Ford Mondeo Titanium TDCi
Mondeo Mk III, představený v říjnu 2000, byl výrazně větší než jeho předchůdce, přesto i nadále vychází z podlahové plošiny a pohonného ústrojí verze Mk I. Ačkoliv Ford u Mondea Mk III opustil svůj designový směr New Edge, stále si vypůjčil některé stylistické prvky z Focusu Mk I, čímž vznikl celkový dojem, který mnozí kritici považovali za zdrženlivější a vyzrálejší než u Focusu, byť mnohem méně výrazný. Dvě z největších slabin starého vozu, skromný prostor pro nohy vzadu a nekonkurenceschopná naftová verze, byly vyřešeny prodlouženým rozvorem a novým naftovým motorem „Duratorq".
V návaznosti na interiér Volkswagenu Passat Mk IV z roku 1996, který udával standard, věnoval Ford interiéru verze Mk III velkou pozornost a stal se prvním mainstreamovým výrobcem, který zareagoval na nový standard nastolený Volkswagenem. Ford se vzdal zaobleného interiéru amerického stylu z verze Mk I a vyvinul střízlivější „germánský" design, který nejenže působil sofistikovaněji, ale především byl díky použití dražších materiálů kvalitnější a mnohem příjemnější než cokoliv, co mohl nabídnout kterýkoliv německý výrobce.
Stejně jako u předchůdce byla i u Mondea z roku 2000 pasivní bezpečnost hlavním prodejním argumentem. S ještě pevnější karoserií Ford představil svůj takzvaný „Intelligent Protection System" (IPS), který využíval „inteligentní" soustavu senzorů založenou na neuronové síti k rozhodnutí o nejlepší kombinaci bezpečnostních prvků (tradiční čelní airbagy spolujezdce, boční airbagy a hlavové airbagy), které se mají při dané nehodové situaci aktivovat. Pro zvýšení aktivní bezpečnosti byly všechny modely vybaveny systémem ABS a elektronickým rozdělením brzdné síly, přičemž elektronický stabilizační program (ESP) byl k dispozici jako volitelná výbava.
U verze Mk III byl vyřazen 1,6l motor Zetec, zatímco motory 1,8 a 2,0 l prošly zásadní revizí a byly přejmenovány na Duratec. Standardní 2,5l motor V6 byl převzat beze změn, zatímco pro model ST220 byla vyvinuta verze 3,0 l.
Archaický přeplňovaný naftový motor Endura-E 1,8 l byl vyřazen a nahrazen sofistikovanější 2,0l jednotkou Duratorq s přímým vstřikováním (TDCi) s turbínou s proměnnou geometrií. Tento důmyslný systém turbíny umožňuje určitou míru přeplňování navíc, čímž na krátké okamžiky poskytuje zhruba o 10 % vyšší točivý moment. Tento motor, v rámci Fordu známý jako Duratorq typu „Puma", se poprvé objevil v upravené, méně výkonné podobě v modelu Transit.
Do nabídky byla přidána nová automatická převodovka nazvaná Durashift. Tato jednotka má pět rychlostních stupňů a lze ji řadit manuálně nebo nechat řadit jako automat.
Pro rok 2004 prošel Mondeo velmi mírnou modernizací. Nové modely lze rozeznat podle větší chromované voštinové masky, nového středového panelu palubní desky vyrobeného z kvalitnějších materiálů s elektronickou klimatizací a buď standardního rádia Ford, rádia Sony, nebo rádia se satelitní navigací a CD přehrávačem, který má rovněž zabudované ovládání klimatizace přímo v jednotce namísto prostoru, jenž jednotka zabírá. Automat Durashift je nyní k dispozici s ovládáním z volantu, přičemž se stala dostupnou i 96kW (130PS) common rail verze přeplňovaného naftového motoru Duratorq. V této fázi byly upraveny i benzinové motory – byla představena nová SCI (s přímým vstřikováním) verze motoru Duratec 1,8 l, která generuje o 4 kW (5 PS) více než standardní jednotka. Navíc byla v celé modelové řadě vylepšena výbava – tempomat a palubní počítač jsou nyní standardem u všech modelů.
V roce 2005 přibyly dvě nové varianty s přímým vstřikováním Duratorq (TDCi): 2,2l s výkonem 114 kW (155 PS) a méně výkonná verze 2,0l s 65 kW (89 PS). Rovněž byl přidán a stal se standardem systém upozornění na nezapnuté bezpečnostní pásy, který akustickým/vizuálním varovným signálem připomíná řidiči, aby si zapnul bezpečnostní pás. Stylistika byla opět vylepšena, přičemž nejvýraznějším rozdílem jsou upravená zadní světla.
+ 1,8 l (1798 cm³) Zetec I4, 110 PS (108 hp/81 kW) a 122 ft·lbf (165 N·m) (1.8i) + 1,8 l (1798 cm³) Zetec I4, 125 PS (123 hp/92 kW) a 125 ft·lbf (170 N·m) (1.8i a 1.8 Zetec) + 1,8 l (1798 cm³) Duratec SCi I4, 131 PS (129 hp/96 kW) a 129 ft·lbf (175 N·m) (1.8 SCi) + 2,0 l (1999 cm³) Zetec I4, 146 PS (144 hp/107 kW) a 140 ft·lbf (190 N·m) (2.0i) + 2,5 l (2495 cm³) AJ25 V6, 168 PS (166 hp/124 kW) a 162 ft·lbf (220 N·m) (2.5 Ghia) + 3,0 l (2967 cm³) Duratec 30 V6, 204 PS (201 hp/150 kW) a 207 ft·lbf (280 N·m) (3.0) + 3,0 l (2967 cm³) Duratec 30 V6, 226 PS (223 hp/166 kW) a 210 ft·lbf (285 N·m) (3.0 ST220) + 2,0 l (1998 cm³) Duratorq I4, 90 PS (89 hp/66 kW) a 155 ft·lbf (210 N·m) (2.0 TDCi 90) + 2,0 l (1998 cm³) Duratorq I4, 116 PS (114 hp/85 kW) a 207 ft·lbf (280 N·m) (2.0 TDCi 115) + 2,0 l (1998 cm³) Duratorq I4, 131 PS (129 hp/96 kW) a 244 ft·lbf (330 N·m) (2.0 TDCi 130) + 2,2 l (2198 cm³) Duratorq I4, 155 PS (153 hp/114 kW) a 265 ft·lbf (360 N·m) (2.2 TDCi 155)
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License. Využívá materiál z Wikipedie.
