Saab 95 Aero Sedan
Saab 9-5 je vůz vyšší střední třídy vyráběný švédskou automobilkou Saab.
První generace modelu 9-5 byla představena v roce 1997 jako náhrada za Saab 9000 pro modelový rok 1998. V té době znamenal tento vůz výrazný krok vpřed pro Saab. V USA byl 9-5 uveden na jaře 1998 pro modelový rok 1999.
První generace 9-5 byla poháněna řadovými čtyřválci B205 a B235 od Saabu, a od roku 2002 v Evropě také dieselovým motorem Opel Ecotec X22DTH 2.2 (Saab D223L), který byl v roce 2006 nahrazen dieselovým čtyřválcem Fiat 1.9 JTD 16V. Turboverze motoru GM 54°, označovaná Saabe jako B308, měla unikátní asymetrický nízkotlaký turbodmychadlo a byla dostupná v letech 1999 až 2003. Tento motor byl nabízen pouze s automatickou převodovkou a vozy s tímto motorem lze poznat podle dvojitých koncovek výfuku. V6 byla dostupná pouze u verzí Arc, SE a Griffin. V roce 2004 byl motor V6 nahrazen čtyřválcem s vysokotlakým turbem o výkonu 220 hp (160 kW). Do roku 2006 tento motor dosahoval výkonu 260 hp (190 kW) i v modelech bez označení Aero nebo sportovní výbavy (americké modely).
Modely 9-5 s motory B205 a B235 měly vysokou míru poruch motoru kvůli usazování olejového kalu. Tento problém se týkal především vozů z let 1999–2003. Saab vylepšil systém odvětrávání klikové skříně (PCV) u modelů od roku 2004 a vyžadoval používání plně syntetického oleje, čímž problém prakticky eliminoval. Navíc Saab vytvořil sady na úpravu starších vozů z let 1999–2003, protože tyto vozy nelze snadno přizpůsobit novému systému z roku 2004 a pozdějších. Stoupající počet stížností majitelů 9-5 donutil GM nabídnout osmiletou záruku na motor u čtyřválcových modelů pro původní majitele, pokud prokážou, že dodržovali intervaly výměny oleje podle výrobce. Saab doporučuje jako preventivní opatření používat plně syntetický nebo syntetický směsný olej.
Model 9-5 byl vybaven automatickou převodovkou Aisin AW se čtyřmi stupni od roku 1997 do 2001. Později byla čtyřstupňová automatická převodovka nahrazena novou pětistupňovou jednotkou Aisin AW. Pětistupňová manuální převodovka byla standardem u základních modelů i u verze Aero. Šestistupňová manuální převodovka nikdy u první generace 9-5 nabízena nebyla.
V roce 2005 byla na evropském trhu představena aktualizovaná verze dvoulitrového přeplňovaného čtyřválce spolu s modelem 9-5 pro rok 2006. Motor byl prodáván jako 2.0T BioPower, optimalizovaný pro provoz na E85, s výkonem 132 kW (180 hp) při 5500 ot./min. Od roku 2007 se prodávala také verze 2.3T BioPower. Tento motor byl uveden i na australském trhu.
Existuje koncept Saab 9-5 E100 založený na turbomotoru 2.0.
Koncept/prototyp Saab BioPower Hybrid vychází z modelu Saab 9-5 E100 a je vybaven třemi dalšími elektromotory.
V duchu dlouhodobé tradice Saabu nabízet špičkové bezpečnostní prvky představil 9-5 aktivní opěrky hlavy (SAHR), které se při nárazu zezadu posunou nahoru a dopředu, aby zabránily šlehání krční páteře. Tento prvek získal ocenění za technologii a bezpečnost v Austrálii, Dánsku a Velké Británii. Saab 9-5 byl také jedním z prvních vozů s rozsáhlou ochranou proti bočním nárazům. V předních sedadlech byly instalovány boční airbagy pro trup i hlavu, a to i u nejstarších modelů 9-5, což v 90. letech nabízelo jen málo vozů. Základní konstrukce zahrnovala robustní bezpečnostní klec pro cestující, deformovatelné zóny vpředu i vzadu, zesílené sloupky dveří a sloupky karoserie, stejně jako tzv. „Pendulum B-Pillar“, který kombinoval vysokopevnostní nízkolegovanou ocel v úrovni hrudníku a hlavy s tvarovaným plechem na podlaze, navrženým tak, aby nárazové síly směřoval dolů k podlaze. Tento design byl potvrzený organizací Insurance Institute for Highway Safety (IIHS) jako účinný při ochraně cestujících při bočních nárazech, a to i bez použití závěsných nebo zadních bočních airbagů. Od roku 2002 bylo ESP (elektronická stabilizace) standardní výbavou.
Dalším specifickým prvkem Saabu byl „Night Panel“, který umožňoval zhasnout osvětlení přístrojové desky kromě nezbytných údajů, aby řidič nebyl při noční jízdě rušen. Po aktivaci tlačítka Night Panel (umístěného vedle rádia a kontrolních světel) se přístrojové budíky ztlumí kromě rychloměru, který svítí od 0 do 87 mph, dokud tato rychlost není překročena. Jakmile některý ukazatel vyžaduje pozornost řidiče (například potřeba doplnit palivo nebo přehřátí motoru), rozsvítí se.
V USA byla od roku 2001 v některých verzích 9-5 standardně dostupná služba OnStar.
Výkonný model 9-5 Aero (dříve někdy označovaný jako HOT Aero) byl poprvé uveden v roce 2000 s motorem 2.3T B235R. Motor B235R v 9-5 Aero poskytoval obrovský točivý moment a zrychlením překonával Porsche 911 Turbo stejné éry v rozmezí 40–90 mph. Zpočátku byl motor označován jako 230 PS, ale Saab později přiznal, že tento údaj byl spíše konzervativní; manuální verze měly výkon 250 hp a vyšší točivý moment, než bylo uváděno. Tento vlajkový model měl dlouhý seznam standardní výbavy, sportovně naladěný podvozek a boční ochranné lišty karoserie. V roce 2002 byl standardem motor 2.3 turbo s výkonem 253 PS (186 kW; 250 hp), který poskytoval více točivého momentu nad 4500 ot./min. Všechny modely Aero z let 2002–2005 měly stejnou konstrukci motoru a řídicí systém, přičemž modely 2002–2005 měly jen mírně přeprogramovanou řídicí jednotku z výroby. Výkonná verze 9-5 v závěrečné podobě dosahuje výkonu 263 PS (193 kW; 259 hp) a točivého momentu 350 N·m (260 lb·ft), resp. 370 N·m (270 lb·ft) s 20sekundovou funkcí overboost dostupnou u manuálně řazených verzí. Od modelového roku 2006 až do konce výroby byl motor B235R o výkonu 260 PS (191 kW; 256 hp) standardem u 9-5 v provedení 2.3T i Aero. V roce 2006 bylo pouze jedno označení, 2.3T, a výbava běžně dostupná u Aero byla dostupná jako „Sport Package“. Od roku 2007 se na víku zavazadlového prostoru objevilo označení Aero, které odlišovalo od běžných 2.3T modelů. Navíc téměř všechny standardní prvky Aero byly standardem i u 2.3T, s výjimkou sportovně naladěného podvozku, dvoubarevného koženého čalounění, „výročních“ kol a interiérových dekorů z broušeného hliníku, které byly standardem pouze u Aero a nebyly dostupné u 2.3T.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
