Fiat 508 Balilla Sport
Fiat 508 Balilla byl kompaktní automobil navržený a vyvinutý firmou Fiat v roce 1932. V podstatě nahradil model Fiat 509, jehož výroba však skončila již v roce 1929. Měl třírychlostní převodovku (od roku 1934 čtyřrychlostní), čtyři sedadla a maximální rychlost kolem 80 km/h (50 mph). Stál 10 800 lir (což odpovídá 8 300 eurům v roce 2005). Vyrobeno bylo přibližně 113 000 kusů.
Auto bylo také montováno firmou Walter Motors a.s. v Československu, v továrně Centralne Warsztaty Samochodowe v Polsku, u NSU-Fiat v Německu a u „SAFAF“ (přejmenované v roce 1934 na „Simca-Fiat“) ve Francii.
Vývoj vozu vedli přední italští automobiloví inženýři té doby, mezi nimi Nebbia, Fessia, Giacosa a Tranquillo Zerbi. Cílem bylo do cenově dostupného vozu vtisknout některé vlastnosti automobilu vyšší třídy. Auto bylo poprvé představeno 12. dubna 1932 na autosalonu konaném na výstavišti Fiera Milano.
Fiat 508A (1932–1934) a 508B (1934–1937)
První model 508 měl vpředu čtyřválcový zážehový motor s bočními ventily o objemu 995 cm³. Maximální výkon byl 20 hp (15 kW) při 3500 ot./min, což umožňovalo dosáhnout rychlosti přibližně 80 km/h (50 mph). Síla se přenášela na zadní kola přes třírychlostní manuální převodovku bez synchronizace na žádném z převodových stupňů. Brzdy byly bubnové na všech čtyřech kolech.
Na konci roku 1933 se výkon zvýšil na 24 hp (18 kW) při 3500 ot./min a maximální rychlost vzrostla na 85 km/h (53 mph). Převodovka byla vylepšena na čtyřrychlostní. V roce 1934 se vůz dočkal aerodynamičtějšího provedení karoserie „berlina“ (sedan), dostupné ve dvou- nebo čtyřdveřové verzi. Tento model byl označen jako Fiat 508B, zatímco původní model z roku 1932 byl zpětně přejmenován na Fiat 508A.
Fiat 508 byl vybaven 995cm³ motorem s bočními ventily.
První 508A, představený v roce 1932, byl dvoudveřový sedan „Berlina“ se čtyřmi sedadly a třírychlostní „crash“ převodovkou. Přední sedadla šla posouvat dopředu a opěradla naklánět, aby se usnadnil přístup na zadní sedadla v relativně malém voze. Neobvyklé bylo, že okna ve dveřích se ovládala klikou přímo na dveřích, zatímco čelní sklo bylo zavěšeno nahoře a dalo se otevřít. Dva stěrače byly poháněny vlastním elektrickým motorkem umístěným uvnitř nad čelním sklem. Interiér měl pryžové rohože a sedadla potažená látkou. Mezi příslušenství patřilo zpětné zrcátko na palubní desce, stropní osvětlení uprostřed střechy a externí nosič zavazadel vzadu, který při objednání přemístil rezervní kolo na bok vozu mezi levé dveře a přední blatník. Verze „Lusso“ („de Luxe“) nabízela lepší látkové potahy sedadel a více chromovaných doplňků kolem světel, přední masky, kol a klik dveří.
Model 508B, uvedený na začátku roku 1934, měl karoserii popisovanou jako „více aerodynamickou“, i když z dnešního pohledu stále zachovával poměrně hranaté tvary typické pro levné vozy raných 30. let. Převodovka byla vylepšena na čtyřrychlostní, a zatímco dvoudveřový sedan zůstal v nabídce ještě několik měsíců, přibyla i čtyřdveřová verze. V červnu téhož roku byla dvoudveřová berlina v Itálii stažena z nabídky a čtyřdveřový model prošel dalším faceliftem, který zahrnoval upravenou přední masku a mírně nakloněné čelní sklo (dříve bylo svislé), což naznačovalo větší změny, které přišly s modelem 508C v roce 1937. Obě verze čtyřdveřové berlina, standardní i „Lusso“, byly v nabídce.
