Chevrolet Camaro Coupe
Čtvrtá generace Chevrolet Camaro byla vyráběna v letech 1993 až 2002; posledních 30 kusů bylo neoficiálně prodáno ještě v roce 2003. Představena byla na modernizované platformě F-body. Zachovala si charakteristické rysy od první generace z roku 1967: dvoudveřovou karoserii, uspořádání sedadel 2+2, dostupnost jako kupé (s volitelnou střechou T-top) nebo kabriolet, pohon zadních kol a výběr mezi řadovými V6 a V8 motory s vačkovým hřídelem v bloku. Rok 1998 přinesl osvěžení modelu s úpravami exteriéru i motorů. Čtvrtá generace Camaro vydržela až do modelového roku 2002, kdy General Motors ukončilo výrobu kvůli pomalému odbytu, úpadku trhu se sportovními kupé a nadměrné kapacitě výrobních závodů.
Rok 1993 znamenal debut čtvrté generace Camaro a výroba pokračovala až do roku 2003. Výroba byla přesunuta z montážního závodu GM ve Van Nuys v Kalifornii do Sainte-Thérèse v Quebecu v Kanadě. Nový design využíval pro střechu, páté dveře, dveře a spoiler materiál sheet moulding compound (SMC) z nasekaného skelného vlákna a polyesterové pryskyřice. Byly vylepšeny přední i zadní zavěšení. Základní Camara poháněl 3,4l řadový V6 s výkonem 160 hp (119 kW). Verze Z28 měla pod kapotou 350 LT1 V8 motor, rovněž s vačkovým hřídelem, o výkonu 275 hp (205 kW) a točivém momentu 325 lb·ft (441 N·m), který byl představen o rok dříve v Corvette. K motoru V8 byla volitelně nabízena šestistupňová manuální převodovka Borg-Warner, kterou Camaro jako první vůz vůbec používalo. V roce 1993 bylo Camaro Z28 vybráno jako oficiální pace car pro závod Indianapolis 500. Speciální edice "pace car" za 995 dolarů našla 633 zákazníků a nesla označení "Indy 500" na černobílém laku s barevnými linkami a bílými litými koly.
V roce 1994 došlo k několika změnám. Automatická převodovka 4L60 byla nahrazena spolehlivější a lépe zpracovanou verzí 4L60E s elektronickým řízením, která se používala i v tehdejších modelech Chevrolet trucků a Tahoe. Palubní počítač tak začal řídit nejen motor, ale i automatickou převodovku. V roce 1993 počítač pracoval na principu Speed Density, kdy měřil otáčky motoru (RPM) a zatížení (MAP v kPa) pro výpočet průtoku vzduchu a podle tabulky VE určoval správné dávkování paliva. Snímač teploty nasávaného vzduchu (IAT) zohledňoval změny hustoty vzduchu s teplotou. V roce 1994 však došlo ke změně logiky na systém Mass Air Flow, který využívá snímač hmotnostního průtoku vzduchu umístěný před škrticí klapkou. Ten měří proud vzduchu pomocí zahřátého drátku, jehož teplo je odváděno proudícím vzduchem, což se převádí na elektrický signál pro PCM, který pak podle něj upravuje dávkování paliva. To byla jedna z hlavních odlišností mezi modely 93 a 94+ (a také mezi Corvette 92-93 a 94-96) a dělá z modelu 93 unikát. Další výrazný rozdíl spočívá v programování počítače: v roce 1993 se používal vyjímatelný čip Memcal s programem, zatímco od roku 1994 je čip nepřenosný, ale přepisovatelný přes diagnostický konektor ALDL pod palubní deskou na straně řidiče, což je uživatelsky přívětivější řešení.
Grafika budíků na palubní desce se změnila z žluté na bílou. V přístrojovém štítu se také objevil údaj ASR off. GM plánovalo zavést ASR (Acceleration Slip Regulation, u Pontiacu známé jako TCS) už v roce 1994, ale do výroby se dostalo až v roce 1995. Přední brzdy u modelu Z28 byly upraveny. Chlazení ventilátorů se během roku změnilo z paralelního na sériové zapojení – při nízké rychlosti běžely oba ventilátory na 6 V, při vysoké na 12 V. Camaro Z28 s motorem V8 LT1 zrychlovalo z 0 na 60 mph za 5,7 sekundy a čtvrt míle zvládalo za 14,2 sekundy.
