Ford Bronco
Myšlenka na Bronco vznikla u produktového manažera Fordu Donalda N. Freye začátkem šedesátých let (který navrhl také Ford Mustang) a konstruktérem byl Ford inženýr Paul G. Axelrad; Lee Iacocca schválil finální model pro výrobu v únoru 1964 poté, co byly v polovině roku 1963 postaveny první hliněné modely. Ford Bronco byl vyvinut jako terénní vozidlo (ORV) zamýšlené jako konkurent Jeep CJ-5 a International Harvester Scout. Dnes je svou velikostí kompaktním SUV; Fordův marketing z velmi raného období ukazuje příklad propagace civilního terénního vozu jako „Sports Utility" (dvoumístná varianta pick-upu).
Po úspěšném počátečním prodeji vedlo po zavedení modelů Chevrolet Blazer, Jeep Cherokee a International Scout II (v letech 1969 až 1974) přesouvání poptávky směrem k SUV s lepšími vlastnostmi na silnici k poklesu zájmu o Ford Bronco.
Ford Bronco první generace je postaven na podvozku vyvinutém speciálně pro tuto řadu modelů, který s žádným jiným vozem Ford ani Lincoln-Mercury nesdílel. Postavený na rozvoru 92 palců (umístěném mezi CJ-5 a Scout; o pouhý palec kratší než pozdější CJ-7), Ford Bronco používal samonosnou karoserii box-section na rámu.
Pro zjednodušení výroby byly všechny exempláře prodávány s pohonem čtyř kol; standardem byl přenosový převod Dana 20 s pohonem za jízdy a uzamykatelnými náboji kol. Zadní náprava byla Ford 9palcová náprava s Hotchkiss pohonem a listovými pružinami; přední náprava Dana 30 byla v roce 1971 nahrazena nápravou Dana 44. Na rozdíl od Twin I-Beams větších nákladních vozů Ford využíval Bronco ke kontrole přední nápravy pružinami na vinutých pružinách radiální ramena spolu s bočním stabilizačním tyčí, což umožňovalo poloměr otáčení 34 stop, velký zdvih kol a geometrii zamezující propadu přední části (užitečné při odhrnování sněhu). Těžší závěsový systém byl k dispozici jako volitelná výbava spolu s předními vzduchovými pružinami.
Při svém uvedení v srpnu 1965 byl Ford Bronco nabízen s řadovým šestiválcem o objemu 170 krychlových palců. Odvozený od Fordu Falcon, byl motor se 105 k upraven s plnými zdvihátky ventilů, olejovou vanou na 6 amerických čtvrtlitrů (6 l), těžkou palivovou pumpou, vzduchovým filtrem s olejovou lázní a karburátorem s vyváženou plovákem kompenzujícím náklon. V březnu 1966 byl jako volitelná výbava představen V8 o 289 krychlových palcích s výkonem 200 k. Pro modelový rok 1969 byl motor V8 289 zvětšen na 302 krychlových palců a zůstal až do modelového roku 1977. Pro rok 1973 se standardním motorem stal řadový šestiválec o objemu 200 krychlových palců, nabízený až do roku 1977.
Ke snížení výrobních nákladů byl Bronco při svém uvedení na trh nabízen výhradně s třístupňovou manuální převodovkou s řazením na sloupku volantu a přenosovým převodem umístěným na podlaze (přičemž přemontování řadicí páky převodovky na podlahu se poté stalo oblíbenou úpravou). V roce 1973 byl v reakci na požadavky kupujících nabídnut jako volitelná výbava třístupňový automat.
Jako ústřední téma Fordu Bronco první generace byl design podřízen jednoduchosti a hospodárnosti, takže veškerá skla byla plochá, nárazníky byly přímé profily ve tvaru C a levý a pravý povrch dveří byl symetrický (před montáží hardwaru upevnění dveří).
Pro rok 1966 byly nabízeny tři konfigurace karoserie, zahrnující dvoumístný wagon a polo-kabinu pick-up a otevřený roadster. Za základní cenu 2 194 dolarů (17 507 dolarů v dolarech roku 2018) Bronco zahrnoval jen málo standardních vymožeností. Prostřednictvím Fordu i jeho prodejců však bylo nabízeno velké množství volitelných doplňků, včetně předních sedadel bucket, zadní lavicové sedačky, otáčkoměru a CB rádia, jakož i funkčních položek, jako je tažné závaží, přídavná palivová nádrž, výtah pohonu, radlice sněhového pluhu, navijáku a posthole digger. Aftermarketové doplňky zahrnovaly obytné nástavby, přídavné převodovky a obvyklý sortiment kol, pneumatik, podvozkových a motorových dílů pro zvýšení výkonu.
Pro rok 1967 Ford pro wagon Bronco představil volitelný balíček Sport. Tvořený převážně chromovým exteriérovým ozdobením a kryty kol se balíček Sport lišil červeně natřeným nápisem FORD na mřížce. Pro rok 1970 se Sport Bronco stal samostatným modelem místo balíčku volitelné výbavy.
V souladu s federálními předpisy byl Bronco vybaven couvacími světly a bočními odrazovými světly (v letech 1967 a 1968). Po boji s prodejem byl otevřený roadster Bronco stažen po modelovém roce 1968.
Po roce 1972 byla stažena polo-kabina Bronco; spolu s nižším prodejem oproti wagonu Ford uvedl větší kompaktní pick-up Ford Courier.
V menší revizi pro rok 1977 byly vnějšně namontované uzávěry palivové nádrže nahrazeny dveřními panely (stejně jako u všech ostatních nákladních vozidel Ford).
Zpočátku nabízen jako jediná úroveň výbavy s dlouhým seznamem volitelných doplňků; pro rok 1967 Ford pro wagon Bronco představil volitelný balíček Sport. Tvořený převážně chromovým exteriérovým ozdobením a kryty kol se balíček Sport lišil červeně natřeným nápisem FORD na mřížce. Pro rok 1970 se Sport Bronco stal samostatným modelem místo balíčku volitelné výbavy.
Pro rok 1972 se v souladu s nákladními vozy řady F-Series stala výbava Ranger vrcholnou výbavou Bronca a nabízela pruhy karoserie, kryty kol specifické pro model, látkové sedačky, panely dveří s dřevěným dekorem a kobercový interiér.
V revizi interiéru z roku 1975 adaptovaly modely Bronco Sport a Bronco Ranger dvouramenný volant z řady F-Series.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License. Používá materiál z Wikipedie.