Model 508 „Spider“ byl malý dvoudveřový dvoumístný kabriolet. Řidič a spolujezdec seděli vedle sebe, přičemž sedadlo řidiče bylo posunuto o několik centimetrů dozadu. Potahy sedadel byly kožené. Auto bylo k dispozici ve standardní i „Lusso“ („de Luxe“) verzi. Čelní sklo šlo sklopit a odnímatelnou látkovou střechu bylo možné uložit do speciálního obalu. Rané modely „Spider“ měly stejnou třírychlostní převodovku bez synchronizace jako berlina, ale mechanicky využily vylepšení z roku 1934, kdy přešly na čtyřrychlostní převodovku. Karoserie „Spider“ se však při této modernizaci nezměnila.
V roce 1933 byla do nabídky zařazena čtyřdveřová verze „Torpedo“ se čtyřmi sedadly, stále s třírychlostní převodovkou. Nabízela se pouze ve výbavě „Lusso“. Stejně jako u „Spider“ byly potahy sedadel a interiérové obložení z barevné kůže. Sloupky čelního skla a panty dveří byly chromované a odnímatelnou látkovou střechu bylo možné uložit do speciálního obalu. Přechod na čtyřrychlostní převodovku v roce 1934 nepřinesl žádné změny karoserie „Torpedo“.
Italská armáda byla v té době aktivní v Tripolitánii (dnešní Libye) a pro ni byla vyrobena speciální verze „Torpedo Coloniale“, která sdílela vlastnosti běžného 508 Torpedo, ale měla širší pneumatiky a byla natřena barvou písku.
Nízký a štíhlý tvar „Spider Sport“ s dvoumístnou karoserií měl charakteristický tvar zadní části, přezdívaný „hmyzí ocas“, navržený v roce 1933 firmou Ghia a údajně inspirovaný malými anglickými roadstery té doby. Rané modely „Spider Sport“ měly stejnou převodovku bez synchronizace jako ostatní vozy, ale motor byl vybaven speciálním karburátorem a zvýšeným kompresním poměrem 7:1, což zvyšovalo výkon na 30 hp (22 kW) při 4 000 ot./min. Převodový poměr byl také upraven a maximální rychlost vzrostla na 110 km/h (69 mph). Fiat 508 s tímto typem karoserie se vyráběl v Itálii a také v pobočkách Fiatu v Německu, Francii a Československu. Objevily se i různé malé vylepšené verze, z nichž nejznámější je pravděpodobně Fiat 508S, známý jako „Fiat 508 Coppa d'Oro“ („Zlatý pohár“), který je dnes vyhledávaný sběrateli. „Spider Sport“ dostal v roce 1934 čtyřrychlostní převodovku a speciální motor s rozvodem OHV (v době, kdy ostatní varianty 508 měly stále motor s bočními ventily) a další technická vylepšení, která zvýšila výkon na 36 hp (27 kW). Nejvýkonnější verze se pyšnily sportovním vzhledem s výrazněji zužující se zadní částí.
V roce 1935 byl uveden model „Coupé“ (někdy nazývaný „Berlinetta Mille Miglia“), který sdílel mechaniku, včetně výkonnějšího motoru 108CS, s modelem „Spider Sport“. Karoserie byla dvoumístná aerodynamická berlinetta určená pro závodní použití v chladnějších oblastech, například v severní Itálii během závodu „Mille Miglia“ (který se tehdy jel na konci zimy). Coupé bylo v chladném počasí pravděpodobně teplejší než Spider Sport, ale zároveň těžší a závodní úspěchy byly omezené.
Balilla se nabízela i v užitkové verzi, jako dodávka nebo malý valník s nosností 350 kg, nejprve založený na třírychlostním modelu 508A a později na čtyřrychlostním 508B.
Tento článek je licencován pod licencí GNU Free Documentation License a využívá materiály z Wikipedie.