V roce 1995 byly základní Camara v Kalifornii vybaveny novým motorem 3800 Series II kvůli emisním normám, zatímco základní modely prodávané jinde si ponechaly 3,4l (207 cu in) motor. To byl zároveň poslední rok, kdy byl tento 3,4l V6 motor k dispozici. U motorů LT1 byl aktualizován často problematický distributor Opti-spark, který nyní obsahoval větrací otvor pro odvod vlhkosti. Změněn byl také pohon vačkového hřídele pro distributor, takže „rané“ a „pozdní“ modely vaček a distributorů nejsou vzájemně zaměnitelné. V roce 1995 byla poprvé nabízena možnost lakovaných bočních prahů a zrcátek. Na LT1 Camarach byla volitelně dostupná kontrola trakce, zatímco u základních modelů byla standardní. Střecha, kliky dveří a zrcátka u Z28, které byly dříve pouze černé, mohly být nově lakovány v barvě karoserie.
Rok 1996 přinesl drobné mechanické úpravy a mírné zvýšení výkonu díky novému motorovému řízení splňujícímu normu OBD II. Všechny základní modely nyní měly motor 3800 Series II s výkonem 200 bhp. V8 modely stále používaly 5,7l LT1 motor. Dvojice katalyzátorů vyžadovaných OBD-II snížila odpor výfuku a mírně zvýšila výkon na 285 hp (213 kW) a 325 lb·ft (441 N·m). Vrací se dvě volitelné výbavové balíčky: RS (poslední v roce 1992), vzhledová úprava pro V6 modely, a SS (poslední v roce 1972), výkonnostní a vzhledový paket pro vozy s V8. SS byly nejvýkonnějšími sériovými Camary té doby a měly funkční nasávací otvor na kapotě a nové pětiramenné 17" (43 cm) x 9" (23 cm) disky. Nová kola a pneumatiky na SS zlepšily jízdní vlastnosti a brzdění oproti Z28. Kabriolety Super Sport měly 16" kola ve stylu ZR1. Pro V6 model byl k dispozici balíček Y87 s diferenciálem s omezeným prokluzem Auburn, lepšími pneumatikami, dvojitými koncovkami výfuku, čtyřpístkovými kotoučovými brzdami na všech kolech, sportovnějším převodem řízení a agresivnějším převodem diferenciálu u automatických převodovek. K dispozici byla čtyřstupňová automatická nebo pětistupňová manuální převodovka (V6) či šestistupňová manuální (V8).
Pro modelový rok 1997 dostalo Camaro nový interiér a tříbarevná zadní světla, která byla standardem na všech modelech až do roku 2002. Nabízelo se ve speciální edici „30th Anniversary Edition“ s unikátními oranžovými pruhy na bílé základní barvě, dostupné pouze pro modely Z28 a SS. Tuto edici lze identifikovat podle kódu RPO Z4C na štítku výbavy. Celkem bylo v roce 1997 vyrobeno 979 kusů 30th Anniversary SS Camar. Dalších 108 vozů této edice upravila společnost SLP, která do nich instalovala 330 hp (246 kW) verzi motoru LT4 (celkem bylo vyrobeno 108 LT4 vozů, z toho 100 pro USA, 6 pro Kanadu a 2 prototypy). SS vozy měly kód RPO R7T. LT4 byl nejrychlejším sériově vyráběným Camaro a zároveň nejdražším, s cenou přes 38 000 USD. Nová pětiramenná 16" kola byla standardem na Z28 (SS kupé měly 17" kola ve stylu ZR1) a nabízela se v leštěném, chromovaném nebo bílém provedení u 30th Anniversary modelů, nahrazující předchozí desetiramenný design.
V roce 1998 prošlo Camaro výraznou modernizací a dostalo nový přední nárazník, který nahradil čtveřici čtvercových zapuštěných světlometů. Místo motoru LT1 byl použit zcela nový 5,7l (346 ci) LS1, představený v Corvette C5 v roce 1997. Nový motor měl hliníkový blok s litinovými vložkami, což snížilo hmotnost o cca 43 kg oproti litinovému bloku LT1. Rok 1998 byl jediným rokem, kdy F-body s motorem LS1 mělo skutečný ukazatel teploty chladicí kapaliny. Došlo k drobným úpravám podvozku a zvětšení brzd. Výkon LS1 byl pro tento rok stanoven na 305 hp. Celková výroba v roce 1998 činila 48 495 kusů. Byl to první rok po dvaceti letech, kdy byl SS skutečně vyráběn přímo v továrně.
