Honda Prelude Si
Honda Prelude byl kupé s předním pohonem a řadovým čtyřválcovým motorem, vyráběný společností Honda v letech 1978 až 2001. Prošel pěti generacemi, ale byl ukončen po uvedení Honda Integra čtvrté generace v Japonsku na konci roku 2001, a to z důvodu klesajících prodejů a popularity.
Přímým konkurentem Prelude byl Toyota Celica – také kupé s řadovým čtyřválcem, zavedené několik let před Preludem. V průběhu 80. let jej v soutěži vyzyval Nissan Silvia, Isuzu Impulse, Mitsubishi FTO, Mitsubishi Cordia (pozdější Eclipse) a Mazda MX-6.
První generace Prelude byla vydána v roce 1978 a stala se třetím hlavním modelem v moderní sestavě Hondy, připojujíc se ke Civic a Accord. Stylistika vozu kombinovala tehdy aktuální Civic a Accord. Prelude byl vybaven čtyřválcovým motorem SOHC CVCC o objemu 1 751 cm³, který produkoval 72 k a točivý moment 94 lb-ft při pětistupňové manuální převodovce, a 68 k s dvoustupňovým automatem nazvaným Hondamatic.
Druhá generace Prelude byla vydána v roce 1983 a byla zpočátku dostupná s karburátorový motorem o objemu 1,8 litru s 12 ventily, produkujícím 100 k, přičemž v roce 1985 bylo zavedeno vstřikování paliva – u modelů „Si". V Japonsku, Asii a Evropě byl dostupný se dvoulitrovým motorem DOHC PGM-FI s 16 ventily, ačkoli tento motor nebyl v Evropě uveden až do roku 1986. Druhá generace Prelude byla první, která disponovala výsuvnými světlomety; to umožnilo aerodynamičtější přední část snižující odpor vzduchu. Otevírání světlometů však – zejména při vyšších rychlostech – produkovalo větší odpor vzduchu.
Když byl uveden dvoulitrový šestnáctiventilovový motor DOHC, kapota byla mírně upravena, protože větší motor se nevešel pod standardní kapotu. Evropská verze rovněž zaznamenala drobné úpravy zadních světel a revidované přední a zadní nárazníky, nyní v barvě karoserie. Díky poměrně nízké hmotnosti vozu (1 025 kg) a vysokému výkonu (šestnáctiventilovový motor produkoval 137 k) byl vůz překvapivě svižný – vlastnost, pro níž většina Preludů ve srovnání s konkurencí nebyla proslulá, až do příchodu motorů VTEC.
Třetí generace Prelude byla podobná druhé generaci, ovšem získala čtyřkolové řízení u některých modelů, jakož i karburátorový motor SOHC 2,0 l, volitelný motor DOHC EFI B20A, nebo mírně větší B21A1 v letech 1990 a 1991.
Systém čtyřkolového řízení třetí generace Prelude byl sám o sobě mimořádným inženýrským výtvorem. K roku 2006 jde o jediný systém čtyřkolového řízení na sériovém vozidle, který je ve svém designu zcela mechanický; to znamená, že mezi volantem a zadními koly existuje vždy přímé mechanické spojení. Prelude vybavené čtyřkolným řízením bylo tak intuitivní na řízení, na rozdíl od většiny ostatních systémů čtyřkolového řízení, u nichž byla zadní kola ovládána nepřímo počítačem.
Třetí generace Prelude rovněž disponovala některými novými exteriérovými designy hodnými zmínky. Linie kapoty byla navržena jako nejnižší linie kapoty každého vozu s předním pohonem na světě, což umožňovalo lepší výhled dopředu. Odpor vzduchu se pohyboval na úrovni vysokorychlostní stability.
Dalším jedinečným konstrukčním prvkem třetí generace Prelude bylo použití vysoko pevnostního kovu v 6 střešních sloupcích. Střešní sloupky byly tak štíhlé, že celkový výhled byl úžasně dobrý pro 326°. Někteří tento Prelude nazývají „baby NSX" díky některým společným designovým prvkům obou vozů, jako je výborný výhled dopředu prostřednictvím nízké linie kapoty, podobnost předního dílu a atributy podvozku (skvělá ovladatelnost s plynnou jízdou).
V roce 1987 publikoval Road & Track souhrn testu, který ukázal, že Honda Prelude 2.0Si 4WS z roku 1988 předstihla v testování slalomu každý tehdejší vůz, včetně všech Lamborghini, Ferrari a Porsche. Projela slalomem rychlostí 65,5 mph (105,4 km/h), což bylo tehdy úžasné. Pro srovnání – Corvette roku 1988 projela stejnou tratí rychlostí 64,9 mph (104,5 km/h).
Prelude byl vozem roku 1987 podle časopisu Wheels.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License. Využívá materiál z Wikipedie.
