Honda Civic Sedan (1988)

Honda Civic Sedan

V roce 1987 prošel Honda Civic výraznou modernizací pro modelový rok 1988. Podvozek byl radikálně přepracován a Honda jej označila jako „double-wishbone suspension“ na všech čtyřech kolech, rozvor kol se zvětšil na 98,4 palce (250 cm) a karoserie dostala nižší kapotu a více prosklených ploch, což snížilo aerodynamický odpor. Zadní zavěšení je však přesněji popsáno jako víceprvkové zavěšení s tažným ramenem, protože horní rameno má pouze jeden úchyt a na hlavním tažném rameni je použita korekce toe.

Základní model čtvrté generace Civic měl motor 1,2 l SOHC s jedním karburátorem, který však nebyl dostupný na japonském a americkém trhu. V Japonsku základní verze dostala motor 1,3 l SOHC s jedním karburátorem, a tak byla označována jako 23L nebo 23U.

Motor 1,5 l SOHC byl k dispozici v široké škále verzí – s dvojitým vstřikováním, s jedním karburátorem i s dvojitým karburátorem. Tyto motory byly dostupné v japonských modelech 25X a 25XT. Japonská verze sportovního Si, původně nejvyšší verze, měla motor (ZC) D16A8/A9 1,6 l 16V DOHC.

Ale to nebylo vše – koncem roku 1989 se novým vrcholným modelem hatchbacku stal SiR, vybavený motorem 1,6 l, 160 PS (118 kW; 158 hp) při 7 600 ot./min „B16A“ DOHC VTEC. Tento první motor řady B znamenal zavedení technologie proměnného časování ventilů a elektronické kontroly zdvihu ventilů, známé jako VTEC. Díky dvěma různým profilům vačkových hřídelí – jednomu pro úsporu paliva a druhému pro výkon – nastavily motory VTEC vysokootáčkový, atmosférický standard pro budoucí sportovní verze Honda Civic. Díky nízké hmotnosti, nezávislému zavěšení a silnému motoru si vůz získal celosvětové uznání, získal „Golden Steering Wheel Award“ od německého deníku Bild am Sonntag a v anketě francouzského časopisu l'Automobile za rok 1989 obsadil první místo v kvalitě a spolehlivosti. Evropský model označený jako „1.6i-VT“ používal o něco slabší motor B16A1 s červeným polem otáček 8 200 ot./min a výkonem 150 hp (112 kW), přičemž točivý moment 111 lbf·ft (150 N·m) byl stejný jako u japonské verze B16. V Japonsku měly SiR Civicy s automatickou převodovkou také slabší motor.

Kombi známé v Japonsku jako Civic Shuttle pokračovalo ve výrobě, ale užitková verze „Shuttle Pro“ byla od modelového roku 1996 nahrazena speciálním užitkovým dodávkovým vozem Honda Partner.

Všechny vozy prodávané v USA měly vstřikování paliva.

V roce 1990 prošel Civic lehkým faceliftem. Změnily se například přední nárazník, přední směrová světla už neměla dva šrouby zvenčí, tvar krytu budíků se mírně upravil, změnil se design zadních světel, boční lišty byly užší a většina amerických Civiců dostala automatické bezpečnostní pásy kvůli změnám federálních dopravních předpisů. Sedan a kombi měly elektricky ovládané automatické ramenní pásy, které se při otevření dveří zasouvaly z B-sloupku do poloviny A-sloupku, zatímco hatchback měl klasický ramenní a klínový pás připevněný na dveře, který měl být stále zapnutý. Tento systém sice splňoval federální normy, ale pro nastupování bylo třeba dveře otevřít velmi široce, aby se člověk dostal mezi pás a sedadlo. Mnoho majitelů Civiců pásy na dveřích používalo stejně jako pásy na sloupku – zapínali a rozepínali je podle potřeby.

Základní model s nejnižší cenou a nejjednodušším interiérem (vinylová sedadla), základními budíky, výkonem motoru a převodovkou byl dostupný pouze jako hatchback. Motor D15B1 16V SOHC měl dvojitý vstřik paliva přes škrticí klapku, výkon 70 hp (52,2 kW) díky omezovači na tandemovém ventilu a katalyzátor integrovaný do výfukového svodu. Manuální převodovka měla 4 rychlosti a kabelové ovládání spojky (v Kanadě 5 rychlostí). K dispozici byla i 4stupňová automatická převodovka.

