BMW 507 (1956)

BMW 507

BMW 507 byl roadster vyráběný firmou BMW v letech 1956 až 1959. Mnozí jej považují za jeden z nejkrásnějších automobilů, jaké kdy byly vyrobeny.

BMW 507 bylo nápadem dovozce vozů BMW Maxe Hoffmana, který v roce 1954 přesvědčil vedení BMW, aby vyrobilo roadsterovou verzi BMW 502, jež by mohla konkurovat sportovním vozům Jaguar a Mercedes-Benz. Hoffman prosazoval jako designéra hraběte Albrechta von Goertze, který navrhl i soudobé BMW 503, oproti stávajícím návrhům Ernsta Loofa, jehož skici Hoffman považoval za komerčně neživotaschopné. Goertz byl firmou BMW najat v listopadu 1954. Inženýr BMW Fritz Friedler byl pověřen návrhem mechanické části s využitím stávajících komponentů, kdekoliv to bylo možné.

Vůz 507 měl premiéru na frankfurtském autosalonu v září 1955. Výroba byla zahájena v listopadu 1956. Max Hoffman zamýšlel, aby se 507 prodávalo zhruba za 5 000 amerických dolarů, což by podle něj umožnilo výrobní sérii 5 000 kusů ročně. Místo toho vysoké výrobní náklady vyhnaly cenu v Německu na 26 500 DM, čímž se cena v USA vyšplhala nejprve na 9 000 dolarů a nakonec na 10 500 dolarů.

Vůz 507 měl oživit sportovní image BMW, místo toho však přivedl BMW na pokraj bankrotu – ztráty firmy za rok 1959 činily 15 milionů DM. Společnost na každém vyrobeném kusu 507 prodělávala a výroba byla počátkem roku 1959 ukončena. Vyrobeno bylo pouze 252 kusů plus dva prototypy. Naštěstí pro firmu pomohl k jejímu zotavení příliv kapitálu od Herberta Quandta a uvedení nových, levnějších modelů (BMW 700, Isetta a nakonec „nová třída" 1500).

Prototyp 507 zůstává mezníkovým modelem pro svou atraktivní stylistiku, která přilákala i některé slavné zákazníky. Americká ikona Elvis Presley, tehdy sloužící u americké armády v Německu, byl nejvýznamnějším kupcem vozu 507; v roce 1959 koupil bílý exemplář za 3 500 amerických dolarů, což bylo v té době jmění. Přivezl jej s sebou zpět do USA, ale v roce 1963 jej daroval jako dárek jedné ze svých nejslavnějších filmových partnerek, švýcarské herečce Ursule Andress. Ta si jej ponechala asi 20 let a v roce 1997 byl vůz prodán v aukci za 350 000 amerických dolarů, což je nejvyšší částka, jaké kdy bylo při prodeji modelu 507 dosaženo. Dalším slavným majitelem byl John Surtees, kterému 507 daroval MV Agusta (stále jej vlastní). Předpokládá se, že 80 % vozů 507 dodnes existuje, což je důkazem přitažlivosti vozu, a modely v dobrém stavu nebo plně zrenovované dosahují v aukcích cen mezi 275 000 a 300 000 dolary.

Stylistika 507 později ovlivnila BMW Z8 a BMW Z3.

Vůz 507 sdílel rám s modelem 503, zkrácený z 2835 mm (111,6") na 2479 mm (97,6"). Celková délka činila 4835 mm (172,6") a celková výška byla nízkých 1257 mm (49,5"). Pohotovostní hmotnost byla zhruba 1 485 kg (2 835 lb). Karoserie byla ručně tvarována z hliníku a žádné dva exempláře nebyly úplně stejné.

Přední zavěšení tvořila paralelní dvojitá lichoběžníková ramena s torzními pružinami a stabilizátorem. Zadní zavěšení mělo tuhou nápravu, rovněž odpruženou torzními tyčemi, vedenou Panhardovou tyčí a centrálním příčným ramenem ve tvaru A pro řízení sil při akceleraci a brzdění. Brzdy byly bubnové Alfin o průměru 284,5 mm (11,2"), přičemž posilovač brzd byl volitelný. Pozdější verze 507 měly přední kotoučové brzdy.

Motorem byl hliníkový BMW OHV V-8 s objemem 3,2 l (195,8 in³) s rozvodem OHV ovládaným vahadly. Měl dva dvoukomorové karburátory Solex Zenith 32NDIX. Měl výkon 150 hp (111,9 kW) DIN, s volitelnými 160 hp (119,4 kW). Byl spojen s čtyřstupňovou manuální převodovkou s různými volitelnými poměry zadní nápravy. Dokázal zrychlit z 0 na 60 mph (0–96 km/h) zhruba za 10 sekund, s maximální rychlostí kolem 125 mph (200 km/h) v závislosti na převodech.

Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License. Využívá materiál z Wikipedie.