Honda Prelude Si
Honda Prelude byl kupé s pohonem předních kol a řadovým čtyřválcem, které vyráběla Honda v letech 1978 až 2001. Prošel pěti generacemi, ale výroba byla ukončena po uvedení čtvrté generace Honda Integra v Japonsku na konci roku 2001 kvůli klesajícím prodejům a popularitě.
Trvalým konkurentem Prelude byl Toyota Celica, další kupé s řadovým čtyřválcem, které bylo na trhu o několik let dříve. V průběhu 80. let mu konkurovaly také Nissan Silvia, Isuzu Impulse, Mitsubishi FTO, Mitsubishi Cordia (později Eclipse) a Mazda MX-6.
První generace Prelude byla uvedena v roce 1978 a byla třetím hlavním modelem v moderní nabídce Hondy, vedle Civic a Accord. Design vozu kombinoval prvky tehdejších Civic a Accord. Prelude bylo vybaveno motorem 1751 cm³ SOHC CVCC I4 s výkonem 72 hp a točivým momentem 94 lbf-ft, spojeným s pětistupňovou manuální převodovkou, případně 68 hp s dvoustupňovou automatickou převodovkou Hondamatic.
Druhá generace Prelude přišla v roce 1983 a zpočátku byla dostupná s 1,8litrovým 12ventilovým karburátorovým motorem o výkonu 100 hp. V roce 1985 byla zavedena vstřikování paliva u modelů „Si“. V Japonsku, Asii a Evropě byla k dispozici také 2litrová DOHC 16ventilová verze s PGM-FI, která se v Evropě objevila až v roce 1986. Druhá generace byla první s výklopnými světlomety, což umožnilo aerodynamičtější přední část s nižším odporem vzduchu. Otevření světlometů však při vyšších rychlostech odpor vzduchu zvyšovalo.
S příchodem 2litrového 16ventilového DOHC motoru bylo nutné mírně upravit kapotu, protože větší motor se nevešel pod původní kapotu. Evropská verze dostala také drobné změny zadních světel a přepracované přední a zadní nárazníky v barvě karoserie. Díky nízké hmotnosti vozu (1 025 kg) a vysokému výkonu (16ventilový motor měl 137 hp) byl vůz překvapivě obratný, což u většiny Prelude platilo méně ve srovnání s konkurencí, dokud se neobjevily motory VTEC.
Třetí generace Prelude byla podobná druhé, ale některé modely měly čtyřkolové řízení, dále byla nabízena 2,0litrová SOHC karburátorová verze, volitelný motor B20A DOHC EFI nebo o něco větší B21A1 v letech 1990 a 1991.
Systém čtyřkolového řízení u třetí generace Prelude byl sám o sobě mimořádným technickým řešením. K roku 2006 šlo o jediný systém čtyřkolového řízení v sériovém voze, který byl zcela mechanický; tedy vždy existovalo přímé mechanické spojení mezi volantem a zadními koly. Díky tomu bylo řízení vozu s tímto systémem intuitivní, na rozdíl od většiny ostatních systémů, kde zadní kola ovládal nepřímo počítač.
Třetí generace Prelude přinesla také několik nových vnějších designových prvků. Kapota byla navržena jako nejnižší kapota u vozu s pohonem předních kol na světě, což zlepšovalo výhled vpřed. Odpor vzduchu přispíval k vysoké stabilitě při rychlé jízdě.
Dalším unikátním konstrukčním prvkem třetí generace byly vysokopevnostní ocelové sloupky střechy. Sloupky byly tak štíhlé, že výhled kolem vozu dosahoval úctyhodných 326°. Někteří tomuto Prelude říkají „baby NSX“ kvůli společným designovým prvkům, jako je vynikající výhled vpřed díky nízké kapotě, podobnost přední části a jízdní vlastnosti (výborné ovládání s hladkou jízdou).
V roce 1987 časopis Road & Track zveřejnil test, který ukázal, že Honda Prelude 2.0Si 4WS z roku 1988 zvládla slalom rychleji než všechny ostatní vozy té doby, včetně Lamborghini, Ferrari a Porsche. Slalom projela rychlostí 65,5 mph, což bylo v té době úctyhodné. Pro srovnání, Corvette z roku 1988 zvládla stejný test rychlostí 64,9 mph.
Prelude byl v roce 1987 vyhlášen automobilem roku časopisem Wheels.
Tento článek je licencován pod GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
