Lancia Delta 1.6 HF Turbo
Lancia Delta byl úspěšný vůz prodávaný značkou Lancia v letech 1979 až 1994, jehož design vytvořil Giorgetto Giugiaro. Ve Švédsku jej prodávala společnost Saab Automobile pod názvem Saab 600. Saab také pomáhal s logistikou, díky čemuž byl Delta lépe přizpůsoben chladnějším klimatickým podmínkám a méně náchylný k rezivění než ostatní Lancie. Mezi jeho hlavní konkurenty patřily Volkswagen Golf, Vauxhall Astra/Opel Kadett a Ford Escort. Několik let po svém uvedení byl Delta jedním z nejmoderněji designovaných vozů své třídy v Evropě.
Zatímco většina modelů Delta byla běžnými kompaktními rodinnými vozy, nejznámější byla verze Delta HF Integrale, čtyřkolka s výkonným přeplňovaným motorem. Vylepšená verze HF dominovala v Mistrovství světa v rally, kde získala celkem 46 vítězství a šestkrát za sebou od roku 1987 do 1992 vyhrála Pohár konstruktérů, což je rekord.
Lancia Delta S4, ač nese stejné jméno a vzhled, byla závodním vozem kategorie „Group B“ navrženým speciálně pro rally a zcela odlišným od sériového Delta co do konstrukce i výkonu.
Delta byla zvolena Vozem roku 1980.
V roce 1985 utrpěl svět rally velkou ránu, když FISA zrušila plány na skupinu Group S a zároveň zrušila Group B. Rozhodlo se, že vozy Group B jsou příliš rychlé a tedy příliš nebezpečné. Ukázalo se, že Lancia byla jedním z předvídavějších výrobců, protože už měla v přípravě sériový vůz HF 4X4, využívající zkušenosti z vývoje závodního vozu S4.
Jako nástupce modelu Delta HF turbo a vlajková loď řady Delta (kromě S4) musel HF 4WD hodně naplnit očekávání. „HF Turbo i.e.“ nebyl žádný slaboch a jeho jízdní vlastnosti byly chvályhodné i na vůz s pohonem předních kol.
Řada Delta byla v Británii představena v roce 1980 a zůstala prakticky beze změn až do roku 1986, kdy došlo k drobným úpravám karoserie a motorů; navíc byla přidána verze s pohonem všech kol. Jednou z charakteristik HF 4WD je nenápadné provedení karoserie.
Od verze „Turbo i.e.“ jej odlišuje jen systém čtyř světlometů, mlhovky v předním spoileru, nenápadné označení 4WD na zadních dveřích, malé boční prahy a dva zvýšené nasávací otvory na kapotě. Jinak je tedy téměř k nerozeznání od 1600cm³ HF Turbo i.e.
S výkonem 165 bhp je nejlepší přenášet sílu na silnici pomocí pohonu všech čtyř kol, nikoli jen předních. U modelu Delta HF 4X4 Lancia nevsadila na jednoduchý systém, ale zvolila řešení s vestavěným vektorováním točivého momentu, které zajišťuje, že výkon je vždy přenášen na kola s největší přilnavostí, čímž se maximalizuje efektivita využití dostupného výkonu a točivého momentu.
Srdcem systému jsou tři diferenciály. Pohon předních kol je veden přes volně plovoucí diferenciál; pohon zadních kol zajišťuje epicyklický centrální diferenciál řízený viskózní spojkou Ferguson s rozdělením točivého momentu 56/44 mezi přední a zadní nápravu. Skutečnou inovací u sériových vozů je však diferenciál mezi zadními koly.
Torsen (torque sensing) zadní diferenciál je podobný tomu, jaký používají vozy McLaren ve Formuli 1. Kombinace těchto diferenciálů vytváří automatický systém pohonu všech kol, který nevyžaduje žádný zásah řidiče a přitom zajišťuje maximální možnou trakci v každé situaci.
Torsen je skutečně „inteligentní“ diferenciál, který rozděluje točivý moment mezi obě kola podle dostupné přilnavosti, aniž by se kdy zcela zablokoval; maximální zablokování je 70 %.
Standardní diferenciály jsou buď volně plovoucí, nebo samočinně uzamykatelné. Volně plovoucí umožňují rozdílné otáčky kol v zatáčkách, ale vždy dodávají stejný točivý moment oběma kolům. V takovém případě však hrozí, že kolo s menším zatížením (například ve svahu) nebo s horší přilnavostí ztratí trakci. Naopak samočinně uzamykatelné diferenciály zajistí, že obě kola se otáčejí stejnou rychlostí, ale omezují volné rozdílné otáčení v zatáčkách, což zhoršuje ovladatelnost a stabilitu.
Základní uspořádání podvozku 4WD zůstává stejné jako u ostatních verzí Delta s pohonem dvou kol: nezávislé zavěšení typu MacPherson s dvojitými tlumiči a vinutými pružinami, přičemž vzpěry a pružiny jsou mírně posunuté od středu.
Některé drobné změny se však týkají upevnění zavěšení k karoserii, které je nyní lépe odhlučněno díky pružným pryžovým spojkám. Byly také zavedeny progresivní dorazy při odskoku, upraveny tlumící charakteristiky, přední i zadní sbíhavost a úhel mezi pružinami a tlumiči. Řízení si ponechalo převodku s ozubenou tyčí jako u ostatních verzí Delta, ale zde je posilované. Námaha při řízení byla dále snížena použitím kuličkových ložisek místo válečkových. Citlivost řízení byla zvýšena také úpravou úhlu náběhu řízení.
V roce 1993 byl představen nástupce Delta, tzv. Delta Nuova, založený na platformě Fiat Tipo. Tento model se v Británii neprodával, nejen proto, že nebyl k dispozici s pravostranným řízením (přestože Delta Integrale se tam prodávala i s levostranným řízením), ale také proto, že značka v této zemi ztratila oblibu kvůli problémům s korozí starších Lancii. Lancia nakonec v roce 1994 opustila britský trh i další trhy s pravostranným řízením.
Delta Nuova byla zaměřena na zákazníky hledající větší komfort. Po akvizici Alfa Romeo společností Fiat v roce 1990 nebylo potřeba vyrábět sportovní vozy pod dvěma různými značkami. Delta Nuova nabízela výkon až 187 DIN-bhp (139 kW), ale bez pohonu všech kol.
I dnes lze v Itálii potkat staré vozy HF upravené pro rally s výkonem od 300 do 500 hp (224 až 373 kW).
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
