Cadillac Eldorado
Pro rok 1979 byl představen nový, štíhlejší Eldorado, který poprvé sdílel podvozek s modely Buick Riviera a Oldsmobile Toronado. Menší a úspornější motory V8 o objemu 350 a 368 in³ (5,7 a 6,0 l) nahradily předchozí 500 a 425 in³ (8,2 a 7,0 l) agregáty. Jako volitelná možnost byl k dispozici i dieselový motor 350.
V roce 1980 byl benzinový motor 350 nahrazen verzí 368, kromě Kalifornie, kde se používal Oldsmobile 350. V modelech Seville a Eldorado z roku 1980 (které sdílely rám) měly motory 368 systém DEFI (později známý jako vstřikování do škrticí klapky, když byl použit u dalších motorů GM), zatímco ve větších zadokolkách Cadillac byl motor vybaven pouze čtyřkomorovým karburátorem Quadrajet. Bylo zavedeno nezávislé zavěšení zadních kol, které pomohlo zachovat prostor pro zadní sedadla i zavazadlový prostor v menší karoserii. Nejvýraznějším designovým prvkem byla výrazná notchback silueta střechy. Model Eldorado Biarritz oživil koncept nerezové střechy z prvního Broughamu. Eldorado mělo bezrámová okna dveří a zadní boční okénka se vrátila v podobě, jakou měla před rokem 1971, tedy bez masivního sloupku „B“. Automobily však nebyly pravými hardtopy, protože zadní boční okénka byla pevná. Prodeje dosáhly nového rekordu 67 436 kusů.
V roce 1981 Cadillac nabízel variantu motoru 368 s proměnným počtem válců V8-6-4, která byla navržena tak, aby při nižší potřebě výkonu deaktivovala některé válce a pomáhala tak splnit vládní normy spotřeby paliva GM („CAFE“). Šlo o verzi s menším vrtáním motoru 472 z roku 1968, která sdílela zdvih s tímto motorem i s motorem 425 z let 1977–1979. Samotný motor byl velmi odolný a spolehlivý, ale jeho složitá elektronika byla zdrojem stížností zákazníků.
Rok 1981 byl také prvním, kdy byla k dispozici elektronická „digitální“ přístrojová deska jako volitelná výbava. Kromě digitální elektronické klimatizace, která byla standardem u všech Eldorad, bylo možné nahradit standardní analogový rychloměr a palivoměr digitálními displeji s funkcemi zobrazujícími zbývající množství paliva v galonech a přibližující dojezd.
Další motor byl představen v roce 1982. Čtyřlitrový HT-4100 byl domácí konstrukcí, která spojovala litinové hlavy s hliníkovým blokem. Některé motory HT-4100 byly v rámci záruky vyměněny.
Od roku 1982 do roku 1985 Cadillac nabízel model Eldorado Touring Coupe s pevnější konstrukcí podvozku, lehkými koly, pneumatikami bez bílých boků, minimem vnějších ozdob a omezenou paletou barev. Tyto vozy byly prezentovány jako „řidičské“ a měly sportovní sedadla a středovou konzolu.
V roce 1984 Cadillac také představil kabriolet Eldorado Biarritz. Byl o 200 liber (91 kg) těžší a měl stejný interiér jako ostatní verze Biarritz. Modelový rok 1985 byl posledním rokem výroby kabrioletu Eldorado s karoserií přestavěnou firmou ASC, Inc. Celkové prodeje dosáhly rekordních 77 806 kusů, což představovalo asi 26 % všech prodaných vozů Cadillac.
Před oficiálními kabriolety Eldorado z let 1984 a 1985, které Cadillac nabízel, bylo několik vozů Eldorado z let 1979–1983 přestavěno na kabriolety nezávislými karosářskými firmami, například American Sunroof Corporation, Custom Coach (Lima, Ohio – tato firma přestavěla několik vozů Eldorado z let 1977 a 1978 na kabriolety) a Hess & Eisenhardt. Tyto karosářské firmy také přestavovaly modely Oldsmobile Toronado a Buick Riviera na otevřené verze.
Na konci modelového roku 1985 byla představena volitelná výbava „Commemorative Edition“ na počest posledního roku výroby této generace Eldorado. Exkluzivní prvky zahrnovaly zlaté nápisy a emblémy na zadních světlech, specifické odznaky na bočních panelech, středové kryty kol se zlatým pozadím a odznak „Commemorative Edition“ na krytu klaksonu volantu. Součástí balíčku byla kožená výbava (k dispozici v tmavě modré nebo bílé, případně dvoubarevná kombinace tmavě modré a bílé), tmavě modrá palubní deska a koberce. Exteriér byl nabízen v barvách Cotillion White nebo Commodore Blue.
