 3,8L V6 a 5,7L LS1 V8 zůstaly beze změn.
Rok 2001 byl s 29 009 vyrobenými kusy nejméně produkčním rokem Camara, částečně kvůli dřívějšímu ukončení výroby kvůli přípravě 35th Anniversary edice. Modely Z28 a SS dostaly sací potrubí z motoru LS6, který se používal v páté generaci Corvette Z06 v letech 2001 až 2004. Tato změna přinesla také upravený profil vačkového hřídele a odstranění systému recirkulace výfukových plynů (EGR). GM zavedlo nový pomocný válec spojky, který byl lepší než předchozí konstrukce, a manuální modely měly spojku LS6. Výkon byl zvýšen na 310 hp (231 kW) u Z28 a 325 hp (242 kW) u SS, který navíc dostal chladič posilovače řízení. SLP vrátilo model RS, který zahrnoval rally pruhy, sériový systém nasávání studeného vzduchu a výfuk z modelu Z28 (používán u jejich úprav SS).
Poslední čtvrtá generace Camaro byla vyrobena 27. srpna 2002. Celková produkce za rok 2002 činila 42 098 vozů.
Továrna v Boisbriandu v provincii Quebec nedaleko Montrealu – jediná továrna GM v Kanadě – byla následně uzavřena.
Výkonnostní divize GM představila na akci Woodward Dream Cruise 2002 show car Z28 jako rozloučení s 35letou historií Camara. Vůz připomínal závodní speciály týmu Penske-Sunoco z 60. a 70. let v sérii TransAm.
GM také na konci roku 2003 připravilo plán na vytvoření duchovního nástupce Buicku GNX s označením Oldsmobile (kódové jméno „Slave“) založeného na tehdy již ukončených modelech Camaro SS a Pontiac Trans Am WS6, ale plán byl zrušen kvůli blížícímu se uzavření divize Oldsmobile. Byl postaven pouze jeden prototyp Oldsmobile Slave; šlo o tajný prototyp, který byl zcela zničen. Majitel vozu Slave zůstává neznámý. Pod kapotou byl atmosférický motor LS1 V8 zvětšený na 8,0 l (488 cu in), který dosahoval výkonu 540 hp (547 PS; 403 kW) při 5100 ot./min a točivého momentu 600 lb·ft (813 N·m) při 2600 ot./min, což překonávalo výkon mnoha tehdejších supersportů, jako byly Ferrari F50 nebo Lamborghini Gallardo. Žádné údaje o zrychlení, maximální rychlosti či dojezdu nebyly zveřejněny.
