Mercedes-Benz 600 SEL W140
Modelová řada 140 třídy S, představená v roce 1991, byla v mnoha ohledech velkým úspěchem. Kritika v Německu před třiceti lety ohledně jejích vnějších rozměrů už dávno zapadla a s odstupem času se ukázalo, že mnoho dnešních vozů není menších ani lehčích. Například při pohledu na zákazníky Mercedes-Benz v USA nebo Asii je zřejmé, jak odlišně jsou vozy přijímány na různých trzích: v roce 1991 byli zákazníci na zmíněných trzích touto třídou S nadšeni. Tento Mercedes-Benz zaujal svým designem, řadou inovací a nadstandardním prostorem i komfortem jízdy.
Jako charakteristický znak byla u této třídy S reinterpretována maska chladiče, přičemž si zachovala tradiční tvar, podobně jako u modelové řady 129 SL. Poprvé byla obrys „integrovaného chladiče“ – s výrazně užším chromovaným rámem – organicky začleněn do kapoty. Hvězda Mercedesu už nebyla umístěna na masce chladiče, ale posunuta mírně dozadu na kapotu.
Jízda byla opět výrazně pohodlnější než u předchůdce z řady 126. Kromě mnoha dalších parametrů to znamenalo zejména výrazné snížení hluku pneumatik a vibrací v prostoru pro cestující. Poprvé v sériovém osobním voze byly použity izolační skla, která prakticky zabránila zamlžování oken a zároveň výrazně přispěla k odhlučnění a tepelné izolaci. Modelová řada 140 byla průkopníkem ekologické výroby automobilů, protože všechny plastové díly jsou recyklovatelné a jasně označené. Stejně jako od uvedení prodloužené verze 300 SE (modelová řada W 112) v roce 1963 a u všech následujících generací třídy S byla i řada 140 nabízena ve variantě s prodlouženým rozvorem, což přinášelo exkluzivní výhody zejména v prostoru pro nohy vzadu.
600 SE a 600 SEL s dvanáctiválcem
V roce 1991 znamenal vrchol výkonu dvanáctiválcový motor: nový motor M 120 o objemu 6,0 litru V12 byl prvním sériově vyráběným dvanáctiválcem v osobním voze Mercedes-Benz. Dosahoval výkonu 300 kW (408 hp) a točivého momentu 580 newtonmetrů. Stejně jako jeho dva osmiválcové protějšky s objemem 4,2 litru (210 kW/286 hp) a 5,0 litru (240 kW/320 hp), stejně jako šestiválec o objemu 3,2 litru (170 kW/231 hp), disponoval čtyřventilovou technologií a nastavitelnými sacími vačkami. Od října 1992 doplnily nabídku ještě dvě dostupnější a úspornější varianty: 300 SE 2.8 (142 kW/193 hp) a 300 SD Turbodiesel (110 kW/150 hp). Model 300 SD (od roku 1993 známý jako S 350 Turbodiesel) poháněl šestiválec o objemu 3,5 litru s turbodmychadlem výfuku. Šlo o první dieselovou třídu S dostupnou nejen v USA, ale i v Evropě. Motor a řízení pohonného ústrojí byly zcela novým vývojem, přičemž inovací bylo, že všechny řídicí moduly komunikovaly přes společný datový kanál. V březnu 1994 Mercedes-Benz představil facelift třídy S na autosalonu v Ženevě.
Tato generace třídy S přinesla také průlomové bezpečnostní inovace v automobilovém inženýrství: Elektronický stabilizační program (ESP®), který se od roku 1995 stal standardní výbavou u modelů s dvanáctiválcem a volitelně byl dostupný u osmiválců – od následujícího roku byl systém k dispozici i u šestiválců. Další aktivní bezpečnostní novinkou, která měla světovou premiéru společně s ESP, byl systém Brake Assist System (BAS), který byl od prosince 1996 standardem u všech vozů řad 129 a 140. BAS dokáže rozpoznat nouzové brzdné manévry a v případě potřeby během ještě kratší doby než dříve zajistit maximální brzdný tlak. Díky tomu se výrazně zkracuje brzdná dráha vozidla.
Modelová řada 140 Mercedes-Benz třídy S se vyráběla až do září 1998. Celkem bylo vyrobeno 406 532 sedanů, z nichž 28 101 mělo dieselový motor.
