Saab Sonett I
Saab Sonett je označení série automobilů značky Saab. Obecně platí, že mechanické části modelů Sonett byly sdíleny s odpovídajícími rodinnými vozy stejného období. Sonett I byl původně nazýván „Saab 94“. Sonett II a III nesly označení „Saab 97“. V 50. letech navrhl Rolf Mellde, že by Saab měl vyrobit malý počet otevřených dvoumístných sportovních vozů, protože závodní pravidla neumožňovala Saabu dostatečně upravovat jejich vozy, aby byly konkurenceschopné. Rolf Mellde vůz navrhl sám a v naprosté tajnosti ho postavil ve stodole v Åsaka nedaleko Trollhättanu. O projektu vědělo jen velmi málo lidí, kteří na něm pracovali ve svém volném čase. Celkové náklady projektu činily 75 000 švédských korun. Název „Sonett“ pochází z Melldova švédského výkřiku „Så nätt den är“ (Jak je hezký), nikoli z pojmenování sonetu jako básnického útvaru. Název byl původně navržen jak pro Saab 92, tak pro Saab 93.
Dne 16. března 1956 byl na autosalonu v Stockholmu představen Saab Sonett Super Sport, známý také jako Saab 94 (později Sonett I). Vyrobeno bylo pouze 6 kusů, původní vůz měl ručně zhotovenou karoserii, ostatní byly vyrobeny z laminátu (Glassfiber Reinforced Polyester – GRP, tedy „sklolaminát“) podle vzoru originálu. Poháněl ho tříválcový dvoutaktní motor o objemu 748 cm³ s výkonem 57,5 hp (43 kW). Design karoserie byl na svou dobu pokrokový a vycházel z konstrukce z hliníkových boxů. Závodní pravidla se však změnila a protože Saab nyní mohl závodit s upravenými sériovými vozy, bylo vyrobeno jen šest kusů. V září 1996 překonal vůz číslo 1 švédský rychlostní rekord pro auta do 750 cm³ rychlostí 159,4 km/h.
V 60. letech navrhl Björn Karlström, že by Saab měl vyvinout nový dvoumístný sportovní vůz s dvoutaktním motorem, tentokrát však kupé, nikoli kabriolet. Vyvinuty byly dva prototypy: Saab MFI13 od Malmö Flygindustri a Saab Catherina od Sixtena Sasona. Pro výrobu byl vybrán MFI13. V roce 1966 byl po úpravách uveden do výroby v ASJ v Arlöv jako „Saab 97“ – v tomto roce bylo vyrobeno pouze 28 kusů, v roce 1967 dalších 230. Karoserie byla z laminátu připevněná k ocelovému podvozku a spodní konstrukci. Byla osazena ochrannou rámovou konstrukcí (roll-bar). Celá přední část karoserie se otevírala dopředu, což umožňovalo snadný přístup k motoru, převodovce a přednímu zavěšení. Přístup do zadního prostoru byl přes malý poklop ve skoro svislé zadní stěně. Motor byl tříválcový dvoutaktní s výkonem 60 hp (45 kW). Sonett II zrychloval z 0 na 100 km/h za 12,5 sekundy a dosahoval maximální rychlosti 150 km/h.
Když Saab začal používat motor Ford Taunus V4 ve svých dalších modelech, chtěl ho nasadit i do Sonettu II. Vůz byl přepracován a přejmenován na Sonett V4, poháněl ho 1500cm³ Ford V4. Novou kapotu navrhl Gunnar A. Sjögren, která měla „výstupek“ nutný pro umístění většího motoru. Výstupek byl mírně posunut doprava, aby nebránil výhledu řidiče. Motor měl výkon 65 hp (48 kW) a Sonett V4 zrychloval z 0 na 100 km/h za 12,5 sekundy, maximální rychlost byla 160 km/h.
Celkem bylo vyrobeno pouze 1868 vozů Sonett II a V4.
Zajímavostí je, že místní prodejna Saab v Československu byla otevřena v roce 1962 a provozoval ji závodní jezdec Zdeněk Treybal. Kromě prodeje Saab 96 se mu podařilo prodat i dva vozy Sonett V4. Jeden závodníkovi v Praze, druhý v roce 1968 automobilce AZNP v Mladé Boleslavi. AZNP použil Sonett jako základ prototypu Škoda Auto nazvaného Škoda 1100 GT. Z boku a zezadu je téměř identický se Sonettem, přední část je však inspirována Ferrari Dino.
V 70. letech začal design Sonettu působit zastarale. V USA automobilová média kritizovala jeho vzhled, ale chválila jízdní vlastnosti. Pro nový model, nazvaný Sonett III, Saab oslovil Sergia Coggiolu. Bylo důležité, aby střední část vozu zůstala nezměněná, ale Coggiola to ignoroval a navrhl výrazně širší vůz. Jeho návrh byl upraven Gunnarem A. Sjögrenem, aby odpovídal střední části. Zadní otevírací sklo se stalo víkem zavazadlového prostoru, což zlepšilo přístup. Přístup k motoru byl přes malý matně černý panel na vrchu přední části. Pro rozsáhlejší zásahy bylo nutné celou přední část odšroubovat a sundat. Coggiolovo jméno se na novém voze neobjevilo, pravděpodobně proto, že jeho návrh byl výrazně upraven. Na přání amerického trhu měl Sonett III řadicí páku na podlaze místo sloupku řízení, jako u předchozích modelů. Volitelně byla nabízena klimatizace instalovaná v servisu, rovněž na přání USA.
V typicky „saabovském“ stylu se výklopná světla ovládala ručně pomocí pák. V roce 1973 dostal vůz samoopravitelné nárazníky Saab.
Sonett III měl v čísle podvozku označení „97“ a používal stejný motor Ford V4 jako dříve, s objemem 1500 cm³ v letech 1970 a 1971 a později 1700 cm³ kvůli novým emisním normám v USA. Oba motory měly výkon 65 hp (48 kW). Sonett III zrychloval z 0 na 100 km/h za 13 sekund a díky „delšímu“ převodu diferenciálu dosahoval maximální rychlosti 165 km/h. Součinitel aerodynamického odporu byl 0,31.
Výroba skončila v roce 1974 kvůli zpřísnění emisních předpisů v USA. Celkem bylo vyrobeno 10 219 vozů Saab 97 (Sonett II a III).