Dostupný jako hatchback, sedan a kombi, měl látková sedadla, volitelný posilovač řízení, zadní stěrač a ostřikovač, hodiny, zrcátko na straně spolujezdce a kryty kol jako volitelné výbavy. Motory D15B2 16V SOHC měly o něco vyšší výkon 92 hp (68,6 kW) díky vylepšenému profilu sacího ventilu a neomezenému tandemovému ventilu. Manuální převodovka byla 5stupňová s kabelovou spojkou, automatická převodovka byla volitelná.

Dostupný pouze jako sedan, měl lepší výbavu interiéru s otáčkoměrem, elektrickými okny, centrálním zamykáním, elektricky ovládanými zrcátky, hodinami a kryty kol jako standard. Motory D15B2 16V SOHC byly stejné jako u verze DX, s 5stupňovou manuální převodovkou s kabelovou spojkou. 4stupňová automatická převodovka byla volitelná.

Dostupný pouze jako sedan v modelových rocích 1990 a 1991, byl vrcholnou verzí Civic s veškerou výbavou LX a motorem D16A6 16V SOHC s čtyřbodovým vstřikováním, který dával 105 hp a 100 ft-lbs točivého momentu. Měl také vylepšené přední brzdy s kotouči o průměru 10,3" oproti 9,5" u modelů STD, DX, LX a SI. V roce 1991 měl řízení s vyšším převodem – 3,1 otáčky od dorazu k dorazu oproti 4 u ostatních a předchozích modelů.

Zpočátku chyběl Civic Si hatchback, v roce 1988 byla v nabídce pouze CRX Si. To se však změnilo v roce 1989, kdy byl Civic Si hatchback znovu uveden a motor D16 u všech verzí Si dostal navíc 3 hp (108 hp, oproti 105 hp u CR-X Si 1988). Šlo o nejostřejší verzi Civic na americkém trhu, dostupnou pouze jako hatchback. Motor D16A6 16ventilový SOHC s čtyřbodovým vstřikováním měl výkon 108 hp (81 kW). Váha vozu byla 2 286 lb (1 037 kg), zrychlení z 0 na 60 mph trvalo 8,1 s a čtvrt míle zvládl za 16,2 s při 82 mph (132 km/h).

Hlavní standardní výbavou verze Si byly elektricky ovládaná střešní okna, otáčkoměr, zrcátko na straně spolujezdce, nárazníky v barvě karoserie, hodiny na palubní desce, větší výfuk, přední i zadní stabilizátory, 14" ocelová kola s kryty a sportovní sedadla s hlubším profilem. Chyběl posilovač řízení a automatická převodovka nebyla dostupná (kromě Kanady). Volitelně bylo možné dokoupit klimatizaci, mlhovky a různé originální hliníkové disky Honda. Na jiných trzích se používaly výkonnější motory D16A7 a D16A9 s 122 hp (91 kW) a 132 hp (98 kW).

Ve srovnání s předchozí generací se Civic Si zlepšil v ovladatelnosti, částečně díky zavěšení double-wishbone na všech kolech a nižšímu aerodynamickému odporu díky štíhlejšímu tvaru karoserie. Stejně jako ostatní verze dostal Civic Si koncem roku 1989 lehký facelift s upravenými nárazníky a zadními světly.

Kvůli rozdílům ve výkonu motorů a možnostech úprav mezi americkými a japonskými modely druhé generace Si vznikl populární trend výměny motorů, kdy laditelé nahrazovali motor řady D výkonnějším motorem řady B.

Verze byla dostupná s pohonem předních kol i s pohonem RealTime4WD. Verze RT4WD měly motor MPFI D16A6 spojený buď se 6stupňovou manuální převodovkou (s extra nízkým převodem před jedničkou), nebo 4stupňovou automatickou převodovkou. Verze FWD měly motor DPFI D15B2 s 5stupňovou manuální nebo 4stupňovou automatickou převodovkou. RT4WD kombi mělo bílé ocelové disky s kryty středů. Tento typ karoserie se vyráběl až do 21. února 1996, kdy jej nahradily Honda Orthia a užitková Honda Partner, prodávané pouze v Japonsku.

Pro Evropu byl základní model 1,3 l, který nebyl dostupný v USA a Japonsku. Následoval motor 1,4 l SOHC řadový čtyřválec s dvojitým karburátorem, dostupný pouze v letech 1988 a 1989; v roce 1990 pak modely 1.5i GL a GLX.

Evropské verze 1.6i GT a 1.6i-16 (dle země) měly motor DOHC 1,6 l podobný ZC a dávaly 124 hp (D16Z5) nebo 130 hp (D16A9). V Evropě se SiR označoval jako 1.6i-VT a měl podobný motor B16A1. Tyto vrcholné modely byly vybaveny systémem VTEC.

Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.