Maserati Quattroporte
Čtvrtá generace Quattroporte (Tipo AM337) se vyráběla od roku 1994 do roku 2001 a byla prvním modelem vyrobeným pod křídly Fiatu poté, co Alejandro de Tomaso v roce 1993 prodal svůj celý podíl italské značce. Vznikla na vyvinuté a prodloužené platformě sedanu Biturbo a používala přeplňovaný dvakrát turbodmychadlem V6 motor, později doplněný novým osmiválcem AM578 z vlajkové lodi Shamal. Díky tomu si vůz zachoval velmi kompaktní vnější rozměry a je menší než všechny své předchůdce i následovníky. Charakteristické hranaté zadní blatníky, které jsou podpisem designéra, prozrazují, že aerodynamickou karoserii ve tvaru klínu (Cd=0,31) navrhl Marcello Gandini.
Světová premiéra čtvrté generace Quattroporte proběhla na dubnovém autosalonu v Turíně v roce 1994 a vůz se začal prodávat ke konci téhož roku. Zpočátku byl Quattroporte poháněn přeplňovanými 24ventilovými V6 motory z modelu Ghibli. Pro exportní trhy byla k dispozici 2,8litrová verze s maximálním výkonem 284 PS (209 kW; 280 hp), která umožňovala dosáhnout udávané maximální rychlosti 255 km/h (158 mph). Vzhledem k tomu, že v Itálii byly vozy s objemem nad dva litry výrazně zdaněny, domácím zákazníkům byla nabízena 2,0litrová verze, která měla o něco vyšší výkon (287 PS nebo 211 kW), ale nižší točivý moment než 2,8litrový motor; na domácím trhu se 2,8litrová verze objevila až rok po uvedení. Interiér byl kompletně čalouněný kůží Connolly a doplněný dýhou z jilmového dřeva. Hmotnost vozu byla oproti Quattroporte III snížena minimálně o 300 kg (661 lb), a to především díky kompaktní platformě Biturbo a použití menšího motoru.
Po své prezentaci na autosalonu v Bologni v prosinci 1995 byla v roce 1996 do nabídky zařazena verze s 3,2litrovým přeplňovaným osmiválcem Quattroporte: nový motor AM578, vyvinutý z osmiválce Shamal, dosahoval maximálního výkonu 335 PS (247 kW; 330 hp). Udávaná maximální rychlost byla 270 km/h (168 mph). Současně došlo k drobným úpravám u všech modelů: nová osmipaprsková litá kola, aerodynamická zpětná zrcátka a na předních blatnících se objevily odznaky se slovy seicilindri nebo ottocilindri (italsky „šestiválec“ a „osmiválec“), které označovaly typ motoru pod kapotou.
Ve standardní výbavě byly všechny tři motory spřaženy s šestistupňovou manuální převodovkou Getrag, zatímco na přání byly u motorů 2,8 a 3,2 k dispozici čtyřstupňové automatické převodovky – 4HP22 od ZF Friedrichshafen a počítačem řízená převodovka dodávaná australskou firmou BTR.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
