BMW si Isettu přivlastnilo po svém. Přestavěli pohonnou jednotku na spolehlivější jednoválcový čtyřtaktní motocyklový motor BMW o objemu 247 cm³ s výkonem 13 koní. Ačkoli hlavní prvky italského designu zůstaly zachovány, BMW přepracovalo velkou část vozu natolik, že žádné díly mezi BMW Isetta Moto Coupe a Iso Isetta nejsou zaměnitelné. První BMW Isetta se objevila v dubnu 1955.
I když si zachovala charakteristický „bublinový“ vzhled oken, lišila se od italského modelu tím, že její světlomety byly pevně uchyceny po stranách karoserie a pod čelním sklem nesla znak BMW. Vůz byl také přepracován tak, aby využíval upravenou verzi 250cm³ čtyřtaktního motoru z motocyklu BMW R25/3 a změnilo se přední zavěšení. Jednoválec dával 12 koní při 5800 ot./min. Kliková skříň a válec byly z litiny, hlava válce z hliníku. Hlava byla oproti motocyklovému motoru otočena o 180 stupňů. Klikový hřídel s dvojitým uložením byl v Isettě také odlišný, větší a s posílenými ložisky. Jedním z důvodů byla těžká jednotka Dynastart, která kombinovala dynamo a startér. Palivová směs byla dodávána karburátorem Bing s posuvnou škrticí klapkou a bočním přívodem vzduchu, typickým pro motocykly. Kromě dalších detailních úprav inženýři BMW zvětšili olejovou vanu, aby motor lépe seděl ve voze, a chlazení zajistili radiálním ventilátorem s krytým vzduchovým kanálem.
Převod pohonu od čtyřstupňové převodovky k zadním dvěma kolům byl také netradiční: na výstupu z převodovky byl umístěn tzv. Hardy disk, což byla gumová kardanová spojka. Za ní následoval kardanový hřídel a pak druhý Hardy disk, který byl na vstupu do řetězové skříně. Duplexní řetěz běžící v olejové lázni vedl k pevnému hřídeli, na jehož koncích byla zadní kola. Díky tomuto složitému přenosu výkonu byla jednotka motor-převodovka bez napětí a dobře odhlučněná ve spojení s zadní nápravou.
V Německu bylo možné Isettu řídit dokonce s řidičským průkazem na motocykl. Maximální rychlost Isetty 250 byla udávána na 85 km/h.
První BMW Isetta sjela z výrobní linky v dubnu 1955 a během následujících osmi měsíců bylo vyrobeno přibližně 10 000 těchto „bublinových“ vozů.
V říjnu 1956 byla představena Isetta Moto Coupe DeLuxe (s posuvnými okny). Bublinová okna byla nahrazena delšími posuvnými bočními okny. Inženýři zvětšili jednoválec na vrtání 72 mm a zdvih 73 mm, což dalo přesný objem 298 cm³, a zároveň zvýšili kompresní poměr z 6,8 na 7,0:1. Motor tak nyní dával 13 koní (10 kW) při 5200 ot./min a točivý moment vzrostl na 18,4 N·m při 4600 ot./min. Maximální rychlost zůstala 85 km/h, ale výrazně se zlepšila pružnost motoru, zejména při jízdě do kopce.
Kromě snahy o lepší výkon byl dalším důvodem změny fakt, že s původní 250cm³ Isettou bylo možné jezdit na starý řidičský průkaz třídy IV. Mnoho majitelů si Isetty pečlivě udržovalo i desítky let právě proto, že neměli jiný průkaz. Od roku 1956 však museli noví řidiči složit zkoušku na třídu III, pokud chtěli řídit auto. Třída IV se sice stále vydávala, ale platila už jen pro malé motocykly.
Dalším důvodem pro větší motor byla daňová politika. Motor 250 cm³ nevyužíval plně daňovou třídu, která sahala až do 300 cm³.
BMW 600 byl zamýšlen jako zvětšená Isetta se třemi koly, větším výkonem a konvenčnějším uspořádáním se čtyřmi koly.
Přední část 600 byla prakticky stejná jako u Isetty, ale rozvor byl prodloužen, aby se vešly čtyři sedadla. Přidána byla klasická zadní náprava. BMW zde zavedlo nezávislé zavěšení na polootočných ramenech, které se stalo standardem téměř u všech nových modelů na další čtyři desetiletí. Kvůli větší velikosti a hmotnosti měl 600 silnější motor než Isetta. Použil se dvouválec o objemu 582 cm³ z motocyklu R67. Maximální rychlost byla 64 mph.
Za dva roky se vyrobilo jen 34 000 kusů modelu 600, částečně kvůli cenové konkurenci s levným VW Beetle. Na konci 50. let chtěli zákazníci auta, která vypadají jako auta, a ztratili zájem o úsporné modely. Prodeje 600 však pomohla energetická krize v letech 1956–1957.
V květnu 1962 BMW ukončilo výrobu Isetty. Celkem bylo vyrobeno 161 728 kusů.
