Pro modelový rok 1978 byla představena druhá generace Ford Bronco; aby lépe konkurovala Chevroletu K5 Blazer, Dodge Ramcharger a Jeepu Cherokee, vstoupil Bronco do segmentu plnohodnotných SUV. Místo samostatného podvozku byl Bronco přímo odvozen od Ford F-Series a stal se zkrácenou verzí F-100 4x4. Původně plánovaný na rok 1974, byl druhý Bronco (vývojově označovaný jako „Project Shorthorn“) kvůli obavám o spotřebu paliva po ropné krizi v roce 1973 odložen až na rok 1978; do prodeje se dostal téměř současně s dokončováním vývoje jeho nástupce pro rok 1980.
V kontrastu s tehdejším trendem zmenšování amerických aut výrazně narostl – přibyl rozvor o 12 palců, délka se zvětšila asi o 28 palců, šířka o 11 palců a výška o 4 palce; podle konfigurace pohonu se hmotnost Ford Bronco zvýšila oproti předchůdci o 1 100 až 1 600 liber.
Druhá generace Ford Bronco znamenala sjednocení designu s Ford F-Series a zachovala odnímatelnou pevnou střechu u třídveřového kombi, nyní však z laminátu pouze nad zadními sedadly (nikoli celokovovou střechu přes celou délku), což vydrželo až do ukončení výroby v roce 1996. Přestože se vyráběla jen dva roky, druhá generace Bronco byla úspěšná a poprvé překonala v prodejích Blazer a Ramcharger; poptávka byla tak silná, že zákazníci čekali měsíce na dodání vozu od dealerů.
Druhá generace Ford Bronco je postavena na podvozku Ford F-100 pickupu (šestá generace 1973–1979). S rozvorem 104 palců, tedy o 12 palců delším než u předchozího Bronca, je asi o stopu kratší než nejkratší F-100. Bronco bylo stále vybaveno výhradně pohonem všech kol; standardem byl částečný pohon s převodovkou New Process 205 s ozubenými koly, s možností trvalého pohonu a převodovkou New Process 203 s řetězovým převodem.
Přední náprava druhé generace Bronco je s vinutými pružinami Dana 44, zadní náprava Ford 9-inch s listovými pružinami (podobně jako u pozdější první generace Bronco). První i druhá generace mají nepřímočnou přední nápravu (pevná přední náprava). Od třetí generace má Bronco nezávislé zavěšení předních kol s dvojitým ramenem Ford/Dana.
Druhá generace nabízela dva osmiválce: 5,8l 351M a 6,6l 400. Výkonově byly téměř shodné, ale 400 měl vyšší točivý moment než 351M. Motor 460 V8 byl vyhrazen pouze pro zadokolky F-Series a v Broncu se nenabízel.
V roce 1979 Ford přidal emisní kontroly u motorů lehkých užitkových vozů; Bronco tak dostalo katalyzátor (a další vybavení) u obou motorových verzí.
Druhá generace Ford Bronco nahradila různé karosářské varianty první generace a nabízela se výhradně jako třídveřové kombi s odnímatelnou pevnou střechou vzadu. Při vývoji pod názvem Project Shorthorn bylo jedním z hlavních požadavků Fordu použít karoserii F-100 s minimálními úpravami. Stejně jako u podvozku, i karoserie druhé generace Bronco vychází z řady F-Series, sdílí dveře, přední část střechy, plechy a interiér.
Zachovávajíc kombi karoserii předchůdce, designéři přešli od celokovové pevné střechy (jako u předchozího Bronca a Jeepu CJ-7) k odnímatelné střeše za B-sloupky. Tento koncept navrhl Dick Nesbitt a umožnil větší shodu s F-100 (sdílení dveří a horního tvaru střechy); pozornost byla věnována minimalizaci netěsností kolem těsnění střechy (problém, který měl tehdy K5 Blazer). Podobně jako u Ford LTD Country Squire se zadní okno sklopilo dolů do pátých dveří (ovládání bylo možné tlačítkem na palubní desce nebo klíčem zvenku), což umožnilo sklopení pátých dveří.
Díky shodě s F-100 přinesla druhá generace Bronco do modelové řady novinky jako klimatizaci, rádio a nastavitelný volant. Zatímco dvoumístný interiér zůstal standardem, o 11 palců širší kabina umožnila třímístnou přední lavici; sklápěcí a vyjímatelná zadní sedadla pak poprvé umožnila přepravu až šesti osob.
V roce 1979 se na Broncu oproti roku 1978 příliš nezměnilo. Spolu s F-Series se staly standardem obdélníkové světlomety (které byly v roce 1978 zavedeny u výbavy Ranger). V interiéru se jako volitelná výbava objevila přední sedadla typu captain's chair.
U druhé generace Ford Bronco byla použita stejná označení výbav jako u F-Series. Základní výbavou byl Bronco Custom, nejvyšší pak Bronco Ranger XLT. V roce 1978 měly Custom kulaté světlomety, zatímco Ranger XLT obdélníkové, které se od roku 1979 staly standardem pro všechny Bronco.
V letech 1978 a 1979 se spolu s modely Econoline, F-Series a Courier prodával Bronco s kosmetickým paketem „Free-Wheelin'“ pro výbavy Custom i Ranger XLT. Balíček obsahoval tříbarevné pruhy a černé vnější doplňky, přičemž pro rok 1979 byly pruhy upraveny.