V roce 1999 došlo jen k několika změnám. Přibyly nové barvy, například „Hugger Orange“. Palivové nádrže byly nově plastové s kapacitou 16,8 galonů místo 15,5 galonových kovových. Ventilové kryty LS1 přešly na středové šroubování. Kontrola trakce byla nově dostupná i u modelů s V6. Do přístrojové desky přibyla kontrolka výměny oleje, protože GM zavedlo své rané systémy monitorování životnosti oleje. Ukazatele teploty chladicí kapaliny byly nahrazeny nefunkčními imitacemi. Pro modely Z28 a SS byl přidán diferenciál Torsen. Rok 1999 byl posledním rokem, kdy byla nabízena výkonnostní volba RPO 1LE, která zahrnovala továrně instalované dvojitě nastavitelné tlumiče Koni, tužší pružiny, větší přední a zadní stabilizátory a tužší silentbloky podvozku.
Rok 2000 přinesl převážně kosmetické změny. Jako volitelná barva byla přidána Monterey Maroon Metallic, podobná dříve dostupné Medium Patriot Red. SS však v této barvě nebylo k dispozici. GM také přejmenovalo barvu „black“ na „ebony“. Dříve měly všechny vozy s V8 černě lakovaná boční zrcátka, od roku 2000 jsou zrcátka na všech vozech lakována v barvě karoserie. Nový čtyřramenný volant, používaný i v dalších modelech GM té doby, nahradil dvouramenný volant z roku 1993. Nově byla nabízena 10ramenná 16" kola, přičemž starší pětiramenná zůstala jako volba. Základní modely měly 15" ocelová kola s pokličkami. Motory 3,8l (231 ci) V6 a 5,7l (346 ci) LS1 V8 zůstaly beze změn.
Rok 2001 byl nejméně produkčním rokem Camara s 29 009 vyrobenými kusy, částečně kvůli dřívějšímu ukončení výroby pro přípravu 35th Anniversary edice. Modely Z28 a SS dostaly sací potrubí z motoru LS6, který se používal v páté generaci Corvette Z06 v letech 2001–2004. Tato změna přinesla také upravený profil vačky a odstranění systému recirkulace výfukových plynů (EGR). GM zavedlo nový hlavní válec spojky lepší konstrukce a manuální modely dostaly spojku LS6. Výkon byl zvýšen na 310 hp (231 kW) u Z28 a 325 hp (242 kW) u SS, který navíc dostal chladič posilovače řízení. SLP znovu uvedlo model RS, který zahrnoval rally pruhy, sériový systém nasávání studeného vzduchu a výfuk z modelu Z28 (převzatý z jejich úprav SS).
Poslední čtvrtá generace Camaro byla vyrobena 27. srpna 2002. Celková výroba za rok 2002 činila 42 098 kusů.
Závod Boisbriand v provincii Quebec nedaleko Montrealu – jediný závod GM v Kanadě – byl následně uzavřen.
Výkonnostní divize GM představila na akci Woodward Dream Cruise 2002 show car Z28 jako rozloučení s 35letou historií Camara. Vůz napodoboval závodní speciály Penske-Sunoco z 60. a 70. let, které startovaly v TransAm sérii.
GM také na konci roku 2003 připravilo plán na vytvoření duchovního nástupce Buicku GNX s označením Oldsmobile (kódově „Slave“), který měl vycházet z tehdy již ukončené výroby Camaro SS a Pontiac Trans Am WS6. Plán byl však zrušen kvůli blížícímu se ukončení divize Oldsmobile. Byl postaven pouze jeden prototyp Oldsmobile Slave; šlo o tajný prototyp, který byl zcela zničen. Majitel tohoto vozu zůstává neznámý. Pod kapotou byl atmosférický motor LS1 V8 zvětšený na 8,0 l (488 cu in), který dosahoval výkonu 540 hp (547 PS; 403 kW) při 5100 ot./min a točivého momentu 600 lb·ft (813 N·m) při 2600 ot./min, což překonávalo výkon mnoha tehdejších supersportů, jako byly Ferrari F50 nebo Lamborghini Gallardo. Údaje o zrychlení, maximální rychlosti ani dojezdu nebyly zveřejněny.
