Toyota Supra
V polovině roku 1981 Toyota kompletně přepracovala model Celica Supra i celou řadu Celica pro modelový rok 1982. V Japonsku se tyto vozy označovaly jako Celica XX, zatímco na světovém trhu se používalo jméno Celica Supra. I když byl vůz stále postaven na platformě Celica, došlo k několika zásadním rozdílům, především v designu přední části a plně vysouvacích výklopných světlometů. Další odlišností byl řadový šestiválec místo čtyřválce a prodloužení délky a rozvoru kvůli většímu motoru. Vozy vybavené motorem 5M byly o něco širší, zatímco ostatní modely splňovaly japonské rozměrové normy.
Pro rok 1982 na severoamerickém trhu byl motor Celica Supra 2,8litrový 12ventilový (dva ventily na válec) DOHC 5M-GE. Výkon činil 145 hp (108 kW; 147 PS) SAE net a točivý moment 155 lb⋅ft (210 N⋅m). Motor měl kompresní poměr 8,8:1 a byl vybaven vakuově řízeným předstihovým rozdělovačem. Při uvedení na trh měl vůz součinitel odporu vzduchu Cd=0,348, zrychlení z 0 na 60 mph (0–97 km/h) za 9,8 sekundy a čtvrtmílový čas 17,2 sekundy při 80 mph (129 km/h).
Standardní převodovkou byl pětistupňový manuál W58, zatímco pro verze L byla volitelná čtyřstupňová automatická převodovka A43DL. Obě převodovky měly overdrive, automatická navíc uzamykatelný měnič točivého momentu. Nejvyšší rychlostní stupeň manuálu byl overdrive, u automatu se overdrive zapínal při rychlostech nad 56 km/h (35 mph). Zadní diferenciál modelu 1982 měl převod 3,72:1. Čtyřkolová nezávislá zavěšení Celica Supra byla speciálně vyladěná a navržená firmou Lotus, s variabilním posilovačem řízení s ozubeným hřebenem a sloupky MacPherson vpředu. Vzadu byla polo-nezávislá náprava s vinutými pružinami a stabilizátorem. Brzdy tvořily kotouče na všech kolech.
Uvnitř byla standardní výbava elektrická okna, centrální zamykání a elektricky ovládaná zpětná zrcátka, stejně jako nastavitelný volant. Ovládání centrálního zamykání bylo umístěno ve středové konzole vedle ovladače zrcátek. Analogové budíky ukazovaly v Severní Americe maximální rychlost 88 mph (142 km/h). Volitelná automatická klimatizace byla přepracována a na modelu A60 již patřila k základní výbavě. Tempomat a vysouvatelné mapové světlo byly standardem. Mezi volitelné prvky patřila střešní okno, dvoubarevné lakování a pěti reproduktorový AM/FM/MPX tuner s kazetovým přehrávačem (Fujitsu Ten Limited). Volitelný kazetový stereo systém měl výkonový zesilovač 105 wattů a sedmipásmový grafický ekvalizér. Základní stereo bylo pěti kanálové AM/FM/MPX rádio. Kožený interiér byl volitelný u modelu L, zatímco u P-type byla standardní látková výbava s proužky.
Anténa AM/FM byla integrována do předního skla místo klasické vnější tyčové antény. Víčko palivové nádrže mělo zámek (místo dálkového uvolnění) a zadní víko i nárazník byly černé bez ohledu na barvu karoserie. Model P-type mohl mít volitelný stínící kryt nad zadním oknem. Zadní světla měla v prostředku couvací světlo a kliky dveří se otevíraly tahem do strany. Od prvních měsíců výroby nesly přední znak a sloupek B nápis „Supra“, který byl během modelového roku změněn na „Celica Supra“. Model L měl přední i zadní zástěrky, P-type v tomto roce ne.
