Fiat Stilo M.Y. 1.9 Multijet 5dveřový
Fiat Stilo (typ 192) je kompaktní rodinné auto dostupné jako 3dveřový a 5dveřový hatchback, stejně jako kombi (Fiat Stilo MultiWagon), vyráběné italskou automobilkou Fiat. Verze Stilo 3dveřový a 5dveřový byla představena v listopadu 2001 na autosalonu v Bologni jako nástupce modelů Fiat Bravo/Brava, přičemž Stilo MultiWagon následoval v roce 2002. Většina trhů později přešla na nástupce Fiat Bravo, avšak 5dveřový Stilo se v Brazílii vyráběl až do prosince 2010, kdy ho nahradil právě Bravo.
Zpočátku byly v nabídce benzínové motory: 1242 cm³ DOHC 16ventilový motor, který poháněl také Punto a Lancia Ypsilon, s výkonem 80 PS (59 kW; 79 hp) spojený se 6stupňovou manuální převodovkou; dále 103 PS, 1,6 l motor s 5stupňovou manuální převodovkou (verze s 6stupňovou manuální převodovkou byla také dostupná, ale poměrně vzácná); 133 PS, 1,8 l motor opět s 5stupňovou manuální převodovkou; a 170 PS (125 kW; 168 hp), 5válcový 2,4 l motor spojený s pětistupňovou poloautomatickou převodovkou Selespeed, podobnou té, kterou používaly Alfa Romeo 147 a Alfa Romeo 156. K dispozici byly také dieselové motory 1,9 JTD s 8ventilovým uspořádáním o výkonech 80 PS (59 kW; 79 hp), 100 PS (74 kW; 99 hp), 116 PS (85 kW; 114 hp), 120 PS (88 kW; 118 hp) a 16ventilové verze s 140 PS (103 kW; 138 hp) a 150 PS (110 kW; 148 hp).
Design Stila vzbuzoval smíšené reakce – mnozí novináři a nadšenci ho kritizovali za příliš nevýrazný vzhled a příliš německý styl (což bylo ironické, protože předchůdci Bravo a Brava byli naopak kritizováni za příliš italský design). Kritika se také snesla na vysokou hmotnost vozu a na zadní nápravu s polo nezávislým torzním nosníkem (twist-beam), podobnou té z předchozí generace Volkswagen Golf, která byla vnímána jako krok zpět oproti chválenému plně nezávislému zavěšení zadních kol u Bravo/Brava. To vedlo k jízdním vlastnostem, které mnozí považovali za nevýrazné a nenadchnoucí, i když zavěšení Bravo/Brava mělo tendenci k rychlejšímu opotřebení silentbloků. Motorová paleta, zejména 1,2litrový benzínový motor, byla kritizována za nedostatečný výkon. Spotřeba paliva byla rovněž považována za slabinu ve své třídě, což bylo důsledkem vysoké hmotnosti vozu a převodovky s velmi dlouhými převody. Další kritikou byla převodovka Selespeed, která byla považována za pomalou v reakcích a zvláště nevhodnou pro výkonnou verzi Abarth. Přesto si vůz vysloužil pochvalu za vysokou úroveň přilnavosti (podpořenou neobvykle širokými pneumatikami) a za účinné brzdy.
Ve Velké Británii byly dostupné různé stupně výbavy: Active, Active Aircon, Blue, Dynamic, Sporting, Abarth, GT, Prestigio, limitovaná edice Xbox, Michael Schumacher a Schumacher GP, přičemž některé úpravy prováděla britská společnost Prodrive.
Stilo byl druhým vozem na světě, který použil elektrický posilovač řízení TRW Column-Drive Electric Power-Assisted Steering (EPS) po Fiatu Punto MK2, později tuto technologii převzaly modely Nissan Micra a Renault Megane z roku 2003.
S postupem času se nabídka dostupných možností zúžila. Stilo byl původně v některých zemích nabízen s radarově řízeným tempomatem, který využíval senzory v předním nárazníku a vzadu k automatickému přizpůsobení rychlosti podle okolních vozidel. Tento systém byl však brzy stažen, protože rušení způsobovalo nežádoucí chování. Mezi další volitelné prvky patřil bezklíčový vstup „Easy Go“ a startování tlačítkem, podobné systémům Citroënu, Mercedesu a BMW Mini.
Pro modelový rok 2006 prošel Stilo faceliftem, který zahrnoval novou přední masku, jiný potah sedadel a přesun ovládání elektrických zrcátek z konzole okenních spínačů na místo za řadicí pákou. Základní verze přišly o střední loketní opěrku (která v poloze dolů znemožňovala pohodlné použití ruční brzdy, podobně jako u Audi A3) a zmizely zadní větrací otvory.
Stilo nakonec zůstal prodejním zklamáním. Rozsáhlá reklamní kampaň s hvězdami Formule 1 Michaelem Schumacherem a Rubensem Barrichellem příliš nepomohla. V říjnu 2013 zařadil časopis The Economist Stilo do přehledu největších ztrátových modelů v Evropě.
V roce 2004 byl 1242 cm³ motor nahrazen 1,4litrovým motorem z modelu Punto, který zvýšil výkon na 95 bhp (71 kW), opět spojeným se 6stupňovou převodovkou. Změnily se také zadní světla a verze Abarth dostala manuální převodovku místo Selespeed.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
