Jaguar E-Type
Jaguar E-Type (v Británii) nebo XK-E (v USA) je britský automobil vyráběný značkou Jaguar v letech 1961 až 1975. Díky spojení atraktivního vzhledu, vysokého výkonu a konkurenceschopné ceny se stal ikonou automobilismu 60. let. Pro Jaguar to byl velký úspěch – během výroby se prodalo přes sedmdesát tisíc vozů E-Type.
Sérii 1 představili v březnu 1961, zpočátku pouze pro export. Na domácím trhu se objevila o čtyři měsíce později, v červenci 1961. V té době vozy používaly šestiválcový motor Jaguar XK6 o objemu 3,8 litru s trojitým karburátorem SU, převzatý z modelu XK150S. Prvních 500 vozů mělo plochou podlahu a vnější západky kapoty (bonnetu). Tyto vozy jsou vzácné a ceněné. Později byla podlaha pro větší prostor pro nohy prohloubena a dvojité západky kapoty přesunuty dovnitř vozu. V říjnu 1964 vzrostl objem motoru na 4,2 litru.
Všechny E-Type měly nezávislé zavěšení zadních kol na vinutých pružinách s předními nápravami na torzních tyčích a čtyřkotoučové brzdy, zadní kotouče byly umístěné uvnitř náboje, všechny s posilovačem. Jaguar patřil mezi první výrobce, kteří standardně osazovali vozy kotoučovými brzdami už od modelu XK150 v roce 1958. Série 1 je poznatelná podle skleněných krytů světlometů (do roku 1967), malého předního „úsměvu“, směrovek a zadních světel umístěných nad nárazníky a výfukových koncovek pod registrační značkou vzadu.
Vozy s motorem 3,8 litru měly kožená sedadla typu bucket, středovou přístrojovou desku a konzolu s hliníkovými lištami (v roce 1963 nahrazené vinylovou a koženou úpravou) a čtyřstupňovou převodovku Moss bez synchronizace pro první rychlost („Moss box“). Vozy s motorem 4,2 litru nabízely pohodlnější sedadla, vylepšené brzdy a elektrický systém a plně synchronizovanou čtyřstupňovou převodovku. Tyto verze měly na víku zavazadlového prostoru odznak „Jaguar 4.2 Litre E-Type“, zatímco 3,8 litrové měly pouze jednoduchý nápis „Jaguar“. Mezi volitelné doplňky patřila chromovaná drátěná kola a odnímatelná pevná střecha pro verzi OTS.
Originální pevná střecha E-Type je velmi vzácná a najít ji v kompletním stavu s veškerým chromem a původním lakem v dobrém stavu je poměrně obtížné. Pro ty, kdo chtějí pevnou střechu a nevadí jim, že není originál od Jaguaru, několik firem vyrábí repliky téměř přesně podle originálu. Cena se pohybuje od dvojnásobku až po trojnásobek ceny plátěné nebo vinylové střechy.
V roce 1966 přibyla verze coupé 2+2. Ta nabízela i možnost automatické převodovky. Karoserie byla o 229 mm delší a střechy měly odlišné úhly s více svislým čelním sklem. Roadster zůstal přísně dvoumístný.
Méně známé je, že na konci výroby série 1 a před přechodnou „sérií 1½“ vzniklo velmi malé množství vozů série 1 s otevřenými světlomety. Výroba těchto vozů se liší, ale u pravostranného řízení byla doložena až do března 1968. Nízký počet těchto vozů je řadí mezi nejvzácnější E-Type vůbec.
Po sérii 1 následovala přechodná série vozů vyráběná v letech 1967–68, neoficiálně nazývaná „série 1½“, která byla zvenku podobná sérii 1. Pod tlakem amerického trhu měly tyto vozy otevřené světlomety, jiné spínače a určité snížení výkonu (nahrazení trojitých karburátorů SU dvojicí Zenith-Stromberg u amerických modelů). Některé vozy série 1½ měly také dvojité chladiče a nastavitelné opěradla sedadel. Postupně se do série 1 zaváděly prvky série 2, čímž vznikaly neoficiální vozy série 1½, vždy však s karoserií série 1.
Otevřený vůz s motorem 3,8 litru, vlastně první vyrobený takový vůz, testoval britský magazín The Motor v roce 1961. Dosáhl maximální rychlosti 149,1 mph (240,0 km/h) a zrychlení z 0 na 60 mph (97 km/h) za 7,1 sekundy. Spotřeba paliva byla 21,3 mil na imperiální galon (13,3 l/100 km; 17,7 mpg-US). Testovaný vůz stál 2097 liber včetně daní.
Otevřené světlomety bez skleněných krytů, zadní nárazník obepínající boky vozu, přemístěné a větší přední směrovky a zadní světla pod nárazníky, lepší chlazení díky zvětšenému „úsměvu“ a dvojici elektrických ventilátorů a vylepšené brzdy jsou typické pro sérii 2. V USA byly vozy odladěny na nižší výkon, ale v Británii stále s trojitými SU karburátory. Motor je snadno poznat podle změny z hladkých leštěných krytů vačkových hřídelů na průmyslovější „rýhovaný“ vzhled. Pozdní vozy série 1½ měly také rýhované kryty vaček. Interiér a palubní deska byly přepracovány, přepínače byly nahrazeny kolébkovými, které splňovaly americké bezpečnostní normy, a ztratily symetrické uspořádání. Nová sedadla byla pohodlnější, i když puristé tvrdí, že postrádala styl původních. Klimatizace a posilovač řízení byly dostupné jako tovární příplatkové výbavy.
Byl představen nový dvanáctiválcový motor Jaguar V12 o objemu 5,3 litru, s vylepšenými brzdami a standardním posilovačem řízení. Krátký rozvor karoserie FHC byl zrušen a motor V12 byl dostupný pouze v provedení kabriolet a coupé 2+2. Kabriolet používal podlahu s delším rozvorem 2+2. Snadno jej poznáte podle velké příčné mřížky chladiče, rozšířených blatníků a odznaku V12 na zádi. Bylo také vyrobeno velmi omezené množství šestiválcových vozů série 3 s motorem 4,2 litru, které byly uvedeny v počátečních prodejních materiálech. Předpokládá se, že jsou nejvzácnější ze všech dochovaných E-Type.
V jistém smyslu šlo o evoluci modelu Low Drag Coupé. V karoserii a dalších dílech bylo hojně použito hliníkové slitiny. S výjimkou jednoho vozu zůstal otevřeným vozem v duchu D-Type, jehož přímým nástupcem je spíše než produkční E-Type, který je spíš GT než sportovním vozem. Vozy používaly vyladěnou verzi produkčního motoru Jaguar 3,8 litru s výkonem 300 bhp (224 kW) místo běžných 265 bhp (198 kW). Je známo, že alespoň jeden vůz byl vybaven vstřikováním paliva.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