Pro modelový rok 1983 nedošlo k mnoha změnám, ale výkon motoru 5M-GE vzrostl na 150 hp (112 kW; 152 PS) a točivý moment na 159 lb⋅ft (216 N⋅m). Jedinou výraznou změnou motoru byl přechod z vakuově řízeného na elektronicky řízený rozdělovač, což však výkon nezvýšilo. Toyota změnila zadní převod na 4,10:1 u P-type a 3,73:1 u L-type. U automatické převodovky byla nahrazena A43DL novou A43DE s elektronickým řízením, která upravovala řazení pro vyvážení výkonu a úspory paliva. Šlo o první elektronicky řízenou převodovku (ECT) v oboru, umožňující volbu mezi režimy „power“ pro rychlé zrychlení a „normal“ pro vyvážený výkon.
Interiér zůstal téměř beze změn, ale exteriér dostal elektrickou tyčovou anténu, zástěrky na všech modelech a u P-type přibyly ostřikovače světlometů. Všechny vozy prodávané v Severní Americe měly na sloupku B a předním znaku nápis „Celica Supra“ a dvoubarevné lakování bylo dostupné pouze u P-type.
Rok 1984 přinesl výrazné změny. Výkon u pětistupňových manuálů vzrostl na 160 hp (119 kW; 162 PS) a točivý moment na 163 lb⋅ft (221 N⋅m). Zvýšení výkonu bylo dosaženo přepracovaným sacím potrubím s „D“-tvarovanými kanály a zvýšeným kompresním poměrem na 9,2:1. Zadní převod manuálů se změnil na 4,30:1, automaty si ponechaly výkon z předchozího roku, ale měly zadní převod 4,10:1.
Nejvýraznější změny exteriéru zahrnovaly přechod na přední směrová světla obepínající roh karoserie, možnost volby mezi vysokým zadním křídlem na víku zavazadlového prostoru nebo lamelami na zadním a bočních oknech. Zadní světla byla přepracována a víko dostalo velkou nálepku „Supra“ místo menší, která byla dříve umístěna vpravo. Zadní víko a nárazník byly nyní lakovány v barvě karoserie místo černé. Kliky dveří se změnily na otevírání tahem nahoru místo do strany. Dvoubarevné lakování bylo dostupné u obou verzí P-type i L-type.
Uvnitř byly přepracovány některé ovladače, například volant, tempomat a spínač centrálního zamykání. V modelech pro Severní Ameriku byl použit rychloměr s maximem 130 mph (209 km/h) místo tradičního 85 mph (140 km/h) a změnil se displej automatické klimatizace. Kazetový přehrávač s ekvalizérem z předchozího roku se stal standardní výbavou.
V roce 1985 byla Supra znovu přepracována. Výkon mírně vzrostl na 161 hp (120 kW; 163 PS) a točivý moment na 169 lb⋅ft (229 N⋅m). Všechny modely měly stejný výkon bez ohledu na převodovku. Motor dostal přepracovaný snímač polohy škrticí klapky (TPS), nový systém recirkulace výfukových plynů (EGR) a snímač klepání. Díky mírnému nárůstu výkonu zvládla Supra zrychlení z 0 na 60 mph (97 km/h) za 8,4 sekundy a čtvrtmíli za 16,1 sekundy při 85 mph (137 km/h).
Další změny zahrnovaly přepracované integrované stínítko a spoiler na zadním víku, který byl nyní dvoudílný místo jednolitého. Kožený interiér zůstal exkluzivní pro P-type. Toyota přidala standardní tovární zabezpečovací systém a vnější zrcátka dostala vyhřívání aktivované společně se zadním odmrazovačem. Všechny Supry měly automatické vypínání světel s funkcí automatického rozsvícení při nastupování a postupného zhasínání.
Ačkoliv byl rok 1985 posledním rokem výroby druhé generace, zpoždění při uvedení třetí generace vedlo k přebytku druhé generace. V první polovině roku 1986 se stále prodávala verze P-type z roku 1985 s drobnými kosmetickými úpravami a nově povinným třetím brzdovým světlem na víku zavazadlového prostoru. Tyto vozy byly oficiálně označovány jako modely 1986. Pro rok 1986 byla dostupná pouze verze P-type. Výroba modelu A60 Supra skončila v prosinci 1985, aby uvolnila místo novému modelu A70 Supra.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
